V pátek 27. června jsem vyrazila do havlíčkobrodské knihovny na Výtvarný večer s knihovnou. Jednalo se o šestý mimořádný večer. Ty prázdninové nebudou tak zajímavé, protože budou bez přednášek, pouze s občerstvením, prodlouženou otevírací dobou (o prázdninách do devíti hodin jinak do desíti do večera) a v kostýmech. Červencový byl ve stylu hippies, jak jsem už psala v článku Hippies večer s knihovnou. Bylo to fajn, ale k hippies by se přednáška skutečně hodila!
 |
| Fotka převzatá z Facebooku |
Tak vám povím alespoň o tom červnovém výtvarném večeru, který byl senzační. Fotky můžete vidět tady.
Jaroslav Staněk nám během přednášky Malíři z Vysočiny trvající hodinu a deset minut promítl mnoho krásných obrazů z Vysočiny. Hned na úvod si jako správný pedagog položil dvě otázky: Co je Vysočina? A budeme se věnovat malířům pocházejícím z Vysočiny? Nebo těm, kteří byli sice odjinud, ale Vysočinu malovali?
Vyjmenoval jich spoustu a já jich většinu neznala: Jambor, Sodomka, Prucha, Panuška, Chittussi, Blažíček, Zrzavý, Kaván, Slavíček…
Zaujal mě hned první obrázek s pastýřskou scénou v popředí. V pozadí byla Světlá nad Sázavou od Antonína Mánesa. Mánesovi totiž několikrát pobývali na zámku v Pohledu (k tomu se dostanu zase příště). Pobaví mě pomlkou ve větě: „I ten pohled na… Pohled je od Amálie Mánesové.“
Zajímavá je i zmínka o tom, že si lidi myslí, že se stromy a zeleň ztrácí, ale kdepak. Dřív bylo mnohem méně lesů, než máme teď. Tehdy se každá stráň i mez využívala k pastvě. Například Antonín Chittussi zachytil údolí řeky Doubravy tak, že kdo to tam zná, to nemůže poznat. Dnes je to celé krásně v lesích, ale tehdy tam byly jen holé kopce. Mimochodem, tento malíř prý položil základy krajinomalby. Jeho nejlepším pokračovatelem byl Antonín Slavíček. (Některé obrázky Chittussiho můžete poslat jako elektronickou pohlednici.)
Jindřich Prucha se vyrovná francouzským fauvistům a je smutné, že jej pražská národní galerie letos nevystavuje, neboť je to sto let od jeho smrti. Zemřel v první bitvě první světové války. Mně připadají jeho obrazy trochu divné, hodně barevné a tak trochu jako impresionistické. Ale nejslavnější obraz Počátky – chalupa Ptáčnice se mi také líbí. Rozehráváním barev prý překonává Slavíčka. (P. S.: Ptáčnice jsou plané třešně.)
František Kaván namaloval přes čtyři tisíce obrazů – zvláště dobré a oblíbené jsou jeho zimy. Protože je to nenáročné malování, existuje hodně padělků. Pokud nebyl nemocný, maloval obrázek každý den. Tomu říkám výkon! V zimě si ruce obaloval povříslem a do bot si dával slámu, jak srandovně nám to dnes zní. Ale stejně si neumíme představit, jak bychom venku v pořádné sněhové zimě stáli a malovali chalupu. Na jeho obrazech je nádherný právě ten sníh.
Bohuslav Dvořák byl na rozdíl od Slavíčka klidné povahy, možná právě proto se mu s ním podařilo vycházet, jestli si ho teď nepletu s někým jiným. Doceněn je až nyní, většinou ho nejdete v soukromých sbírkách.
Gustav Macoun byl rychle objevený a doceněný malíř. Přišel do Kameniček a bydlel ve stejném domě jako Kaván. Jeho tvorba je značně nevyvážená zřejmě i proto, že dost pil. Hojně se padělá.
Jan Zrzavý pocházel z Okrouhlice, jíž prochází nově (2012) vytvořená naučná stezka nesoucí jeho jméno. Můžete si o ní přečíst na blogu M + M Svatošovi. Přednášející nám říká, že jeho styl je o generaci jinde. Zřejmě i mimo tu mou, protože se mi jeho dílo nelíbí.
Oldřich Blažíček byl spíš kreslířem. Jeho olejomalby vypadají jako by to byl akvarel.
