Hlídala jsem prcka

Známí, u kterých jsem byla ubytovaná, mají malé dítě. A protože měli na jeden večer program, napadlo je, že by mě požádali, jestli bych ho nepohlídala. Samozřejmě jsem souhlasila, i když jsem byla patřičně vyděšená. Vůbec jsem si neuměla představit, co všechno to bude obnášet a představovala si, kolik se toho budu muset nového naučit. Ale chtěla jsem jim aspoň trochu oplatit jejich pohostinnost.

Co se asi tak dělá s malým dítětem? Musí se nakrmit, vykoupat a přebalit, uložit a uspat, ukonejšit, když se vzbudí… Hned mě napadlo, že by mi mohl pomoci kamarád, protože tvrdí, že ho mají děti rády a působí, že už má nějaké zkušenosti. O jejich hloubce jsem raději nepátrala, podle pořekadla tonoucí se stébla chytá. Když se ukázalo, že celá moje práce bude spočívat v tom, že spícímu děťátku v případě, že se vzbudí, dám do pusy dudlík či ho chytím na chvilku za ruku, než usne, připadala jsem si trochu srandovně, že jsem se toho tak bála. Večer probíhal příjemně. Malý se vzbudil jen dvakrát a já ho hned slyšela jako bych místo uší měla radary. Asi to my ženy máme opravdu nějak vrozené nebo co.

A musím přiznat, že to byla zajímavá a hlavně příjemná zkušenost. Malý vypadal úžasně roztomile, když se posadil v postýlce a koukal na mě téměř probuzeně. Sotva jsem ho však uložila, stulil se do klubíčka a už spal dál. Vystačila jsem si s dudlíky, ani ruku nepotřeboval. Zato já byla vděčná za pomocnou ruku kamaráda, resp. za jeho podporu.