Beránek je boží

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Amen.

Máme beránka. Výměnou za krůtu, protože kozy jsou malé. Ale zatím máme taky plný mrazák. Takže sice je k jídlu, ale ještě si chvíli počká. 

Zpočátku byl útočný. Manžel si stěžoval, že mu přinesl chleba a on místo toho, aby si vzal, jako kozy, které chápou, že jsme na světě od toho, abychom je krmili, tak on mu vrazil do ruky a chleba vysypal. Ale brzy se to naučil, teda ne žrát z ruky, ale neútočit.

Beránek

Tentokrát zepředu

Zato s kozama si moc srandy neužije. Jak jsou o něco větší, pořád na něj útočej a bijou ho. Takže se chudák bojí i nažrat. Kupodivu to nedělá pepř-sůl Líza, ale „ta malá“ hnědá, která má dvě kozlátka, ale přitom je nebrání. Koze jsem se snažila aspoň trochu vysvětlit, že když jsem tam já, beránek se nebije. Když se snažil přiblížit k jeslím se senem, nabrala ho hlavou, až ho skoro povalila. Zajímalo by mě, jak by se k tomu postavili zastánci nebití dětí. Mně na kozu nefunguje nic jiného, než příčina–následek. A to pak funguje velmi dobře. Ona silně vrazí do beránka, já ji plácnu, znova do něj vrazí, znova ji plácnu, strčí do něj míň, já ji taky plácnu míň. No a už po třetím plácnutí (nepřeháním to, jen tak dlaní a k tomu výtka typu: Co to děláš!?) nechá beránka žrát aspoň seno, které z jeslí spadlo na zem.

Na snídani chodí zvířátka na „svůj“ zadní dvůr, kde mají kolečko se senem už připravené. V ideálním případě je pouštíme až poté, co připravíme jídlo, protože jinak vám to nedočkavé kozy tahají z přepravky, v které seno nesete a je pak všude. A ony ho samozřejmě oválené ze země žrát nebudou. Manžel šikovně zastrčil kolečko tak, aby si k němu mohl beránek vlézt zezadu a kozy ho nemohly terorizovat. Hned jsem ho chválila, jak je šikovný a říkala to manželovi. A pak že jsou ovce hloupější než kozy. Manžel mi na to s úsměvem odpověděl: „Však jsem ho to taky dva dny učil.“

Co se týče inteligence, měl beránek trošku pomalejší rozjezd se psem. Kozy už dávno pochopily, že i když se jim podaří otevřít dvířka chlívku, je lépe zůstat uvnitř, protože pes ctí jejich domeček, ale jak vylezou, proběhnou se pěkně obloukem zase zpátky. Totéž platí i o beránkovi. Akorát už je jediný, kdo ještě vylézá. 

Pohladit se mi ho zatím podaří jen zcela výjimečně. Pořád je ještě dost plachý.