Typickou lyrickou českou krajinomalbou se zabýval Gustav Porsch (čti porš). Musím se smát, když se nám pan Staněk vypráví, že vždycky všechny šokuje, když prozradí, že „má doma Porsche“.
A konečně Jambor. Josef Jambor je správnou odpovědí na druhou otázku. S trochou smutku v hlase o něm přednášející říká, že by byl malířem první kategorie, kdyby se neodstěhoval na vesnici (kvůli manželce) a nemaloval to, co lidi chtějí. Nazval ho „malířem hub“, protože na něm bylo zajímavé, že maloval houby. Copak znáte jiného malíře malujícího takovýto objekt?
Vyjmenoval jich spoustu a já jich většinu neznala: Jambor, Sodomka, Prucha, Panuška, Chittussi, Blažíček, Zrzavý, Kaván, Slavíček…
Zaujal mě hned první obrázek s pastýřskou scénou v popředí. V pozadí byla Světlá nad Sázavou od Antonína Mánesa. Mánesovi totiž několikrát pobývali na zámku v Pohledu (k tomu se dostanu zase příště). Pobaví mě pomlkou ve větě: „I ten pohled na… Pohled je od Amálie Mánesové.“
Zajímavá je i zmínka o tom, že si lidi myslí, že se stromy a zeleň ztrácí, ale kdepak. Dřív bylo mnohem méně lesů, než máme teď. Tehdy se každá stráň i mez využívala k pastvě. Například Antonín Chittussi zachytil údolí řeky Doubravy tak, že kdo to tam zná, to nemůže poznat. Dnes je to celé krásně v lesích, ale tehdy tam byly jen holé kopce. Mimochodem, tento malíř prý položil základy krajinomalby. Jeho nejlepším pokračovatelem byl Antonín Slavíček. (Některé obrázky Chittussiho můžete poslat jako elektronickou pohlednici.)
Jindřich Prucha se vyrovná francouzským fauvistům a je smutné, že jej pražská národní galerie letos nevystavuje, neboť je to sto let od jeho smrti. Zemřel v první bitvě první světové války. Mně připadají jeho obrazy trochu divné, hodně barevné a tak trochu jako impresionistické. Ale nejslavnější obraz Počátky – chalupa Ptáčnice se mi také líbí. Rozehráváním barev prý překonává Slavíčka. (P. S.: Ptáčnice jsou plané třešně.)
František Kaván namaloval přes čtyři tisíce obrazů – zvláště dobré a oblíbené jsou jeho zimy. Protože je to nenáročné malování, existuje hodně padělků. Pokud nebyl nemocný, maloval obrázek každý den. Tomu říkám výkon! V zimě si ruce obaloval povříslem a do bot si dával slámu, jak srandovně nám to dnes zní. Ale stejně si neumíme představit, jak bychom venku v pořádné sněhové zimě stáli a malovali chalupu. Na jeho obrazech je nádherný právě ten sníh.
Bohuslav Dvořák byl na rozdíl od Slavíčka klidné povahy, možná právě proto se mu s ním podařilo vycházet, jestli si ho teď nepletu s někým jiným. Doceněn je až nyní, většinou ho nejdete v soukromých sbírkách.
Gustav Macoun byl rychle objevený a doceněný malíř. Přišel do Kameniček a bydlel ve stejném domě jako Kaván. Jeho tvorba je značně nevyvážená zřejmě i proto, že dost pil. Hojně se padělá.
Jan Zrzavý pocházel z Okrouhlice, jíž prochází nově (2012) vytvořená naučná stezka nesoucí jeho jméno. Můžete si o ní přečíst na blogu M + M Svatošovi. Přednášející nám říká, že jeho styl je o generaci jinde. Zřejmě i mimo tu mou, protože se mi jeho dílo nelíbí.
Oldřich Blažíček byl spíš kreslířem. Jeho olejomalby vypadají jako by to byl akvarel.
Typickou lyrickou českou krajinomalbou se zabýval Gustav Porsch (čti porš). Musím se smát, když se nám pan Staněk vypráví, že vždycky všechny šokuje, když prozradí, že „má doma Porsche“.
A konečně Jambor. Josef Jambor je správnou odpovědí na druhou otázku. S trochou smutku v hlase o něm přednášející říká, že by byl malířem první kategorie, kdyby se neodstěhoval na vesnici (kvůli manželce) a nemaloval to, co lidi chtějí. Nazval ho „malířem hub“, protože na něm bylo zajímavé, že maloval houby. Copak znáte jiného malíře malujícího takovýto objekt?
