Nevím, jak jsem k tomu došla zrovna ve sprše, ale vymyslela jsem jednu z těch věcí, kterým Gretchen Rubinová „pravdivá pravidla“. Já je nazývám „velkými pravdami“ a připadá mi to výstižnější. Jsou to takové ty věci, které vám rodiče milionkrát říkali, už když jste byli malí. Ale kdo by jim tenkrát věřil, že? A pak… najednou po mnoha letech vás napadne, jak něco dělat lépe… a ono je to přesně ono. Někdy vás to napadne až ex post, ale i tak je to pro příště dobré, pokud se tím budete řídit a nenapadne vás to znovu až pozdě.
Protože mám spisovatelské sklony, začala jsem si své velké pravdy psát. Občas k nim přidám i nějakou tu cizí, to když mě uchvátí, jak někdo něco báječně shrnul. Mou novou velkou pravdou je Nepředpokládat!
Já vím, řekla jsem, že leden bude bez záporů, takže bych to ráda upravila na Předpokládat nulovou znalost. I když je to jednoduché pravidlo, je také celkem účinné. Je to pravidlo pro učitele, ale i všechny ostatní. Jednou z nejhorších věcí, které může učitel podle mě udělat je předpokládat. Domnívat se, že studenti si v druháku na vysoké pamatují, jak se počítají nerovnice, že vědí, co je za logaritmem napsané e, že znají pravidlo SMART pro cíle… obvykle zkrátka bývá chybou předpokládat jakoukoliv znalost čehokoliv. Ale netýká se to jen studentů. Nejednou se mi stalo, že někdo mluvil o Stelle Zázvorkové, Usainu Boltovi, jejich partnerech, zpěvácích či o komkoliv jiném… Ale nejde jen o znalosti. Kolikrát už se mě jeden zcestovalý kamarád zeptal jen tak mezi řečí: „tam jsi byla, ne“.
Co je na předpokládání špatného jste si jistě domysleli, ale protože nechci jen předpokládat, raději vysvětlím, co se mi na tom nelíbí. Na předpokládání je obvykle špatné to, že když předpokládáme, dostatečně nevysvětlíme, a pak se třeba divíme, proč na Valentýna nedostaneme žádný dárek a proč jsou Vánoce u tchýně takový problém. Vždyť mi přece předpokládali a bylo nám jasné, že je tam budeme trávit, když je chudinka tak sama. Předpokládání staví toho druhého do nepříjemné situace. Buď na rovinu musí přiznat, že opravdu neví, jak spočítat nerovnici, nebo se s tím doma někde v koutku potýkat. Co se týče studentů, zpravidla se nepřiznají. A když se vás zeptám, jestli jste už slyšeli o Marii Drahokoupilové, také se vám nebude chtít přiznat, že ta patří k té další osobnosti, o které nemáte ani tušení. Všichni se neradi chlubíme svou neznalostí. A tak to zkuste jinak – položte otázku více jako otázku. Nechte tam ten otazník. A počítejte s tím, že tam ten dotyčný nebyl, toto a toto neviděl a vůbec to nezná. Často totiž to, co je pro vás samozřejmé, je pro ostatní naprosto neznámé.
Mimochodem, tohle by mohla být jedna z mých rad, jak být okouzlující. Když se s vámi ten druhý nebude cítit jako neználek, který sedí doma za pecí, určitě s vámi bude raději. Lidé, kteří všechno znají a všude byli, obvykle nepůsobí jako úžasní společníci, ale jako ta vychloubačná individua, zvlášť, když se podivují: Ty to neznáš?! Jak je možné, žes tam ještě nebyla?! A ruku na srdce – vy chtěli byste snad chtěli s někým takovým trávit čas?
Protože mám spisovatelské sklony, začala jsem si své velké pravdy psát. Občas k nim přidám i nějakou tu cizí, to když mě uchvátí, jak někdo něco báječně shrnul. Mou novou velkou pravdou je Nepředpokládat!
Já vím, řekla jsem, že leden bude bez záporů, takže bych to ráda upravila na Předpokládat nulovou znalost. I když je to jednoduché pravidlo, je také celkem účinné. Je to pravidlo pro učitele, ale i všechny ostatní. Jednou z nejhorších věcí, které může učitel podle mě udělat je předpokládat. Domnívat se, že studenti si v druháku na vysoké pamatují, jak se počítají nerovnice, že vědí, co je za logaritmem napsané e, že znají pravidlo SMART pro cíle… obvykle zkrátka bývá chybou předpokládat jakoukoliv znalost čehokoliv. Ale netýká se to jen studentů. Nejednou se mi stalo, že někdo mluvil o Stelle Zázvorkové, Usainu Boltovi, jejich partnerech, zpěvácích či o komkoliv jiném… Ale nejde jen o znalosti. Kolikrát už se mě jeden zcestovalý kamarád zeptal jen tak mezi řečí: „tam jsi byla, ne“.
Co je na předpokládání špatného jste si jistě domysleli, ale protože nechci jen předpokládat, raději vysvětlím, co se mi na tom nelíbí. Na předpokládání je obvykle špatné to, že když předpokládáme, dostatečně nevysvětlíme, a pak se třeba divíme, proč na Valentýna nedostaneme žádný dárek a proč jsou Vánoce u tchýně takový problém. Vždyť mi přece předpokládali a bylo nám jasné, že je tam budeme trávit, když je chudinka tak sama. Předpokládání staví toho druhého do nepříjemné situace. Buď na rovinu musí přiznat, že opravdu neví, jak spočítat nerovnici, nebo se s tím doma někde v koutku potýkat. Co se týče studentů, zpravidla se nepřiznají. A když se vás zeptám, jestli jste už slyšeli o Marii Drahokoupilové, také se vám nebude chtít přiznat, že ta patří k té další osobnosti, o které nemáte ani tušení. Všichni se neradi chlubíme svou neznalostí. A tak to zkuste jinak – položte otázku více jako otázku. Nechte tam ten otazník. A počítejte s tím, že tam ten dotyčný nebyl, toto a toto neviděl a vůbec to nezná. Často totiž to, co je pro vás samozřejmé, je pro ostatní naprosto neznámé.
Mimochodem, tohle by mohla být jedna z mých rad, jak být okouzlující. Když se s vámi ten druhý nebude cítit jako neználek, který sedí doma za pecí, určitě s vámi bude raději. Lidé, kteří všechno znají a všude byli, obvykle nepůsobí jako úžasní společníci, ale jako ta vychloubačná individua, zvlášť, když se podivují: Ty to neznáš?! Jak je možné, žes tam ještě nebyla?! A ruku na srdce – vy chtěli byste snad chtěli s někým takovým trávit čas?
Žádné komentáře:
Okomentovat