Říká se, že život bez hodinek je šťastnější. Pravdou je, že když jsem to kdysi zkoušela, bylo tomu tak. Když jsem se mohla chovat podle toho, jak se mi chtělo a nemusela se neustále řídit tím malým diktátorem na svém zápěstí. Také jsem musela všude chodit s předstihem, a tak se nestávalo, že bych něco honila na poslední chvíli. Případně jsem nevěděla, jestli jdu o jednu nebo o sedmi minut později. (Popravdě řečeno, taková informace vám je stejně k ničemu a jen jste z ní víc a víc nervózní.)
Nicméně teď už jsem bez hodinek značnou dobu, neboť se odebraly do věčných lovišť, a více méně mi pořád chybí. Nejvíc je postrádám na místech, kde bych ráda věděla, kolik asi tak může být, například abych už šla spát, i když se právě dobře bavím. To pak totiž vůbec nejsem schopná odhadnout, jak dlouho někde jsem.
Na většině veřejných míst (nádraží, náměstí, městské dopravě, čekárně u lékaře…) a jinde, kde je člověk potřebuje, (práce, u počítače…) se obvykle hodiny nachází, takže není třeba tahat se s vlastními. Abych řekla pravdu, ty svoje postrádám především kvůli estetickým důvodům. Měla jsem moc hezké netradiční hodinky a bez nich mi ruka připadá poněkud prázdná a s náramky na obou to také není ono.
I když jsem si všimla, že hodinky nosí čím dál méně lidí, jsem na ně pořád zvyklá a chtěla bych si je opět pořídit. Chci vědět, jestli mám čas. Schválně to píši takto, neboť jsem si vzpomněla, jak se kdysi jeden můj spolužák ptal jiného: „Máš čas?“ a mínil tím: povíš mi, kolik je hodin? A druhý obezřetně odpověděl: „Podle toho na co.“
Nicméně teď už jsem bez hodinek značnou dobu, neboť se odebraly do věčných lovišť, a více méně mi pořád chybí. Nejvíc je postrádám na místech, kde bych ráda věděla, kolik asi tak může být, například abych už šla spát, i když se právě dobře bavím. To pak totiž vůbec nejsem schopná odhadnout, jak dlouho někde jsem.
Na většině veřejných míst (nádraží, náměstí, městské dopravě, čekárně u lékaře…) a jinde, kde je člověk potřebuje, (práce, u počítače…) se obvykle hodiny nachází, takže není třeba tahat se s vlastními. Abych řekla pravdu, ty svoje postrádám především kvůli estetickým důvodům. Měla jsem moc hezké netradiční hodinky a bez nich mi ruka připadá poněkud prázdná a s náramky na obou to také není ono.
I když jsem si všimla, že hodinky nosí čím dál méně lidí, jsem na ně pořád zvyklá a chtěla bych si je opět pořídit. Chci vědět, jestli mám čas. Schválně to píši takto, neboť jsem si vzpomněla, jak se kdysi jeden můj spolužák ptal jiného: „Máš čas?“ a mínil tím: povíš mi, kolik je hodin? A druhý obezřetně odpověděl: „Podle toho na co.“
Žádné komentáře:
Okomentovat