V dubnu jsem zavítala do tišnovského muzea, v němž právě probíhala výstava malíře a krajináře Josefa Jambora (1887–1964). Fotky se mi sice nepodařily nejlepší – bývá dobrým zvykem nefotit obrazy s bleskem - ale ráda bych se s vámi o ně podělila.
Josef Jambor se narodil 29. října 1887 v Pohledci, dnes součást Nového Města na Moravě, jako jedno z dvanácti dětí. Svoje studia dokončil v roce 1919, kdy se stal grafikem. Více jej lákaly olejomalby, obzvláště pak krajinářské motivy. „Do roku 1923 se věnoval hledání inspirace cestováním po poválečné Evropě. Navštívil Jugoslávii, Německo, Holandsko, Itálii, Belgii a další země. Roku 1923 uspořádal výstavu těchto obrazů. Tyto cesty ho však ujistily o tom, že česká krajina je nejkrásnější.“ Někdy se mu přezdívá „Malíř Vysočiny“, protože inspiraci čerpal převážně kolem své chalupy na Blatinách na Vysočině.
Josef Jambor se narodil 29. října 1887 v Pohledci, dnes součást Nového Města na Moravě, jako jedno z dvanácti dětí. Svoje studia dokončil v roce 1919, kdy se stal grafikem. Více jej lákaly olejomalby, obzvláště pak krajinářské motivy. „Do roku 1923 se věnoval hledání inspirace cestováním po poválečné Evropě. Navštívil Jugoslávii, Německo, Holandsko, Itálii, Belgii a další země. Roku 1923 uspořádal výstavu těchto obrazů. Tyto cesty ho však ujistily o tom, že česká krajina je nejkrásnější.“ Někdy se mu přezdívá „Malíř Vysočiny“, protože inspiraci čerpal převážně kolem své chalupy na Blatinách na Vysočině.
Zajímavé je, že se ve třicátých letech a po druhé světové válce věnoval malbě hub. V roce 1931 se natrvalo odstěhoval do Tišnova a podruhé se oženil. V roce 1946 dostal moravskou zemskou cenu pro výtvarné umění. O jedenáct let později mu město Tišnov udělilo ocenění Čestný občan města.
V letošním roce uplynulo padesát let od smrti Josefa Jambora, který krátce před ní odkázal sbírku svých 40 obrazů městu Tišnov.
Galerie Jamborův dům již nevystavuje obrazy Josefa Jambora, ale od soboty 17. května 2014 můžete některé vidět na dlouhodobé výstavě v muzeu města Tišnov. „V pravidelných intervalech budou veřejnosti představovány ucelené soubory Jamborových obrazů doplněné o zapůjčená díla nebo obrazové a zvukové dokumenty přibližující tvorbu i život malíře.“
Vstupné je lidové – třicet nebo patnáct korun, když máte slevu.
Zdroje:
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Akce/Vchazeni-do-obrazu-Josefa-Jambora.aspx
http://www.mekstisnov.cz/muzeum/akce/jaro-ve-znameni-josefa-jambora-pokracuje
http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Jambor
V letošním roce uplynulo padesát let od smrti Josefa Jambora, který krátce před ní odkázal sbírku svých 40 obrazů městu Tišnov.
Galerie Jamborův dům již nevystavuje obrazy Josefa Jambora, ale od soboty 17. května 2014 můžete některé vidět na dlouhodobé výstavě v muzeu města Tišnov. „V pravidelných intervalech budou veřejnosti představovány ucelené soubory Jamborových obrazů doplněné o zapůjčená díla nebo obrazové a zvukové dokumenty přibližující tvorbu i život malíře.“
Vstupné je lidové – třicet nebo patnáct korun, když máte slevu.
Zdroje:
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Akce/Vchazeni-do-obrazu-Josefa-Jambora.aspx
http://www.mekstisnov.cz/muzeum/akce/jaro-ve-znameni-josefa-jambora-pokracuje
http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Jambor
1 komentář:
Takovýhle výtvarný večer bych si také užil.
Na výstavě Jamborových obrazů v Ťišnově jsem byl, ale houby si nevybavuji:-) Asi mě tak pohltily jeho krajiny. Nápad na výstavě vcházení do obrazů najít místa kde malíř kreslil je úžasný. O to víc mě zaujal, že Ždárské vrchy patří mezi moje nejoblíbenější místa. A také mám v plánu nějaké hezké místo tu najít a namalovat.
Okomentovat