Něco menšího krizový třetí den + odpověď na třetí otázku

Třetí den děláme obvykle odpočinkový. Nevím, jak je to možné, ale zpravidla nás k tomu donutí i počasí – prší. Tehdy jsme vyrazily po žluté kolem hotelu Ostredok na stejnojmenný kopec a cestou sbíraly borůvky. Letos jich bylo jen málo zralých, tak jsme se moc nenamlsaly. Výstup byl pohodový, protože kopec má pouhých 1167,4 metrů. Pokračovaly jsme na Stodôlky a cestou si prohlédly symbolický cintorín (tedy hřbitov). Kolem poletovala spousta motýlků a jeden se na mně dokonce posadil. Vcelku šíleným kopečkem jsme slezly k Demänovské jaskyni slobody, u níž jsme poobědvaly, a po modré jsme se mírným stoupáním vrátily k Vrbickému plesu, které je nedaleko naší chaty. Obdivujeme kachnu s kachňátky a házíme jim drobečky. A protože jsme u chaty brzy, bereme si věci ven a jdeme se opalovat na sjezdovku.

Tak mě napadá – proč by měl být třetí den krizový?

Poslední červnový den roku 2014 jsme vyrazily jen po okolí, protože hlásili déšť a bouřky. Nejprve jsme si k snídani koupily koláčky a pak chtěly jít plavat do místního bazénu, jenže ten je zrovna zavřený. Dopoledne prší, a tak sedíme doma. Odpoledne se jdeme podívat do Horehronského múzea na náměstí. Vstupné je jedno euro na osobu a dovnitř s námi jde průvodkyně. Zpočátku to vypadá, že je jen dozor, ale protože se dost ptám, nakonec se rozpovídá a je to úplně super.

Muzeum je malé, ale útulné. Najdete v něm spoustu věcí a jen trochu textu – výklad průvodkyně se tedy hodí. Spatřit můžete pomůcky na modrotisk (myslela jsem, že se na látku nanáší ta modrá barva „razítkem“, ne že se nanese něco, co ji odpuzuje, a pak se to do té modré namočí celé!), piesty na pranie (vypadají jako prkýnka na krájení zeleniny), boty, sudy a kádě, přeslici a kolovrátek na zpracování lnu, kramle na vyčesávání vlny, šindele na střechu… a mnoho dalšího. Moc se mi líbí zouvák na holínky ve tvaru brouka. Vtipné je smaltované nádobí, které je uděláno tak, aby co nejvěrněji napodobilo porcelán. Opravdu to skoro nejde poznat.

Lesní kaplička z jedlové kúry

Protože to vypadá, že se počasí zase tak moc nezkazí, vyrážíme autobusem do Čierného Balogu, odkud jdeme pěšky do Vydrovskej doliny, abychom si prohlédly Lesnický skanzen. Nejdřív mi to zní tak nějak divně, ale pak jsem úplně nadšená! V roce 2002 přišel státní podnik Lesy SR Banská Bystrica s myšlenkou jedinečného lesnického muzea v přírodě. Naučný chodník má délku pouhých 3,3 kilometrů, zato ale 75 naučných zastávek – trochu víc čtení, které skutečně zabere dost času, ale stojí za to (vážně!). Dozvíte se něco o historii lesnictví, tajemstvích lesa, jeho ochraně a pěstování stromů, ale také (ještě před skanzenem) o dřívějším oblečení nebo nářečích, o slavných osobnostech, přípravě jídla…

Zavěšené kameny - význam nám uniká.

Jednou z důležitých osobností je zde Jozef Dekret Matejovie (1774–1841), který v lesích zavedl užívání obouruční pily místo sekery a z Oravy sem roku 1820 dovezl brambory, takže už nebyl hlad a výrazně se zjednodušil život místních lidí. Se zdejším krajem souvisí i dva spisovatelé: Ladislav Ťažký s poeticky nazvaným dílem V královstve zelenej bohyne a Peter Kováčik s díly Svätý z Handlóv a Nevera po slovensky, což bylo i zfilmováno. Rozesmálo mě přísloví: Od roboti aj kone kapú. Zajímavé je, že v Dobroči je 110 rodin s příjmením Kováčik, takže od roku 2001 dělají každoroční střetnutí lidí s tímto příjmením.

Mimo jiné tam najdete i odpověď na třetí soutěžní otázku - V jakém prostředí jich je výrazně méně choroboplodných bakterií než ve městě? A kolik jich tam je?

Podle jedné z cedulí odfiltruje jeden hektar smrkového lesa za rok 32 tun tuhých látek. A kromě toho, že stromy vyrábí kyslík, chrání před hlukem a pomáhají odstraňovat radioaktivitu, má jeden metr krychlový údajně jen 500 bakterií oproti 36000 v městském vzduchu.

Domů – do hotelu – jedeme až v devět, protože nám dřívější autobus frnknul – pravděpodobně jel o něco dříve a ujel nám přímo před nosem, protože na zastávku jsme dorazily včas.