Podruhé v Nízkých Tatrách

Letos jsme bydlely v Brezně, odkud jsme vyrážely autobusy tam, kam se nám právě zachtělo, nebo kam nám to dovolilo počasí. Penzion Marína je hned u náměstí v Rázusovej ulici č. 1. Patří společnosti STAVO – Reall a my tak trochu nevíme, co od něj čekat, když nás upozorňují, že si pro pitnou vodu máme chodit do restaurace. Je to trochu otrava každý den běhat s kanystrem – hlavně proto, že večer přijíždíme pozdě a musíme myslet na to, že ráno budeme potřebovat vodu na snídani a s sebou na cestu (nekupujeme pet lahve) a hospoda bude zavřená. K dispozici tu jsou dva podkrovní apartmány. Televizi bychom snad ani nepotřebovaly, i bez dvou balkónů bychom se obešly, jen kdyby tam nebyla taková tma – čtení a psaní je v těchto podmínkách náročnější. Ale nakonec to vyřešíme přestěhováním nábytku a sezením u dveří na balkon, které slouží místo oken. Super je, že si ve městě můžeme snadno dokoupit něco k mlsání – třeba špek a vajíčka. To je potom večeřička!

Hned první den vyrážíme na procházku po okolí, kterou nám poradila pracovnice místního infocentra. Cestou okukuju černýš hajní, o kterém jsme před lety ve Slovenském krasu vtipkovaly, že to je ta kytka, co má fialový listy a žlutý květy! Ty květy zákeřně nejsou na vrcholku rostliny. Černýš hajní je poloparazitickou rostlinou. Sytě modrofialově zbarvené jsou mladé nezralé listy, v dospělosti budou zelené. Jak už jsem psala, vyvolávají iluzi květu. Jenom nevím, jestli jim to k něčemu je. V některých zemích, např. Litvě a Ukrajině, je považován za léčivku – sbírá se kvetoucí nať. Kvůli obsahu sloučeniny aukubin rostlina při sušení černá. Od této specifické vlastnosti je odvozeno české rodové jméno „černýš“. (Tak už se mu asi budu muset přestat smát.)

Překvapuje nás, kolik lidí vidíme sbírat rostlinky ve stráních. Jsme zvědavé, a tak se jdeme zeptat, co že to sbírají – kontryhel a řebříček. To, co nám voní jako máta, ale vypadá to divně, skutečně máta je, a tak se přidáme a sbíráme taky. Tady se to ještě může. Snad. Mírně se to zvrtne a nakonec si jí v hotelu sušíme plný stůl, na který jsme rozprostřely papíry. Ale takové báječné čajíčky k snídani jsme snad ještě nikde jinde neměly. Ještě že jsme utrhly i těch pár snítek mateřídoušky. Tu mám moc ráda. Jedna kolegyně z práce prý dělá výborný mátový sirup – někdy bych ho ráda vyzkoušela sama vyrobit.

Šplháme do pořádného kopce a skuhráme na vlastní nedostatečnou kondici. Letos jsem přípravu značně podcenila, resp. na ni nedošlo. Užíváme si prvních zvířátek.

A u vysílače objevíme lasičky. Nemají z nás zrovna radost – prskají a syčí, ale někdy to vypadá, že pózují. Možná jsou jen zvědavé, protože na nás každou chvilku nakukují. A také si spolu hrají.

 Zdroje:
vlastní deník
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD%C5%A1_hajn%C3%AD