Hned druhý den (v roce 2007) jsme vyrazily na jednu z těžších túr. Z chaty Bjőrnson jsme šly směrem k chatě Koliesko a uhnuly jsme doprava a po modré turistické značce (dále už budu psát jenom barvy) vylezly na rozcestí Pod Orľou skalou. Pokračovaly jsme na Lukovou a na Chopok, kde jsme se zastavily v Kamenné chatě pod Chopkom (to je celý název), která leží v nadmořské výšce dva tisíce metrů. Daly jsme si výtečný horský bylinkový čaj a mě zlákaly buchty dělané na páře. My Češi jim běžně říkáme sladké kynuté knedlíky. Stály osmdesát korun a byly jen tři, ale zato opravdu veliké.
 |
| Mrška |
Ačkoliv byla mlha, vylezly jsme na vrchol, který má podle mapy 2023,5 m n. m. Cesta byla kamenitá a vyrovnaná jako magistrála ve Vysokých Tatrách. Dá se po ní chodit i s dětma, jak jsme měly možnost vidět při letošní návštěvě. Z Chopku jsme šly na Demänovské sedlo (1756 m n. m.) a odtud pozvolna ťapaly na Ďumbier, nejvyšší horu Nízkých Tater. Je vysoký 2043,4 metrů. Nahoře jsme posvačily a trochu zmokly, než jsme vyndaly pláštěnky. Kousek jsme se vrátily stejnou cestou a pak šly po zelené do Široké doliny. Byl to docela hodně velkej sešup. Po červené jsme se dostaly na Peknou vyhliadku a pak hledaly přepojovací traverz a cestu kolem sjezdovky, k chatě Koliesko jsme trefily už i bez mapy.
A už jsme u letošního povídání. Ve středu (2. 7.) jsme buzeny slovy: „Vstávejte, koláčky vás čekaj.“ Hned je ráno krásnější. Autobusem jedeme do Trangošky (1120 m), odkud jdeme po zelené na Chatu M. R. Štefánika, která je pod Ďumbierom ve výšce 1740 metrů. Někde je označena jako „mrška“. Nejprve je krásně, jak můžete vidět na fotkách, ale pak přijde mlha a je sychravo. Choulíme se do bund a na hlavu si uvazujme šátky nebo nasazujeme kapuce. V chatě si s chutí dáme bylinkový čaj za euro dvacet. Mám chuť na sladké knedlíky, ale ne za 5 €. Když v jedenáct odcházíme, ještě si všimnu turistických vizitek.
Po červené jdeme nejprve do Krúpového sedla a pak na Ďumbier (2046 - hezké, jak se údaje liší, že?). Utěšujeme se tím, že je stejný jako před lety – taky v mlze! Na vrchol to máme dvacet minut. Při pohledu na cedulku se jmény dvou skoro třicetiletých Milanů mě trochu mrazí. Co se asi tak mohlo stát v dubnu 2001, že navždy zůstali v náruči hor?
Zaujal mě výrok napsaný na téže cedulce, že hory jsou výzvou už jen tím, že existují.
Stále po červené pokračujeme na Chopok (2024 m). Kamenná chata pod Chopkom je ve výšce rovných dvou tisíc metrů. Venku je 6°C. Opět si dáváme horský čaj a je ještě lepší než na předcházející chatě. I se nám tu více líbí. Je to tu takové útulnější, na stolech jsou dokonce čerstvé růže. Ono, když je tu lanovka, je to asi jednodušší. Dáváme si pařené buchty s máslem a ořechy za 3,20 €. Jsou vynikající.
Dolů jdeme po žluté. Chvilku prší. Sotva si ale nandáme pláštěnky, je po všem. Za celý týden pláštěnky vůbec nevyužijeme. Pokračujeme dolů na Srdiečko a pak na Trangošku, protože nevíme, kde zastavuje autobus a jsme z toho nervózní. Cestou jsme dneska viděly myšku a zajíčka.
Žádné komentáře:
Okomentovat