Hromadění z pohledu psychologie

Mgr. Jaroslav Vacek na stránkách Adiktologie.cz zveřejnil v roce 2012 článek nazvaný „Křečkování - hromadění věcí jako závislost“. Nemyslím si, že bych zrovna něčím takovým trpěla, ale při čtení knih o úklidu (a pozorování svého chování) jsem zjistila, že jisté sklony k hromadění mám. Mezi námi, má je skoro každý, akorát v různých oblastech, i když psychologové jsou jiného názoru.

Nadměrné hromadění věcí (hoarding = hamounění, křečkování) je nevhodné z bezpečnostního i hygienického hlediska, ale pokud se jedná o závislost, je v tom ještě něco víc. Jak už jsem psala u shopaholismu (Shopaholismus a oniománie 1/2, Shopaholismus a oniománie 2/2), závislost znamená, že pokud se dané věci přestanete věnovat, nastávají abstinenční příznaky, může jím být i psychotrauma. Hromadění věcí sice dosud není samostatnou diagnózou, ale může být příznakem obsedantně kompulzivní poruchy a anakastické poruchy osobnosti dle MKN-10. Tomu sice nerozumím o nic víc než vy, ale můžete na někoho z legrace zkusit použít, že tím trpí... možná ho to zaujme víc, než když řeknete, že má hrozně moc zbytečných věcí. ;-)

Je jedno, jak tomu říkáte – nutkavé hromadění, patologické shromažďování, křečkování nebo syslení – abyste mohli použít definici (behaviorální, tj. nelátkové) závislosti, je třeba aby šlo o někoho, kdo „se vyznačuje nadměrným hromaděním věcí a neschopností či neochotou zbavit se těchto věcí, které jsou většinovou společností kvalifikovány jako nepotřebné nebo které mají malou hodnotu a to v takové míře, které brání normálnímu užívání obytných prostor.“ Nemůžete tak tedy označit někoho, kdo má krabici se sbírkou pohlednic, nebo dva čajové servisy, protože se mu oba líbily, ačkoliv vy to shledáváte zbytečným.

Vtipná vsuvka: O nelátkovou závislost jde i v případě hromadění látek! 

 

Moje látky

Někteří odborníci se přiklánějí k názoru, že toto chování se ve většině případů vyskytuje bez přímé souvislosti s dalšími diagnózami (poškození mozku nebo obsedantně kompulzivní porucha), a proto tvoří samostatnou diagnostickou kategorii. V závažné formě trpí hromaděním odhadem 2-5 % dospělých jedinců, mírná forma křečkování byla zjištěna u 18-33 % populace. Většinou se jedná o starší jedince (v polovině případů nad 65 let), osoba mívá ve vyšetřeních nápadné osobnostní rysy až osobnostní poruchu a často i psychotrauma.

Motivem může být snaha zmírnit úzkost, ale časté jsou i případy, kdy je hromadění spojeno s očekáváním radosti.

A jak to u sebe poznáte? Diagnostická kriteria dle DSM-5:

• těžko se vám zbavuje věcí a loučí se s majetkem bez ohledu na jeho skutečnou hodnotu,
• potíže jsou spojeny s vnímanou potřebou věci zachránit a úzkostí při jejich vyhazování (v tom se vidím! – Už v dětství jsem zachraňovala plyšáky nebo knihy odložené v dešti na chodníku.),
• Majetek zaplňuje byt a překáží.
• „Pokud je obytný prostor uklizený, je to jen z důvodu zásahů třetích osob (např. rodinní příslušníci, úklidové služby, úřady).“
• Abychom mohli mluvit o hromadění jako o závislosti, pak je třeba, aby nebylo způsobeno jinou zdravotní poruchou a způsobovalo klinicky významnou úzkost a/nebo omezení ve společenské, pracovní, nebo jiné důležité oblasti života. A nelze jej vysvětlit jako příznak jiné poruchy (např. hromadění při obsesivně-kompulzivní poruše, důsledek snížené energie při depresivní poruše nebo bludů u schizofrenie nebo jiné psychotické poruchy, kognitivních deficitů u demence, či omezených zájmů u poruchy autistického spektra).

Nástrojem k zjišťování je 23 položkový sebehodnotící dotazník se třemi podškálami zaměřenými na nadměrné nakupování a sbírání předmětů; chování při shromažďování a likvidaci věcí; nadměrný nepořádek jako výsledek tohoto chování.

O nakupování a hromadění pojednává i článek Svoboda za barikádou věcí od Nely Wurmové na Psychologii.cz. Autorka vysvětluje, že máme tendenci kupovat si nové a nové věci zkrátka proto, že si myslíme, že nás udělají šťastnými. Abych řekla pravdu – dlouhotrvající štěstí z nákupu nějaké věci jsem zažila jen párkrát, spíš výjimečně. Ostatní zevšedněly a můj život je stejně šťastný jako byl před nimi. Co mě dělá šťastnou je notebook nebo počítač celkově a větší pocit štěstí zažívám také v případě, kdy starou nefunkční věc (např. plnicí pero) nahradím novou, nebo když si pořídím něco, co vyřeší moje obtíže (kupříkladu sítko na čaj, které jsem si na kolej nedovezla).

Pokud věci nejen nevyhazujete, ale ještě si nosíte domů další zbytečné, nebo odpadky a zvířata, pak jde o Diogenův syndrom či syllogomanie, která vyžaduje zásah psychiatra či psychoterapeuta.

Stejně jako uklízecí knihy autorka radí: Lepší je mít méně věcí, máte pak totiž víc svobody a času. Jakto? Nemusíte je všechny uklízet, oprašovat, opravovat, stěhovat, můžete si dovolit menší byt, nájem i vytápění a snadno se přestěhujete. A správné řešení? Nakupovat méně, nikoliv vyhazovat více. Když už musíte vyhazovat, jste už ve fázi, kdy škodíte planetě. Ve vyhazovací fázi však buďte důslední a nemilosrdní. Zatněte zuby a vyhoďte aspoň většinu toho, co jste za poslední rok nepoužili. Pokud na to máte žaludek, tak včetně zbytečných dárků ve stylu lapačů prachu, jakkoliv to může vypadat barbarsky. A pro příště napište seznam co za dárky chcete.

A jedna rada od autorky: „Pokud přemýšlíte, jaký koupit dárek sobě nebo jiným, sáhněte spíše po zážitcích. Zážitků člověk jen málokdy lituje. Na zážitky se nepráší. Zážitky nezabírají místo v obýváku, nerozbijí se, upevní váš vztah s druhými, když jsou sdílené. Ostatně, ze zážitků se skládá život.“ Hezky napsáno, provedení je trochu těžší a já mám radši věci hmotné než zážitky, na které se sice nepráší, ale někdy ani nejsou žádané, natož vysněné a jdou tak snadno zapomenout…

Zdroje

http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/566/3693/Kreckovani-hromadeni-veci-jako-zavislost

http://psychologie.cz/svoboda-za-barikadou-veci/