středa 5. června 2013

Deník z CSR Akademie (2)

Co jsem se tedy na konferenci dozvěděla? Hledám odpověď na otázku: Jak seznámit lidi s etikou a společenskou odpovědností? Jedním z názorů bylo, že to je o postojích. Jedni považují odpovědnost za dobrý nápad a rádi se o tom něco dozví, a druzí ne. Tak tohle mi moc nepomůže. Za dobrý nápad považuji učit CSR prakticky. Studenti dostanou konkrétní projekt zadaný firmou a ten řeší. Takhle to dělali na VŠE, ale pak na to neměli peníze a někdy se také stalo, že se do předmětu přihlásilo jen velmi málo lidí.

Jako nejzajímavější příspěvek hodnotím problematiku zaměstnatelnosti zdravotně postižených. Sice to podle mého názoru vůbec nesouvisí s tím, jak ve školách učit odpovědnost a etiku, ale celé to povídání bylo nesmírně zajímavé. A myslím, že i dost přínosné pro nás zdravé, kteří bědujeme nad obtížemi se sháněním práce.

A co se mi doopravdy moc líbilo? Když se zvedla nějaká paní z DPD podniku, přistoupila k mikrofonu a asi v pěti větách řekla vše. „Začínejme u sebe. Nečekejte, až se bude učit na školách, začněte tak žít. Dobrých skutků je mezi námi spousta, jenom o tom nikdo nemluvil. Neuvědomil si to. Nečekejte na to, ono to jde. Jenom se tím musí žít.“ Hned jsem si vzpomněla na vlastní článek Společensky odpovědní sami doma, který chci dále rozpracovávat.

Překvapilo mě, že hodně diskutovaným tématem byla možnost pořídit si dítě již při studiu na vysoké škole. Ženy, přiznejme si to, ale mateřství opravdu kvůli studiu VŠ odkládáme. Otázkou je, jestli bychom chtěly mít dítě třeba ve 24 letech a podobně. Každopádně jsou tu snahy o projekty, které umožní mladým maminkám studovat a nechat si třeba dítě pohlídat. Osobně na to mám docela vyhraněný názor – nechtěla bych dělat dvě takto náročné věci najednou a navíc bych byla padlá na hlavu, kdybych si chtěla pořídit dítě (takhle brzy) a přitom neměla odpracováno vůbec nic. Na tomto tématu mi nejvíc vadilo, že vůbec nesouviselo s avizovaným obsahem konference.

Třetí den máme pár „přednášek“ od lidí z praxe. Výborným řečníkem je Petra Šebo, opět z O2. Přeje nám dobré ráno a hned vzápětí nás upozorňuje: „Dobré ráno je protimluv. Buď je to dobrý, nebo je to ráno. Mohlo by to být spolu tak v jednu odpoledne.“ Pozornost si udrží výborně a taky nás trochu probudí tím, že si přinesla bonbóny a bude nám je rozdávat, když správně zodpovíme její otázky. Doopravdy mě příjemně překvapí, co v Telefónice dělají a říkám si, že je možná škoda, že se o tom trochu víc neví. Zvlášť zajímavá je třeba služba O2 Guru, kdy se objednáte k odborníkovi, který vám poradí a pomůže s novými technologiemi a to ani nemusíte být zákazník O2. Jo a je to zdarma, pokud vím. Z IBM k nám promlouvá Monika Ladmanová a opět je to velice zajímavé. Podobně jako první dnešní přednáška se mi líbí i poslední od Jitky Fořtíkové z Axy. Je to takový nadšený člověk, jak to už asi bývá u lidí, kteří dělají CSR, a moc pěkně se poslouchá. Když někoho z firmy přirovná k Sheldonovi, musím se zasmát. Taky tak občas přirovnávám a setkávám se se dvěma typy reakcí: dotčení, neb si to dotyčný neuvědomuje, a přijetí či obrácení v žert. Nemyslím to pochopitelně nijak zle, neboť Sheldon je úžasně chytrý. Jen má občas sklony vysvětlovat věci tak, že je normální lidi nechápou… a někdy řeší i banální věci, jako hledání přátel, až příliš vědecky. V mém podání je to tak trochu lichotka označující abnormální inteligenci, případně značné puntičkářství.

Čtvrtý den se dopoledne bavíme o Marks & Spencerovi a odpoledne máme exkurzi do pivovaru Krušovice, které patří pod Heinekena. Jedná se o třetího největším výrobce piva na světě. Je leaderem udržitelné výroby piva, především co se týče chování k vodě. Před deseti lety spotřebovali na výrobu jednoho litru piva deset až patnáct litrů vody, v současné době je to tři až pět litrů. Nejprve nám strategii CSR představí Jiří Hauptmann, který je naprosto okouzlujícím řečníkem. Mluví dobře, užívá především české výrazy a prezentaci, kterou si udělal pro tuto příležitost, nebo alespoň změnil úvodní stránku ;-). Překvapeně zjišťuji, že pod Heineken patří Krušovice, Zlatopramen, Starobrno i Březňák. Když zmíní, že dělají i různé speciály jako třeba Svatováclavské, hned hledám v turistickém deníku Prahu 1 v listopadu 2012. A jo, je to tam. Doppelbock.

A poté už následuje prohlídka pivovaru. Nakonec dostaneme ochutnat pivečko a ještě nám ukáží, jak se má správně točit. Škoda, že je málo času a žádné si nestihneme koupit.

Pátý den prezentujeme svoje projekty v zasedací místnosti generálního ředitele v sídle společnosti Telefónica v Praze 4. Nejsem příliš nadšená, že je to až v osmém patře a navíc se tam musí jet zčásti proskleným výtahem. S překvapením zjišťuji, že nejsem jediná, komu to vadí. Ostatní si stěžují na strach z výšek, klaustrofobii, nedůvěru k výtahům, stání v prázdném prostoru anebo některé kombinaci předchozích bodů.

Na závěr jsme dostali se slavnostním pogratulováním před kamerou certifikáty o absolvování CSR Akademie 2013. Vypadalo to jako předávání diplomů o promoci. Dokonce mi jedna z blahopřejících dam řekla, že mi přeje, aby ta promoce byla brzy. Poněkud mě tím zaskočila. Jak si pamatuje, že už bych měla končit. Nejsem si jistá, že jsem to nějak zvlášť říkala.

Žádné komentáře: