Deník z CSR Akademie (1)

První den hledám náměstí Winstona Churchilla 4 v Praze 3. Ve staré budově Vysoké školy ekonomické máme „lekce“ CSR Akademie. Hned při příchodu dostáváme desky s materiály. Tohle mám na podobných akcích ráda. Jednak má člověk kam psát, a taky se spoustu věcí dozví rovnou a nemusí se spoléhat na to, že si je snad stihne poznamenat včas. Jako první se nám představí Mgr. Michal Růžička, kterého znám díky časopisu CSR fórum, který nám chodí do školy. Ale teď ho poprvé vidím osobně. Trochu mě překvapí, že to je taky normální člověk. Zvláštní, jak si občas člověk celebrity – v mém pojetí je celebritou každý, koho „znáte“, ale přitom jste ho osobně nikdy neviděli – idealizuje nebo nadlidšťuje. Jak si neuvědomujeme, že i Lucie Bílá se ráno možná probudí s rozcuchanýma vlasama, nebo dokonce kruhama pod očima.

Po přivítání jsme se krátce seznámili s tím, co je to společenská odpovědnost… pro případ, že by to třeba někdo neznal. Přiznávám, že mě ještě občas překvapí fakt, že to mezi lidmi není tak známý koncept. Asi už jsem moc dlouho v oboru. Také se dovídáme různé organizační věci, třeba to, že máme během týdne vypracovat CSR strategii na naši školu. Jak by naše škola mohla být více společensky odpovědná?

Beru to jako výzvu. Moc zajímavá otázka, nad kterou jsem se už několikrát zamýšlela. Dokonce ji některé studentské skupiny u nás na škole měli zodpovědět. K projektu se ještě vrátím, protože to je téma na delší povídání.

Pak vystoupí Eva Šebestová z pojišťovny Axa. Hovoří o firmě a jejích pěti oblastech společenské odpovědnosti. Následně nám Dana Dvořáková představí Telefónicu O2.

Proč být etický?

Druhý den se v Rytířském sále Valdštejnského paláce koná konference věnovaná udržitelnosti a CSR ve výuce i praxi českých škol. Nejprve hovoří různé zajímavé osobnosti: Anna Putnová, poslankyně Parlamentu České republiky (PČR), Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu PČR, Ondřej Liška, bývalý ministr školství, a potom někteří učitelé z vysokých škol, kteří učí etiku, CSR a podobné předměty. I když to není smyslem mojí disertační práce, zajímá mě, jak by se toto téma dalo vhodně a prakticky učit. Někdy je značně obtížné vysvětlit studentům (i komukoliv dalšímu), že se mají chovat eticky. Že se mají chovat správně. Všude kolem sebe – spíše v médiích než v reálném životě, i když tam taky – vidí, že neetické chování není problém. Úplatky, alkohol za volantem, agrese vůči záchranářům, domácí násilí, taháky a leccos dalšího vidí dnes a denně. K tomu se objevují hesla typu: Kdo nekrade, okrádá rodinu. Jak mám takovým lidem vysvětlit, že takhle ne. Že tudy cesta nevede? A proč se vlastně chovat eticky? Je to vůbec lepší? Výhodnější? nebo na tom budete byti, když budete etičtí. Nevím. Opravdu nevím.

Mou životní filosofií je, že se dobro oplácí dobrem. Věřím, že když jsem „ta správná“, povede se mi lépe. Nemám to nijak dokázané. Nemohu vědět, zda by se mi podařilo vysokou školu udělat lépe či snáze, kdybych používala taháky nebo nějak podváděla. Ještě jsem se nerozhodla, jestli věřím v Boha, osud, náhodu nebo nic. Ale věřím, že mám v životě štěstí. Mám spoustu štěstí a snažím se to vracet. Říkám si, že když se chovmke společnosti hezky, bude se oan podobně chovat ke mně. A kdyby ne, aspoń jsem udělala něco dobrého. Vždycky si vzpomenu na povídku Pošli to dál z knihy Slepičí polévka. Když jste na někoho hodní, má sklony vám to vracet a navíc je hodný i na další lidi, a tak se rozjíždí pozitivní spirála. Tohle mám vyzkoušené. Takhle to funguje. Proto se domnívám, že to jde i opačně. A proč byste například chtěli jednou malou lží rozvrátit vaše fungující manželství? Je lepší být etický a mít jen co nejméně zbytečných starostí.