Jak už víte, letos podruhé chováme husy. Na začátku je to pokaždé stejné – nadšení z housátek – s přicházejícím podzimem (nebo výlety) je to trochu otrava, protože je potřeba je včas zahnat, aby je třeba nesezobla liška. Sice teď když máme psa, by si sem nemusela troufnout, ale kdoví, jestli liška ví, že tam, co jsou husy, pes nemůže? Jeden incident mezi husou a psem nám stačil. Naživu sice zůstali všichni, ale jedna husa má od té doby dost ošklivý zobák a manžel si s ní celkem vyhrál. To bylo tak: pes nám vnikl na zahradu k husám, husy na něj divoce syčely, ale pes si jich nevšímal. Manžel ho zavolal a pes se otočil a zamířil k vrátkům, že teda půjde pryč. Husa se nadmula pýchou, že zahnala takovýho velkýho (4o kg) psa a jala se ho pronásledovat a štípla ho do ocasu. No a pes, byť větší a rozumnější, si to nenechal líbit, zalehl husu a asi ji i trochu kousl. Ta samozřejmě ječela: „Pomóc, vraždí mě.“ Manžel hned zasáhnul, ale stejně pak musel ještě tak měsíc huse ošetřovat zobák, protože se jí tam dělal nějaký hnis.
Ale teď k těm obrázkům, které jsem pro vás jedno říjnové ráno nafotila, protože mi připadá nádherné, jak si husy provětrávají peří, když je pouštím do jejich zahrádky.
Žádné komentáře:
Okomentovat