Ješitnost či egocentrismus?

Byla jsem přesvědčena, že ješitní jsou zejména muži. Alespoň z lidí, které znám, jsou rozhodně ješitnější… vlastně skoro o sto procent. Ale abych jim nekřivdila, rozhodla jsem se, že si význam slova vyhledám ve slovníku: samolibost, nafoukanost, domýšlivost… až tak silné výrazy bych nepoužila, spíš trochu větší zaujatost sebou samým. I tak je její výskyt v mém okolí mírný. Možná bych spíš měla použít výraz egoismus nebo egocentrismus…

Ukázalo se, že se mýlím. Ačkoliv si o sobě nemyslím, že bych byla ješitná a nejspíš jsem to netušila: mít svůj vlastní chodník slávy v Praze je pro mě velice uspokojující. Moje jméno napsané na chodníku. Vyskládané z krásných bílých kostiček mezi těmi ostatními šedivými. Jak povrchní! A jakou obrovskou radost z toho mám…

Do té doby, než jsem ho uviděla, jsem si myslela, že se u různých restaurací, plakátů, billboardů a vším možným, co obsahuje moje jméno, fotím proto, že je to legrace. Mám celkem neobvyklé jméno, tak jsem si říkala, že to je sranda ho někde objevit. Ale jak vidím, asi se za tím skrývá i něco jiného…

P. S.: A pak se divte, že jste lidem sympatičtí, když je oslovujete jejich křestním jménem. Alespoň se můžu utěšovat tím, že to takhle má skoro každý. A ještě jedna poznámka… v postcrossingu jsem si vylosovala dívku se jménem Victoria, která mimo jiné sbírá pohledy, na kterých je její jméno. Takže v tom aspoň nejsem sama. Chabá útěcha, ale co se dá dělat…