Po 6. prosince, Mikulášská procházka
Na dnešek jsme si domluvili s manželem rande. Mysleli jsme, že zajdeme do Yes burgeru na Žižkově, který tam podle map (ověřovala jsem to den předem) pořád je, ale ve skutečnosti tam nebyl. Prostředí bývávalo celkem hnusné: působilo zašle, ale dělali tak skvělý burgery! A ceny taky celkem ušly.
Narazili jsme na hospůdku SamoSebou. Zvenku lákala na nízké ceny, ale ty platí v bistru pro menší porce, v patře je poněkud dražší restaurace. Jenže je nutno myslet na to, že oběd v práci mám taky za 125 Kč a ne za pajsku, jak jsem byla zvyklá. Každopádně bylo jídlo boží a všem doporučuju!
Potom jsme se šli projít – co se utratilo za jídlo, šetříme na lístkách na MHD – na Staromák. Sice nejsou trhy, ale podívali jsme se na orloj a ozdobený strom. A těšili se, že až budeme mít dítě, taky se s ním všude narveme a budeme překážet, protože od té chvíle je to přece v pořádku. (Nebojte, jen vtip! Ale všem těm rodičům bychom to přáli.) A pak jsem dostala dárečky od Mikuláše. Stejně jako vloni na procházce jsem to nečekala. Vůbec mě nenapadlo, že to je záminka. P. S.: Můj dárek bylo to čokoládové brownies, které jsem nestihla ani vyfotit.
Út 7. prosince, Vánoční ponožky
Zuřivě jsem se pustila do pletení vánočních ponožek Neat Ripple Socks od Winwick Mum z příze Flotte Socke 4f. Christmas 2020 se stříbrnou nitkou firmy Rellana Garne. Vypadají fantasticky, mají tu správnou atmosféru Vánoc, jenom trochu lituji, že se babrám s vlnkami, když samy o sobě by byly tolik krásné pletené i jenom hladce.
 |
| Výsledek pletení k 10. 12. 2021 |
Kolegyně říkala, že bychom se měli svézt autobusem nové linky 101, protože zastávku „U Prdlavky“ hlásí Zdeněk Svěrák. Následně jsem ve zprávách viděla, že jim lidi kradou jízdní řád, asi si ho nechávají na památku. Takže od teď už jde i koupit.
St 8. prosince, Nápady
Napadlo mě, že by tenhle vánoční deník mohl být kreslený. Každý den načrtnout jeden obrázek něčeho, co je pro ten den charakteristického. Něco, co mě doma nebo jinde zaujalo, nějaký děj atd. Myslela jsem, že bych to mohla vyzkoušet příští týden. Ukázalo se, že to opravdu nestíhám. ;-)
A taky jsem si myslela, že bych si mohla uplést vánoční svetr ze stejných klubíček, ze kterých právě pletu ponožky. Ale taky jsem to zamázla s tím, že klubíček mám hodně, na těle svetru by proužky a samovznikající vzor nevynikly a taky je otázkou, zda bych ho pak měla chuť nosit i jindy než o vánocích. A taky jestli by se z něj netrhala ta stříbrná nitka.
Naprosto mě dostal vtip, který mi řekla kolegyně v práci. Víte co následuje po USA? (Odpověď najdete na konci článku, abyste se nad tím stihli zamyslet.)
Čt 9. prosince, Rekonstrukce v kuchyni
Krásně chumelilo. Hlásili sněhovou kalamitu. U nás a v Praze se nekonala.
Po návratu domů jsem našla totálně zaprášenou kuchyň. Manžel řezal betonové dlaždice. Tolik bordelu jsem snad nikdy neviděla. Otráveně jsem vše posbírala a hodila do prádla. Skříně a ostatní bylo potřeba umýt. Ještě že letos nebyl na vánoční mytí zatím čas. Teď už je!
