Jsem optimistka, o tom nepochybuji. Občas propadnu pesimismu, ale moc dobře vím, že mi to nesvědčí. V obdobích pesimismu jsem méně produktivní, než v období optimismu, kdy sice občas odkládám povinnosti s tím, že to přece dobře dopadne, ale i tak jsem schopnější, protože si více věřím a mám víc síly pustit se do úkolů, které leží přede mnou, místo abych na ně jen nešťastně koukala a bědovala, jak to nezvládám.
Dnes jsem si přečetla zajímavý článek na Psychologii.cz. Jmenoval se Optimismus: zdravá iluze. Mimo jiné v něm bylo uvedeno několik oblastí, ve kterých jsou na tom optimisté lépe:
- zdraví. Optimismus prý může potlačit začátek onemocnění, zmírnit jeho vážnost a urychlit uzdravení. Optimisté prý mají zdravější životní styl: více cvičí, pijí střídmě, vyvarují se tučných jídel. Z toho důvodu žijí pravděpodobně déle.
- zvládání stresu. Optimisté údajně pracují na řešení problému, zatímco pesimisté hloubají nad svými pocity. Tak to už jsem vypozorovala i na sobě.
- přizpůsobení se nezměnitelnému. Optimisté si realitu přetransformují do pozitivních termínů. Z vlastní zkušenosti vím, že je docela fajn hledat to dobré na všem zlém. I když některé teorie či psychologové upozorňují na to, že při tomto přístupu může docházet ke stagnaci místo snahy o zlepšení. Případné smíření se s domácím násilím asi není správný přístup, steně jako říkat si "ještě to není tak zlé". Naopak když stojíte na zacpané dálnici, nic moc jiného dělat nemůžete. Vztekat se a bušit pěstí do volantu či kopat do svodidel situaci asi nevyřeší a možná si navíc ublížíte.
Otázkou je, jak se takové věci zjišťují a prokazují. Každopádně byl článek zajímavý různými dalšími údaji o optimismu. Třeba to, že je z 25 % dědičný, nebo že míra optimismu roste s věkem a ženy jsou optimističtější než muži. A co mě asi zaujalo nejvíc? "Optimismus a pesimismus se obvykle považují za vzájemně se vylučující, ale výzkumy dokládají, že tomu tak není. Je tedy možné, že někdo může mít vysoké skóre optimismu v jedné oblasti, a zároveň vysoké skóre pesimismu v jiné oblasti." A také to, že šťastní lidé údajně nejsou realisty, ale neustále podléhají tzv. pozitivním iluzím a vnímají skutečnost zkresleně. Na svou budoucnost nahlíží nereálně optimisticky (ale jak se to dá posoudit?) a věří, že mají větší vliv na určování svého osudu, než je pravdou. Ale není to přece jen příjemný pocit? Vždyť zrovna před pár dny jsem se tu rozplývala nad krásami jara (léta?) a tím, že mi cestovatelský svět leží u nohou.
Žádné komentáře:
Okomentovat