Když jsem jela naposledy ve vlaku, měla jsem opravdu kuriózní zážitek. Sice se mi kamarádka smála, že v mém případě to snad ani tak kuriózní není, že se mi neustále stávají různé podivné věci, či haluze, jak jsme říkali na vysoké.
Do kupé si ke mně přisedl pán s paní asi tak ve středních letech. Paní si nejprve chtěla sednout naproti mně, ale když viděla, že jsem tam měla natažené nohy, sedla si bokem, přestože jsem je sundávala. Když si spolu povídali, chlap něco bručel, asi se mu cosi nelíbilo, snažila jsem se je neposlouchat (není to slušné) a nad něčím jsem se zamyslela. Také jsem z okna zkoumala, za jak dlouho bych měla vystupovat. Když v tom se na mě chlapík obrátil, jestli se mě může na něco zeptat. Nepříliš nadšeně jsem svolila. Co asi tak může chtít?
Otázka jak dlouho si myslím, že jsou spolu, mě zaskočila naprosto nepřipravenou. Nechtěla jsem hádat, protože mi to připadalo nemožné uhodnout. Jak já to mám vědět? A taky jsem se jich nechtěla dotknout. Pán mi totiž připadal takový trochu podivín.
Chvíli jsem se vykrucovala, že to je těžké, že se to nedá poznat a lehce jsem si je studovala. V duchu jsem usoudila, že se to fakt poznat nedá. Na dvacetileté manželství nevypadali, na to se k sobě moc měli a v jednu chvíli se i trochu líbali, ale… Paní se mnou souhlasila – jak bych to měla poznat – ale pán stále dorážel a já se vykrucovala, prohlížela si je a odhadovala. V tipování věku lidí jsem naprosto levá, tak bych se nerada někoho dotkla i něčím velmi podobným. Pak pán povídá: „13 dní.“ A o chvilku později doplnil: „To ne. Dělám si legraci.“
První část věty jsme řekli skoro zároveň. Když hodil takhle příliš krátkou dobu, bylo mi jasné, že to není pravda. Na to už v sobě měli určité zábrany a „nelezli“ po sobě tolik. Ale zase ty zábrany nebyly moc velké. Poslední pohled a zhodnocení: „Tak půl roku.“
Chlapík na mě překvapeně koukal, ženská se smála. Uhodla jsem skoro přesně. Snad prý ještě o deset dní víc. Nebo osm? Teď už nevím. Samotnou mě to překvapilo. Prý jestli nedělám u policie. Ne, nevím proč. To jsem nějak nepochopila. Ale studuji neverbální komunikaci ;-ú. A za to, že jsem to uhodla tak přesně, mě obdarovali svazkem ředkviček.
Do kupé si ke mně přisedl pán s paní asi tak ve středních letech. Paní si nejprve chtěla sednout naproti mně, ale když viděla, že jsem tam měla natažené nohy, sedla si bokem, přestože jsem je sundávala. Když si spolu povídali, chlap něco bručel, asi se mu cosi nelíbilo, snažila jsem se je neposlouchat (není to slušné) a nad něčím jsem se zamyslela. Také jsem z okna zkoumala, za jak dlouho bych měla vystupovat. Když v tom se na mě chlapík obrátil, jestli se mě může na něco zeptat. Nepříliš nadšeně jsem svolila. Co asi tak může chtít?
Otázka jak dlouho si myslím, že jsou spolu, mě zaskočila naprosto nepřipravenou. Nechtěla jsem hádat, protože mi to připadalo nemožné uhodnout. Jak já to mám vědět? A taky jsem se jich nechtěla dotknout. Pán mi totiž připadal takový trochu podivín.
Chvíli jsem se vykrucovala, že to je těžké, že se to nedá poznat a lehce jsem si je studovala. V duchu jsem usoudila, že se to fakt poznat nedá. Na dvacetileté manželství nevypadali, na to se k sobě moc měli a v jednu chvíli se i trochu líbali, ale… Paní se mnou souhlasila – jak bych to měla poznat – ale pán stále dorážel a já se vykrucovala, prohlížela si je a odhadovala. V tipování věku lidí jsem naprosto levá, tak bych se nerada někoho dotkla i něčím velmi podobným. Pak pán povídá: „13 dní.“ A o chvilku později doplnil: „To ne. Dělám si legraci.“
První část věty jsme řekli skoro zároveň. Když hodil takhle příliš krátkou dobu, bylo mi jasné, že to není pravda. Na to už v sobě měli určité zábrany a „nelezli“ po sobě tolik. Ale zase ty zábrany nebyly moc velké. Poslední pohled a zhodnocení: „Tak půl roku.“
Chlapík na mě překvapeně koukal, ženská se smála. Uhodla jsem skoro přesně. Snad prý ještě o deset dní víc. Nebo osm? Teď už nevím. Samotnou mě to překvapilo. Prý jestli nedělám u policie. Ne, nevím proč. To jsem nějak nepochopila. Ale studuji neverbální komunikaci ;-ú. A za to, že jsem to uhodla tak přesně, mě obdarovali svazkem ředkviček.
Žádné komentáře:
Okomentovat