Kotníkový ponožky jsou víc cool, než jsem si myslela

Jsem... oprava byla jsem odpůrce kotníkových ponožek. Nikdy jsem nechápala, proč takhle blbou věc lidi dobrovolně nosej. Ano, ten přínos, že mi nekoukají z bot, naprosto chápu, ale všechna ta ostatní negativa:

• pořád slejzají do bot, následně tlačí a dělají vám puchýře,
• nebo nedosahují až v k vršku boty, takže vás tlačí boty a odírají vám kůži,
• táhne vám na kotníky (i v parném dni je v metru zima a pociťuju nepříjemný rozdíl mezi tím, co je v botě a co je venku těsně nad ní),
• podezřívám je, že je má pračka radši, a proto mi už při prvním praní ukradla jednu šedivou (asi tak před čtrnácti dny). Myslím, že jsem ji ještě pořád nenašla.
• Celou zimu narážíte mezi svými ponožkami právě na ty kotníkové. A nedej bože, když si je ráno rozespalí opravdu oblečete a pak jak cvoci mrznete v kozačkách s kotníkovými ponožkami. – K tomuhle mám soukromý tip: nacpala jsem je do tubusu od Mixitu, které je mi líto vyhazovat, protože jsou krásné, tak jich mám pár schovaných. A od té doby mám klid. Na léto prostě vytáhnu tubus a mám zvlášť oddělené kotníkové ponožky. Jasně, že by šlo použít i nějakou zásuvku na spodní prádlo, ale nic takového nemám. O praktickém uspořádání ostatních = normálních ponožek teprve uvažuji. Nemáte nějaký tip?

Když mě ještě nějaký další důvod nenávisti napadne, doplním ho později. ;-) 

Teď jsem začala kotníkovky trochu víc nosit, protože skoro pořád chodím v šatech a na sandály a bosé nohy to ještě není. Samozřejmě se s nimi vztekám z výše uvedených důvodů. A to jsem si ještě nestěžovala na mizernou kvalitu těch mých nových z Rossmanna, které sice nekloužou, nicméně se na nich po jednom nošení udělala díra na palci (a ne, nemám ostré neostříhané nehty). A z druhého páru tu jednu sežrala pračka. A to stály prosím pěkně 69 či 84 Kč.

Ale abych jim dala taky jednu pochvalu. A ne zrovna malou a bezvýznamnou. 

Chtěla jsem vyrazit na zahradu nakrmit zvířátka. Sáhla jsem automaticky po tlustších teplých ponožkách s vánočními motivy, které mi věnoval manžel, protože mu byly krátké a úzké přes kotník. Prvně jsem si myslela, že se praním ještě víc smrskly a jsou mi taky úzké. Mám trochu vyšší nárt, takže jsem na drobné nepohodlí zvyklá. Ale teď mě v tomto směru rozčílily i ponožky od Stephena Westa: Painting triangles socks (více o nich zveřejním 16. 5. 2025 na svém blogu o tvorbě), které prý nemám moc utahovat, ale ani nechávat volné, ono to tak nějak samo pěkně vyjde... jo, velký kulový, sotva je obleču přes nárt. A najednou mi to došlo – s tím jak mi teď příšerně otékají kotníky (ano, váhám, jestli to mám vyfotit nebo ne, je to dokumentační a na blog to patří, ale je to hnusný, a když naše koza při prvním porodu přišla o kůzlata, fotky jsem taky nezveřejnila, protože to pro mě byl drastický zážitek)... takže s tím, jak mi teď otékají kotníky, to asi není chyba ponožek jako takových (ani slavného návrháře Stephena, kterému jsem kvůli tomu skoro napsala mail s výčitkou). A pak jsem dostala spásný nápad. I když je nesnáším, vezmu si kotníkové ponožky. Otoky jsou totiž  především nad nimi, tím pádem je v klidu obleču. Jestli to takhle půjde dál, možná bych si i nějaké měla uplést. Ale tajně doufám, že mi pomůže „superželezo“, které mi doktorka předepsala.