Na nádraží si kupuju časopis a jedeme vlakem do Brna. Háčkuju dlouho chystaný šátek se čtverci, taky je to na dlouhou dobu naposledy – na dovolené na háčkování nebo nudu nebude vůbec čas. Jen tak tak stihnu každý den napsat pár poznámek a stejně to nakonec budu dohánět ve čtvrtek skoro před odjezdem.
Protože máme v Brně hodinu čas, jdeme se najíst k Číňanům do Vaňkovky. Kuře s houbama (takový ty co vypadají jako žampiony, ale chutnají úplně jinak) je super, akorát jsem si mohla všimnout, že příloha se platí zvlášť, takže to mám dražší než ostatní. Nojo, vesničan ve městě. Je vidět, že už se dlouho nestravuju tímto způsobem.
V Brně na Zvonařce chvilku hledáme to správný nástupiště - je až úplně vzadu. Průvodce nás ujišťuje: „Budu se o vás starat, hejčkat si vás.“ Umí tak prímově navodit atmosféru dovolený, že se hned mnohem víc těším. Hodlám si dovolenou parádně užít a zapomenout na všechny stresy a starosti z práce i jinak. Dala jsem si jen jediný předsevzetí (nebo úkol) koupat se co nejvíc – kdykoliv budu moci!
Sedím s Lenkou - fajn holka asi tak stará jako já - takže pohoda. Moc se nebavíme, ale aspoň trochu. Posledních pár let můžu v autobuse luštit křížovky, háčkovat nebo plést a chvilkama i číst, když se nemusím soustředit na úplně mrňavá písmenka a jedeme víceméně rovně. Ač velký nepřítel klimatizace, v autobuse ji velebím. Dříve mi bývalo špatně. Na druhou stranu díky kinedrylu jsem vždycky pěkně usnula a teď s tím mívám potíže, ale aspoň už mě nebolí hlava, nemusím se ládovat prášky a dokonce se můžu i bavit několika způsoby. Usnout se mi nakonec přece jen podaří. Ale to až po filmu. U Podivného dědictví se parádně bavím. Možná ani ne tak díky filmu jako tomu, že konečně někam vypadnu a trochu se uvolním. Jinak z hlášek se mi líbily třeba tyhle:
Něco odrecituje. „To byl chvalozpěv. Walt Whitman, básník.“ Borec mu podá ruku a představí se.
„Jenom se umyju a oblíknu.“ „Umyješ? Proč?“ „Teď na jaře?“
„Mravenci tu nejsou tak pilní jako jinde.“ „Můžeš rovnou říct, že jsou tu chytřejší.“
Dva chlapi kopou vedle ležícího koně jámu. „Chlapci, přestaňte kopat… ehm, studnu?“
Protože máme v Brně hodinu čas, jdeme se najíst k Číňanům do Vaňkovky. Kuře s houbama (takový ty co vypadají jako žampiony, ale chutnají úplně jinak) je super, akorát jsem si mohla všimnout, že příloha se platí zvlášť, takže to mám dražší než ostatní. Nojo, vesničan ve městě. Je vidět, že už se dlouho nestravuju tímto způsobem.
V Brně na Zvonařce chvilku hledáme to správný nástupiště - je až úplně vzadu. Průvodce nás ujišťuje: „Budu se o vás starat, hejčkat si vás.“ Umí tak prímově navodit atmosféru dovolený, že se hned mnohem víc těším. Hodlám si dovolenou parádně užít a zapomenout na všechny stresy a starosti z práce i jinak. Dala jsem si jen jediný předsevzetí (nebo úkol) koupat se co nejvíc – kdykoliv budu moci!
Sedím s Lenkou - fajn holka asi tak stará jako já - takže pohoda. Moc se nebavíme, ale aspoň trochu. Posledních pár let můžu v autobuse luštit křížovky, háčkovat nebo plést a chvilkama i číst, když se nemusím soustředit na úplně mrňavá písmenka a jedeme víceméně rovně. Ač velký nepřítel klimatizace, v autobuse ji velebím. Dříve mi bývalo špatně. Na druhou stranu díky kinedrylu jsem vždycky pěkně usnula a teď s tím mívám potíže, ale aspoň už mě nebolí hlava, nemusím se ládovat prášky a dokonce se můžu i bavit několika způsoby. Usnout se mi nakonec přece jen podaří. Ale to až po filmu. U Podivného dědictví se parádně bavím. Možná ani ne tak díky filmu jako tomu, že konečně někam vypadnu a trochu se uvolním. Jinak z hlášek se mi líbily třeba tyhle:
Něco odrecituje. „To byl chvalozpěv. Walt Whitman, básník.“ Borec mu podá ruku a představí se.
„Jenom se umyju a oblíknu.“ „Umyješ? Proč?“ „Teď na jaře?“
„Mravenci tu nejsou tak pilní jako jinde.“ „Můžeš rovnou říct, že jsou tu chytřejší.“
Dva chlapi kopou vedle ležícího koně jámu. „Chlapci, přestaňte kopat… ehm, studnu?“
Žádné komentáře:
Okomentovat