Nedávno jsme s kámošem vedli takovou filozofickou debatu, jestli jsou zkušenosti dobré nebo špatné. Jestli je lepší mít víc zkušeností nebo míň.
Obecně jsme se shodli, že zkušenosti jsou pozitivní. Čím více máte zkušeností, tím lepší jste kuchař, motorkář i učitel. To je vlastně jedno. Když už jste se několikrát popasovali s přesolenou nebo přepepřenou omáčkou, obtížnými dopravními situacemi, „hady“ na silnici, zlobivými a neposlušnými dětmi, půjde vám to příště pravděpodobně lépe, protože už máte některé strategie zvládání potíží vyzkoušené a ověřené a jiné jste naopak zavrhli.
Někdy stačí třeba jen mírné zkušenosti s libovolnou ruční prací, abyste věděli, proč si druzí svého výtvoru tolik cení. Když umíte kreslit tužkou, víte, že malba pastelem taky zabere hodně času. Lakování dveří vám otevře oči ohledně nutných prací kolem domu. Ale jak je to s chlapama? Platí čím víc, tím líp? Tím nemyslím nutně chodit, randit nebo dokonce spát, spíš tak celkově. Je na tom lépe žena, která se vdá řekněme za třetího partnera, nebo ta, jež si vezme hned toho prvního?
A tady jsme se v názoru rozcházeli. On tvrdil, že ta první ví, co chce, a tudíž si dovede lépe vybrat – upřímně, ne každý má velký výběr a ne každé se do výběru dostane přesně to, co by si přála. Přirovnám-li to k autům – vím, že bych si vybrala porsche, ale jaksi není v mých finančních možnostech (možná tak modýlek).
Já naopak váhala, jestli přibývající zkušenosti a věk nesnižují spokojenost celkově. Řekněme, že v patnácti stačilo, když vás kluk pozval na zmrzlinu, ve třiceti po něm ale chceme slušný příjem, lásku k dětem, nějakou tu snahu doma o domácnost, výlety nebo dovolené a mnoho dalších. Možná časem požadavky zase klesají, když je hledání dostatečně dlouho neúspěšné, ale třeba na sobě spíš pozoruju, že než bych se smířila s tím, že jsem asi až pátá v pořadí důležitosti, budu radši do smrti sama. A jak tak člověk během svého života vidí u kamarádek romantické, zábavné a turisticky naladěné muže, začíná různé vlastnosti přidávat do svého nekonečného seznamu požadavků, aniž by akceptoval, že ten třeba doma s ničím nepomůže, ten nechce mít děti a ten poslední je cholerik nebo mrzout. Někdy mi naopak připadá, že holky, které si „můžou vybírat“ přebírají. Nic jim není dost dobré, protože by chtěly tu krásnou kombinaci romantického fešáka, který je elegánem ve společnosti, kdy na něj všechny přítomné dámy jen užasle koukají a smějí se jeho vtipům. Dokáže udělat dokonalou romantickou večeři a atmosféru, zhlédnout se svou drahou ženou libovolný film bez ironických poznámek o tom, že to by takhle nešlo kvůli fyzikálním zákonům. A dá se s ním jet k moři, kde se klidně celý týden válí na pláži, nebo do hor a do divočiny a nemá trauma z toho, že si zablátí botasky. Má rád zvířata, děti, svíčky, umí dělat dokonalé masáže, je báječný v posteli a rozumí všemu, o čem si zrovna chcete povídat. (Víc už mě toho nenapadlo. ;-))
Obecně jsme se shodli, že zkušenosti jsou pozitivní. Čím více máte zkušeností, tím lepší jste kuchař, motorkář i učitel. To je vlastně jedno. Když už jste se několikrát popasovali s přesolenou nebo přepepřenou omáčkou, obtížnými dopravními situacemi, „hady“ na silnici, zlobivými a neposlušnými dětmi, půjde vám to příště pravděpodobně lépe, protože už máte některé strategie zvládání potíží vyzkoušené a ověřené a jiné jste naopak zavrhli.
Někdy stačí třeba jen mírné zkušenosti s libovolnou ruční prací, abyste věděli, proč si druzí svého výtvoru tolik cení. Když umíte kreslit tužkou, víte, že malba pastelem taky zabere hodně času. Lakování dveří vám otevře oči ohledně nutných prací kolem domu. Ale jak je to s chlapama? Platí čím víc, tím líp? Tím nemyslím nutně chodit, randit nebo dokonce spát, spíš tak celkově. Je na tom lépe žena, která se vdá řekněme za třetího partnera, nebo ta, jež si vezme hned toho prvního?
A tady jsme se v názoru rozcházeli. On tvrdil, že ta první ví, co chce, a tudíž si dovede lépe vybrat – upřímně, ne každý má velký výběr a ne každé se do výběru dostane přesně to, co by si přála. Přirovnám-li to k autům – vím, že bych si vybrala porsche, ale jaksi není v mých finančních možnostech (možná tak modýlek).
Já naopak váhala, jestli přibývající zkušenosti a věk nesnižují spokojenost celkově. Řekněme, že v patnácti stačilo, když vás kluk pozval na zmrzlinu, ve třiceti po něm ale chceme slušný příjem, lásku k dětem, nějakou tu snahu doma o domácnost, výlety nebo dovolené a mnoho dalších. Možná časem požadavky zase klesají, když je hledání dostatečně dlouho neúspěšné, ale třeba na sobě spíš pozoruju, že než bych se smířila s tím, že jsem asi až pátá v pořadí důležitosti, budu radši do smrti sama. A jak tak člověk během svého života vidí u kamarádek romantické, zábavné a turisticky naladěné muže, začíná různé vlastnosti přidávat do svého nekonečného seznamu požadavků, aniž by akceptoval, že ten třeba doma s ničím nepomůže, ten nechce mít děti a ten poslední je cholerik nebo mrzout. Někdy mi naopak připadá, že holky, které si „můžou vybírat“ přebírají. Nic jim není dost dobré, protože by chtěly tu krásnou kombinaci romantického fešáka, který je elegánem ve společnosti, kdy na něj všechny přítomné dámy jen užasle koukají a smějí se jeho vtipům. Dokáže udělat dokonalou romantickou večeři a atmosféru, zhlédnout se svou drahou ženou libovolný film bez ironických poznámek o tom, že to by takhle nešlo kvůli fyzikálním zákonům. A dá se s ním jet k moři, kde se klidně celý týden válí na pláži, nebo do hor a do divočiny a nemá trauma z toho, že si zablátí botasky. Má rád zvířata, děti, svíčky, umí dělat dokonalé masáže, je báječný v posteli a rozumí všemu, o čem si zrovna chcete povídat. (Víc už mě toho nenapadlo. ;-))
Žádné komentáře:
Okomentovat