Asi před měsícem mi kolegyně bůhvíproč dala kurz olejomalby. Byla jsem totálně nadšená, i když si myslím, že tolik utrácet neměla. Hned jsem si tam zavolala a domluvila se, kdy bych mohla přijít. Těšila jsem se, že si vyzkouším novou techniku. Celý rok jsem chodila na kreslení tužkou, tak mě lákala možnost vyzkoušet něco nového a hlavně takového, že sama doma bych si to dovolit nemohla. Domluvila jsem se na pondělí (18. 6.), takže mi to připadalo, jako kdybych šla na své klasické kreslení.
Na papír jsem si načrtla, kde by to zhruba mělo být a vyrazila jsem. Bylo mi líto, že musím z kurzu češtiny odejít dřív, ale měla jsem to přes celé město, tak abych se tam dostala včas. Vždycky je potřeba nechat si i drobnou časovou rezervu pro případ, že bych to nemohla najít. Přesně to se taky stalo. Vystoupila jsem a nevěděla, na které ze zastávek se nacházím, neboť všechny měly stejný název. Od kruháku jsem měla jít rovně a pak doprava… problém je, když nevíte, kterou z těch ulic z kruháku máte jít. Dvě jsem vyzkoušela a zeptala se dvou lidí. Pak jsem si všimla opodál stojícího autobusu, a tak jsem vyrazila za řidičem, ten by mohl být trochu víc v obraze než „místní“. Nespletla jsem se, hned věděl, kam mě má poslat.
Do budovy jsem dorazila pět minut před začátkem kurzu. Pán na vrátnici mi řekl, kde najdu vzdělávací centrum. Kvapem jsem tam zamířila. Než jsem však stihla vzít za dveře, zavolal na mě, že tam dnes už nic není. To mě trochu zmátlo. Já tam přeci mám mít kurz. Znovu se podíval do svých papírů a opětovně mě ujistil, že buď ne dnes, nebo ne tady. Dost mě to znejistělo. Že bych zase něco popletla jako s tím ohňostrojem? Raději jsem zavolala té paní, se kterou jsem to minule řešila.
Ujistila mě, že kurz je a na místě, kde má být. Zeptala se, kde jsem já. Řekla jsem, že před budovou a tam, kde má být. Pro jistotu jsem doplnila adresu. A měly jsme jasno. Tedy ona. V tomto termínu není kurz v Brně, ale v Praze. Když jsme spolu minule volaly, ani jednu nás nenapadlo, že ta druhá mluví o jiném městě. Tak jsme se domluvily, že náhradní termín vyřídíme mailem a já se vydala do obchodu, abych si pořídila nějaké jídlo na večer a další dny.
Na papír jsem si načrtla, kde by to zhruba mělo být a vyrazila jsem. Bylo mi líto, že musím z kurzu češtiny odejít dřív, ale měla jsem to přes celé město, tak abych se tam dostala včas. Vždycky je potřeba nechat si i drobnou časovou rezervu pro případ, že bych to nemohla najít. Přesně to se taky stalo. Vystoupila jsem a nevěděla, na které ze zastávek se nacházím, neboť všechny měly stejný název. Od kruháku jsem měla jít rovně a pak doprava… problém je, když nevíte, kterou z těch ulic z kruháku máte jít. Dvě jsem vyzkoušela a zeptala se dvou lidí. Pak jsem si všimla opodál stojícího autobusu, a tak jsem vyrazila za řidičem, ten by mohl být trochu víc v obraze než „místní“. Nespletla jsem se, hned věděl, kam mě má poslat.
Do budovy jsem dorazila pět minut před začátkem kurzu. Pán na vrátnici mi řekl, kde najdu vzdělávací centrum. Kvapem jsem tam zamířila. Než jsem však stihla vzít za dveře, zavolal na mě, že tam dnes už nic není. To mě trochu zmátlo. Já tam přeci mám mít kurz. Znovu se podíval do svých papírů a opětovně mě ujistil, že buď ne dnes, nebo ne tady. Dost mě to znejistělo. Že bych zase něco popletla jako s tím ohňostrojem? Raději jsem zavolala té paní, se kterou jsem to minule řešila.
Ujistila mě, že kurz je a na místě, kde má být. Zeptala se, kde jsem já. Řekla jsem, že před budovou a tam, kde má být. Pro jistotu jsem doplnila adresu. A měly jsme jasno. Tedy ona. V tomto termínu není kurz v Brně, ale v Praze. Když jsme spolu minule volaly, ani jednu nás nenapadlo, že ta druhá mluví o jiném městě. Tak jsme se domluvily, že náhradní termín vyřídíme mailem a já se vydala do obchodu, abych si pořídila nějaké jídlo na večer a další dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat