Koukni se ven

Vždycky jsem to vehementně popírala – počasí na mou náladu vliv nemá. Však se podívejte do starších článků. Jedna z nejkrásnějších dovolených v mém životě byla propršená Šumava. Připouštím, jistý vliv na tom má i to, že je v mých vzpomínkách nejčerstvější, ale stejně. Vzpomínám snad s láskou na všechny ty dovolené u moře, kdy bylo překrásné slunce? Ne… se smíchem vzpomínám na Hvar. Ostrov, kde nikdy neprší. A nám pršelo. A ne jednou. Hned několikrát. I když by nás to všude jinde nejspíš trochu otrávilo, tady jsme si z toho dělali legraci. Prší na Hvaru a my jsme u toho!

Buď stárnu, nebo vidím, co jsem dříve neviděla. Ačkoliv mi podle ostatních ošklivé, pochmurné počasí nevadilo, teď jen zářím. Jsem blahem bez sebe a nemám k tomu vůbec žádný důvod. Možná ho jen nevidím, kdoví. 

Každopádně mě nadchla sezóna otevřených hradů a zámků. Jak houby po dešti se rojí různé pochody, vycházky, túry, cestovatelské nápady a plány, dokonce s nimi přichází i kamarádky. Blíží se dovolené. 

Řekla bych, že tohle je ten nejkrásnější čas. Všechno máte před sebou. Za léto můžete „stihnout“ tolik věcí, po kterých jste už dlouho marně toužili. Vidím před sebou všechny ty krásné kraje, které bych mohla navštívit. 

A kdybych léto strávila pouhým touláním kolem Brna, taky by to nebylo k zahození. S celoroční šalinkartou se můžu každý týden svézt na konečnou některé z tramvají a prozkoumat nedaleké okolí. S tímto smělým plánem jsem začala už předevčírem. Nakoukla jsem, co zajímavého je možno vidět na konečné čtyřky v Obřanech. A nebylo toho málo.