Od Grand hotelu jedeme autobusem k Demänovskej jaskyni slobody. Jdeme po zelené značce a někde míjíme Demänovskou jaskyni mieru a Suchou jaskyni. pokračujeme dolinou Vyvieranie, která nás uchvacuje. Mezi skalami tyčícími se po obou stranách potůčku se klikatí pěšinka, které se snažíme držet. Okolí mi připomíná údolí řeky Doubravy u Chotěboře. Brodit naštěstí nemusíme, ale přelejzání přes kameny si užíváme až až. Bavilo mě to a zase to bylo nějaké vzrušení a změna. Do vody jsme nežuchly ani jedna.
Po zábavné části nás čekalo ostřejší stoupání a po necelých dvou hodinách chůze od zastávky autobusu jsme v Iľanovském sedle (1253 m). Schováváme se v lesíku a obědváme. Po žluté pokračujeme na sedlo Machnaté (1450 m) a dále po modré na vrchol kopce Pusté (1500).
Po modré zvolna slézáme, až na závěr je kopec trochu strmější. Je to fantastická cesta. Ti čtyři, co šli proti nám, to tak hezké neměli. Je to lepší jít tímto směrem.
Po zábavné části nás čekalo ostřejší stoupání a po necelých dvou hodinách chůze od zastávky autobusu jsme v Iľanovském sedle (1253 m). Schováváme se v lesíku a obědváme. Po žluté pokračujeme na sedlo Machnaté (1450 m) a dále po modré na vrchol kopce Pusté (1500).
Po modré zvolna slézáme, až na závěr je kopec trochu strmější. Je to fantastická cesta. Ti čtyři, co šli proti nám, to tak hezké neměli. Je to lepší jít tímto směrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat