Po sedmi letech jsem se znovu objevila v Nízkých Tatrách. Stejně jako tehdy jsme i nyní vyráželi nechutně brzy – v pět hodin ráno odjezd. Díky tomu cesta ubíhá příjemně a nikde dlouho nestojíme. Zní to skoro až vtipně, když si čtu zápisky z 30. června 2007: „Ve čtvrt na deset jsme na Slovensku. Celník našim občankám nevěnoval nejmenší pozornost.“ Dneska už mi připadá divné, že tam vůbec nějaký celník byl. Tehdy mamka dostala tátu hláškou, že si už dneska vyšlápneme na tisícovku. Nevěřil jí a mně to taky bylo divné. Už dneska? Ale pak mi to došlo – to naše chata bude tak vysoko položená. A taky že jo. Bydlely jsme v hotelu Bjőrnson. Nevím, proč dávají takovéhle názvy, vždyť se jim to musí i špatně psát na razítko a podobně. Jinak Bjornstjerne Bjornson byl norský spisovatel, který dostal Nobelovu cenu za literaturu roku 1903. Údajně je autorem výroku: „Jaro je krásné pro toho, kdo zažil dlouhou zimu.“ Po chvilce dodatečného hledání zjišťuji, že název chaty je skutečně odvozen od tohoto spisovatele. Důvodem je to, že byl bojovníkem za svobodu Norska a také se zajímal o jiné utlačované národy, např. Slováky. Chata se nachází v centru lyžařského střediska Jasná v Demänovskej doline ve výšce 1200 metrů nad mořem (mimochodem zkratka se správně píše „m n. m.“ a spousta lidí – i na chatách – to má špatně). Nyní je chata v rekonstrukci a měla by být otevřena na začátku roku 2015.
Turistiku na horách jsme praktikovaly jen v ženské skupině. Bydlení jsme tehdy měly bez stravy a za 180 Kč na noc. Ačkoliv se mi tam líbilo, považovala jsem pokoj 217 za stísněný a příliš tmavý (stejně jako letos úplně jinde). Hned po obědě jsme vyrazily na procházku k chatě Koliesko a odtud po silnici k hotelu Junior, kde jsme se schovávaly před deštěm. Potom jsme šli do Zahrádek a pak po silnici kolem Tarzanie (malé lanové centrum) zase zpět na chatu.
Před těmi sedmi lety stála smska ze Slovenska, pokud jste měli normální kredit, celých 8,33 Kč. Drahota, co? Letos to bylo něco přes korunu.
Stejně jako tehdy byla jsem i letos schopná pořádně dlouho spát. Klidně od devíti do devíti.
Turistiku na horách jsme praktikovaly jen v ženské skupině. Bydlení jsme tehdy měly bez stravy a za 180 Kč na noc. Ačkoliv se mi tam líbilo, považovala jsem pokoj 217 za stísněný a příliš tmavý (stejně jako letos úplně jinde). Hned po obědě jsme vyrazily na procházku k chatě Koliesko a odtud po silnici k hotelu Junior, kde jsme se schovávaly před deštěm. Potom jsme šli do Zahrádek a pak po silnici kolem Tarzanie (malé lanové centrum) zase zpět na chatu.
Před těmi sedmi lety stála smska ze Slovenska, pokud jste měli normální kredit, celých 8,33 Kč. Drahota, co? Letos to bylo něco přes korunu.
Stejně jako tehdy byla jsem i letos schopná pořádně dlouho spát. Klidně od devíti do devíti.
Žádné komentáře:
Okomentovat