Řvoucí perličky

O půl osmé mě vzbudily řvoucí perličky, které přeletěly na přední dvůr, kráčely po něm a řvaly, jako by samy neuměly zase odletět zpátky dozadu. Pomyslela jsem si něco o lákavé možné odlišnosti polévky z perličky na rozdíl od slepice. Vstala, oblékla se a šla pro bič, kterým je lze nejlépe zahnat. Jak s ním člověk zavíří ve vzduchu, jsou ochotné někam letět. Na pošťouchnutí moc nereagují, takže spíš funguje víření, ne že bych je s ním bila.

Jak jsem tak pro něj šla do maštale, ztuhla jsem v půlce dvora. Sněhobílé kupky na zadním dvoře představují problém, se kterým jsem se už setkala.

Včerejší úklid kurníku – vypálení horkovzdušnou pistolí a opětovné vytření vápnem – by mělo zlikvidovat poslední zbytky čmelíků (znovu jsme nějaké našli na bidýlku, ale bílé slepice byly čisté a hnědé jsme předtím prosypali křemelinou). Tak proč by tam nechtěly spát? Nebo je možné, že se kurník nezavřel?

Na dvoře jsem našla čtyři mrtvé slepice. Jen jedna byla bez hlavy, ostatní „to“ (rozuměj liška) ani nenakouslo. Jenom zabilo. :-( Kámen před stodolou mě zbytečně vyděsil, že je to další. Ale kde jsou ostatní?

Jednu jsem našla u pilin od řezání cirkulárkou, další na bývalé zahrádce, kterou plánuji v budoucnu obnovit (ale s pořádným plotem proti kozám) a poslední byla (opět bez hlavy) až u plotu. Asi si ji nedokázala odnést.

P. S.: Fotky sem dávat nechci. Ležící slepici si dovedete představit.