Ráno jsem nakrmila zvířata a pustila se do psaní blogu. Tak trochu jsem odflákla snídani i oběd. Mám to ve (zlo)zvyku, když jsem doma sama. Zkontrolovala jsem nemocnou slepičku, která mi utekla z karantény, a tak jsem měla další námět na článek (bude vystaven 22. 9.).
Trochu si pohrála s články na blogu Angelika vaří a pustila se do vytváření dalšího: Bezinkový džem. Pro rejpaly mám připravený článek Co je to marmeláda?, takže ano vím, není to opravdický džem, ale nějaká tuhá zavařenina (doufám, že bude tuhá, až se dovaří) z bezinkových kuliček.
Dala jsem si burčák, který jsem si koupila včera, a šla se podívat na pokračování návodu k rozpletenému šátku Golden Willow – potřebuji se zase na chvíli vyložit na sluníčko – než mi dopere druhá pračka.
Vlastně jsem málem zapomněla zmínit, že jsem trochu proplela prostor kolem dýní, aby mohly víc divočit, a vytrhanými kopřivami nakrmila kozy, což je kupodivu docela potěšilo. Běžně nad kopřivami ohrnují nos.
Dala jsem si burčák, který jsem si koupila včera, a šla se podívat na pokračování návodu k rozpletenému šátku Golden Willow – potřebuji se zase na chvíli vyložit na sluníčko – než mi dopere druhá pračka.
Vlastně jsem málem zapomněla zmínit, že jsem trochu proplela prostor kolem dýní, aby mohly víc divočit, a vytrhanými kopřivami nakrmila kozy, což je kupodivu docela potěšilo. Běžně nad kopřivami ohrnují nos.
A taky jsem pochválila Macíka za čtyři ulovené myši. Možná jich bylo i víc, ale nestíhám to sledovat, když jsem v domě. Nosí sem tam pořád tu jednu myš, nebo ji sežere a přinese za deset minut další?
Za stodolou jich je fůra.
Odpoledne jsem se usadila venku s kolovrátkem a dopředla srst z kamarádčina samojeda (pes). A bavila se tím, jak mě kocourek fascinovaně sleduje.
Večer jsem zalila svou minizahrádku a dýně a přitom jsem si všimla, že jedna zmizela. Byla jsem z toho docela dost smutná. I když to byla myslím ta největší, v obchodě by za ni zloděj dal odhadem čtyřicet korun. Mrzí mě, že lidi kradou i kvůli takhle malé částce a navíc poměrně běžnou věc.
Za stodolou jich je fůra.
Odpoledne jsem se usadila venku s kolovrátkem a dopředla srst z kamarádčina samojeda (pes). A bavila se tím, jak mě kocourek fascinovaně sleduje.
Večer jsem zalila svou minizahrádku a dýně a přitom jsem si všimla, že jedna zmizela. Byla jsem z toho docela dost smutná. I když to byla myslím ta největší, v obchodě by za ni zloděj dal odhadem čtyřicet korun. Mrzí mě, že lidi kradou i kvůli takhle malé částce a navíc poměrně běžnou věc.
Žádné komentáře:
Okomentovat