 |
| Nová dlažba – půdovky |
Zrovna před cestou autobusem – ukázalo se, že vlak je nesmyslně drahý (srovnej 108 versus 180 Kč) – jsem si všimla, že mám jednu z bambusových jehlic (nekvalitních a levných, koupených cca před deseti lety) nalomenou v půli a druhá, že se chystá odlomit z lanka. Psychicky jsem nevydržela a ještě si pro jistotu doběhla koupit nové jehlice do Yarn Queen Prague. Sáhla jsem po jehlicích Addi sock wonder 2 mm, protože s Addi mám dobré zkušenosti. Přes internet jsem si objednala pevné kruhové jehlice s nestejně dlouhými kovovými špičkami (7 cm je pro pravou ruku a 4,5 cm pro levou). Celkově mají jehlice i s lankem 25 cm. V prodejně jsem pak na ně překvapeně koukala a váhala, jestli si je vzít. S magic loopem (tedy hezky česky magickou smyčkou, kterou tvoří přebývající lanko dlouhých jehlic) jsem zvyklá pracovat, ale tohle by to mohlo usnadnit, nebo taky ne, protože jehlice nejdou držet v celé dlani, když jsou takhle mrňavoučké. A nemůžu je vrátit, protože se mi nelíbí s nimi pracovat. Rozhodla jsem se, že to risknu. Snad se s nimi naučím.
 |
| Zasněžená krajina z autobusu |
S Klubem českých turistů jsem vyrazila na výšlap na Vysokou na Vysočině u Havlíčkova Brodu. Zasmála jsem se už na startu, kdy mi celé to shromáždění připadalo jako školka po pětašedesáti letech. Někdo se snažil něco (uvítání) přednést a pár lidí se sem tam bavilo a vyrušovalo, až je někdo napomenul, ať jsou zticha a neruší. Zabralo to jako v té školce: najednou bylo ticho. Pán nás stihl přivítat, ale než přešel k tématu příští vycházky, už se zase někteří bavili. Přitom se jednalo o docela podstatnou informaci, neboť příští vycházka (už nevím kam) se přesouvá na dřívější vlak, tudíž sraz bude již v osm. Celkem jedovatým tónem (a la učitelka v šesté či osmé třídě) pronesla nějaká paní: „Ty dva, co vzadu vyrušujou, budou vědět prd a přijdou na sraz v deset. Když je v osm...“
Na to se k dvěma vyrušovačům přišourala jiná paní a říká jim dobrotivě: „Víte, v kolik je příští sraz? V osm.“ Rozesmálo mě právě to, jak se ji jali aktivně opravovat, že nikoliv, že teď se o tom přece mluví, že to je v deset.
 |
| Myška |
Další člen naší výpravy byl Rozruch, který má senzační znalosti ze zeměpisu ČR a SR, od nejníže položených měst v jednotlivých krajích, přes nejdelší řeky až po znalosti o počtu krajů ČR, které sousedí s kraji na SR. A rád o tom všem vypráví.
(Hmm, ten dvojsmysl v předchozí větě se mi extrémně líbí. Rád vypráví o tom všem, co ví. A zároveň rád vypráví cokoliv úplně všem, které potká.)
Po příchodu domů jsem si dala horkou griotku, protože jsem nějak prochladla ve vlaku a cestou. Hodinu jsme si daly pauzu – já na pletení vánočních ponožek – a večer jsme s mamkou jsme připravily všechny druhy cukroví: rozválely, vykrájely a daly na plech na pečicí papír linecké a perníčky, uválely rohlíčky, vymazaly a do forem nacpaly medvědí tlapky.
Ne 12. prosince, Pečení cukroví
Dopoledne jsme upekly všechno cukroví. Jenom jsme zapomněly namazat perníčky bílkem, takže se nebudou lesknout jako dřív.
V Toulavé kameře jsem viděla huť Jiřího Kozla ve Stachách na Šumavě, což mě dost zaujalo, protože jsem v jeho sklárně byla, ale ve Vimperku! A taky jsem se dozvěděla, že skleněné koule vznikly z nouze, protože nebyla jablíčka na ozdobení stromečku. To je pěkná nouze, pořídit si skleněné ozdoby, že?
Odpoledne jsem se věnovala psaní blogu. Už ve čtyři hodiny je šero a doma musíme svítit.
Žádné komentáře:
Okomentovat