Celou dobu budeme bydlet v kempu Casa dei Prati, což se mi lépe pamatuje jako „piráti“. K dispozici máme bazén, ale jelikož se do něj musí nosit koupací čepice, nejdeme tam ani jednou. Přijeli jsme sem přece k moři! A navíc nosit na hlavě tu umělou zrůdu nechci. To radši půjdu kilometr – fakt je to tak daleko – k Tyrhénskému moři. Ale když si cestou povídáte, nebo o něčem přemýšlíte, uteče to raz dva.
Zrovna to tak báječně vyjde, že máme stan sami pro sebe a já spím na trojlůžku sama. První dvě noci se mi teda vždy podaří zapadnout mezi matrace do díry, ale pak už si dávám pozor a lehám si víc stranou od díry.
Ubytování jsme měli s polopenzí, což znamená, že jsme ráno kolem osmé dostali snídani a večer v sedm večeři. Snídaně byly různé a ani jednou se neopakovaly. Jsem celkem nenáročná, a tak jsem byla nadmíru spokojená, jen ten suchý salám se mi nelíbil, protože takový jsem měla k obědu. Ke snídani jsme jednou měli pomazánku, jindy párky, müsli a dokonce i mléko, ale taky marmeládu nebo med v těch malých mističkách. Večeře byly taky fajn – gnocchi se špenátem a slaninou, rizoto s nevím čím, lečo s klobásou, plátek uzeného s bramborovou kaší (snad z opravdických brambor, nebo aspoň byla chutná)…
Na oběd jsme si brávali již zmiňovaný suchý salám, paštiku (Májka nebo Matěj, i když poslední dobou už nemusím ani toho) a konzervy tuňáka. Vyloudila jsem si i hroznové víno, rajčátka a třeba okurku.
Jak už bývá dobrým zvykem turistů – o dovolených se chlastá. V malém, ale zato pořád – každý den nejlépe ještě před snídaní je dobré dát si panáčka (nebo půlpanáčka pro ty, co méně vydrží), aby člověk neměl průjem nebo jiné potíže z místní vody nebo jídla. Za tímto účelem jsme si dovezli fernet a pro mě becherovku, ale měla jsem ji snad jen jednou, protože jsme si koupili místní alkohol – limoncello – a to mi chutnalo mnohem víc, neboť má méně alkoholu a na rozdíl od toho, které jsem okusila před lety, bylo i příjemně sladké a voňavé.
A co jsem nezmínila, tak tam byli komáři. A bylo jich fakt dost a hodně kousali. Starší zdravotní sestřičky, které tam byly s námi, se stříkaly všelijakým tím sajrajtem, což jsem odmítala. Jejich argument, že to je možná lepší než od komárů přenášejících například malárii něco chytit, mě ale celkem zviklal. I tak jsem na sebe žádné jedy patlat nechtěla a raději jsem se občas „navoněla“ australským olejem tea tree a zapalovala listy eukalyptu, které pořádně kouří a špatně hoří, ale zřejmě komáry zahání.
Zrovna to tak báječně vyjde, že máme stan sami pro sebe a já spím na trojlůžku sama. První dvě noci se mi teda vždy podaří zapadnout mezi matrace do díry, ale pak už si dávám pozor a lehám si víc stranou od díry.
Ubytování jsme měli s polopenzí, což znamená, že jsme ráno kolem osmé dostali snídani a večer v sedm večeři. Snídaně byly různé a ani jednou se neopakovaly. Jsem celkem nenáročná, a tak jsem byla nadmíru spokojená, jen ten suchý salám se mi nelíbil, protože takový jsem měla k obědu. Ke snídani jsme jednou měli pomazánku, jindy párky, müsli a dokonce i mléko, ale taky marmeládu nebo med v těch malých mističkách. Večeře byly taky fajn – gnocchi se špenátem a slaninou, rizoto s nevím čím, lečo s klobásou, plátek uzeného s bramborovou kaší (snad z opravdických brambor, nebo aspoň byla chutná)…
Na oběd jsme si brávali již zmiňovaný suchý salám, paštiku (Májka nebo Matěj, i když poslední dobou už nemusím ani toho) a konzervy tuňáka. Vyloudila jsem si i hroznové víno, rajčátka a třeba okurku.
Jak už bývá dobrým zvykem turistů – o dovolených se chlastá. V malém, ale zato pořád – každý den nejlépe ještě před snídaní je dobré dát si panáčka (nebo půlpanáčka pro ty, co méně vydrží), aby člověk neměl průjem nebo jiné potíže z místní vody nebo jídla. Za tímto účelem jsme si dovezli fernet a pro mě becherovku, ale měla jsem ji snad jen jednou, protože jsme si koupili místní alkohol – limoncello – a to mi chutnalo mnohem víc, neboť má méně alkoholu a na rozdíl od toho, které jsem okusila před lety, bylo i příjemně sladké a voňavé.
A co jsem nezmínila, tak tam byli komáři. A bylo jich fakt dost a hodně kousali. Starší zdravotní sestřičky, které tam byly s námi, se stříkaly všelijakým tím sajrajtem, což jsem odmítala. Jejich argument, že to je možná lepší než od komárů přenášejících například malárii něco chytit, mě ale celkem zviklal. I tak jsem na sebe žádné jedy patlat nechtěla a raději jsem se občas „navoněla“ australským olejem tea tree a zapalovala listy eukalyptu, které pořádně kouří a špatně hoří, ale zřejmě komáry zahání.
Žádné komentáře:
Okomentovat