Včera jsem ve vánočním deníku (č. 2) psala o Rozruchovi, chlápkovi s takovou menší úchylkou na zeměpis. Leckdo se mu asi pošklebuje, ne každý s ním chce trávit delší čas, protože má sklony vyptávat se, jestli víte to nebo ono, ale když se nad tím zamyslíte, je to vlastně hrozně smutné, ne? Je to tak trochu jako se vším ostatním: buď to můžete brát z té špatné stránky (že je to trochu otravné), nebo z té lepší: máte před sebou neuvěřitelného odborníka na nějakou problematiku (i kdyby to byla sebevětší kravina) a můžete se zadarmo a snadno dozvědět hromadu úžasných věcí. Třeba, že existuje řeka zvaná Moravská Sázava.
Dobře, tak tím jsem vás zrovna neohromila, zkusím to znovu. Co kdybyste se ho zeptali na váš rodný kraj? A on vám o něm s nadšením vyprávěl, co je tam za nejníže položenou vesnici, nejvyšší kopec, nejdelší řeku...? Nebylo by to přece jen zajímavé? Nebo by vám mohl navrhnout skoro celou vaši příští dovolenou v Čechách pro případ pokračování restrikcí s Covidem?
A to je jenom první pohled. První inspirace a zamyšlení. Když vyzkoušíte aktivní naslouchání, procvičíte si úžasnou dovednost, kterou využijete i doma (a manželka to jistě ocení), i v práci, když vám bude šéf zadávat úkol a vy ho hned napoprvé uděláte správně. Což mě přivádí k takové malé odbočce, že si mi zrovna nedávno jeden známý stěžoval, že mu řemeslníci v bytě udělali skoro všechno špatně. A když se divil, proč je sifon jinak, než má být, protože se mu tam pak nevejde šuflík, který už má objednaný. Proč prostě nerespektují pokyny architektky, které jim poslala e-mailem, dozvěděl se, že maily nečtou.
Druhý pohled je směrem na vás. Nejste taky trochu Rozruch? Nebo nechtěli byste být?
Přemýšlela jsem nad tím. A myslím, že já asi v něčem jsem. Možná taky občas cpu lidem téma, které mi připadá nesmírně zajímavé (jako zeměpis a mapy onomu pánovi) a možná je to ostatním úplně buřt. Možná chtějí zůstat blbí a nevzdělaní, podobně jako já v zeměpise. Teda, ne že bych chtěla zůstat blbá, ale připadá mi, že nezáleží na tom, jestli vím, kolik má ČR krajů a okresů, který je největší, kolik jich souvisí se Slovenskem (jsou to tři), kde pramení která řeka a kam teče. Můžu si to přece najít v mapách.
Jenže úplně stejně nedokážu pochopit, jak je někomu fuk čeština. Vždyť přece nemůžete jen tak říct na Mělníku nebo na Mělníce a nevědět, které z toho je správně? A tak mi udělal radost článek Vánoce bez pravopisných chyb aneb Píšete správně vánoční přání?
A tak mě napadlo, že tu taky udělám takový maličký přehled, i když už to nejspíš všechno víte z mých dřívějších článků:
- Vánoce (takhle a ne jinak asi od roku 1993!), stejně jako Velikonoce, je to název svátku,
- vánoční pozdrav, pohled, přání,... vždycky s malým,
- Štědrý den, Štědrý večer je to název,
- štědrovečerní,
- Ježíšek = malý Ježíš, Štědrý den, např. dárky mi přinesl Ježíšek,
- ježíšek = nadílka/vánoční dárek, asi bych nepoužívala, připadá mi to jenom matoucí,
- silvestr = pokud to není jméno muže, je to s malý písmenem! Je to divný, zvykám si na to každý rok znovu, ale je to tak.
- Nový rok = pouze den 1. ledna, takže na vycházku jdu na Nový rok, ale přitom je
- novoroční,
- nový rok přejete někomu celý příští rok,
- pečicí plech, přípravek, papír (krátké je to první, protože ta věc neumí péct sama, platí i pro jiná záludná slova, s dlouhým by bylo kdyby to byla babička pečící buchty, najdete zde).
Když objevíte nějaký další češtinářský špek, neváhejte mi ho napsat do komentářů.
Žádné komentáře:
Okomentovat