Angeliky vánoční deník (2021), 4. část

Po 20. prosince, Adventní buřty

Ze čtvrtečního večírku jsem v kanclu objevila Kofolu. Sloupla jsem si z ní etiketu a mám v úmyslu ji použít na návrh Kofolových pletených ponožek. Zrovna tak bych ráda někde vyhrabala čaje, které měly rádoby pletenou krabičku a uplést ponožky podle nich. (Jako bych neměla dost jiné inspirace! :-))

Pomýšlela jsem na nákup krásných klubíček Pure silk na nějaký ten letní topík či svetřík, ale nakonec jsem odolala s tím, že klubek mám doma dost a ráda bych pracovala na snižování zásob, než dokupovala nová. Ale to snění je tak příjemné... 

A taky jsem se zakoukala do speciálních vánočních klubíček na ponožky. Ale rozhodla jsem se, že po nich sáhnu jedině v případě, že se letošními Vánocemi úspěšně propletu a nějaké páry ponožek dokončím.

Večer jsme se sešli u grilu a opékali si buřty. V pozadí svítil skoro-tchánem vyřezaný betlém: je skvělý, namaloval tam náš domek, nedalekou kapličku, kozlíka i kočku. Jen CD s hudbou nám nějak blblo, ale nijak zvlášť mi to nevadilo, povídali jsme si. A koledy stejně poslouchám jiné! ;-)

Út 21. prosince, Dárky v práci a jak jsem trefila dárek pro kolegyni

Od kolegyně v práci jsem dostala skvělý vánoční dárek: dárkovou tašku se sobem obsahující vánoční voňavou svíčku, hořkou čokoládu a betlém na vystavení, prý když bydlíme na té vesnici, mohl by se nám hodit. Od téže kolegyně mám z dřívějška zlatý stromeček, který máme vystavený i letos. Od jiné kolegyně jsem dostala balíček s dost možná vyhlédnutým dárkem, nebo taky kuchařkou. Nebo, jak řekla s klubíčkem přemotaným do tvaru knihy. Uvidíme, smím si ho rozbalit až pod stromečkem. Teda smím i dřív, ale nechci. Takhle se budu víc těšit. 

Té první kolegyni jsem darovala veselé vánoční klubíčko Flotte Socke 4f. Christmas 2021 od firmy Rellana Garne z Yarn Queen Prague. Z loňského vzoru pletu již několikrát zmiňované vánoční ponožky. A nejlepší na tom je, že jsem jí o mém oblíbeném obchůdku Šárky Mošové: Yarn Queen Prague říkala už asi dva roky, ale ona se pořád neměla k tomu tam zajít. A jde tam zrovna dnes! 

Byla jsem z toho trochu v nervu, protože jsem si myslela, že si stejné klubíčko koupí sama a pak už to ani zdaleka nebude překvapení a zajímavý dárek. Nebo ho dokonce koupí mně. Jenže já už si ho koupila dřív. No, jedno vánoční klubko se nikdy neztratí, ale stejně. Tak jsem celý den přemítala o tom, jak si vyměníme stejná klubíčka, a pak když jsem za ní přišla, ukázala mi nějaké modro-béžové od Opálu a vypadalo to, že žádná další nekupovala. Málem jsem zavískla. Rychle jsem vyhrabala to pro ni ze své tašky a dala ho vedle toho jejího. „Co to je?“ divila se. „Vánoční dárek,“ pronáším s úsměvem a doufám, že jí nevadí ta třpytivost. „Ale to nemůžeš...“ prozradilo všechno. A tak jsem se nakonec dozvěděla, že právě na tohle klubko koukala, moc se jí líbilo, ale zdálo se jí příliš drahé, tak si ho nekoupila. Měla jsem z toho radost ještě dva dny!

St 22. prosince, Na mši v kostele

Stromek s dárky od Ježíška

Dneska mi pro změnu kolegyně (zase jiná) pochválila pletený svetr Avion. Prý je to přesně můj styl. Hned poznala, že jsem si ho pletla sama. Základ zde, ale potřebovala bych přefotit, protože má zářivě zelené kapsy a knoflíkovou légu. 

Večer jdeme s manželem do kostela. Je nás tam sedm, s farářem i jeho pomocnicí. Kázání je relativně zajímavé. Míň k aktuálnímu dění, než bych čekala, ale líbí se mi, když neznám čtení, které bude. Tentokrát je to o ženě, která prosila Boha o dítě. A pak mu je odevzdala. Zaujala mě slova o velkém vánočním tajemství. To by byl název pro pohádku. Mohlo by to začínat tím, že jsou děti zvědavé na to, co je za dveřmi, které jsou zatarasené nějakým stolem. Co by tam mohly najít?

Čt 23. prosince, Zdobení stromečku

Rozhodli jsme se pro novinku: ozdobit stromeček už dneska. Byl to docela dobrý nápad. Pustili jsme se do toho hned, jak jsme zabalili dárky. 

Letos jsme na něj dali opět všechny barevné skleněné baňky, zlaté a hnědé plastové třpytivé a zlaté řetězy. Třepení jsme tentokrát nedávali.

Pá 24. prosince, Štědrý den, světýlka v parku

Od kolegy jsem dostala svoje vylepšené PF 2022. Fotka byla moje, ale zlákalo mě požádat grafika o úpravu textu, aby byl pěkný úhledný. Svoje druhé PF 2022 (na blog) jsem si už udělala v Malování sama. Opět: fotka moje a text vytvořen v barvě použité v obrázku díky funkci Kapátko.

Ozdoba na stromečku

A taky jsem vymyslela, co by si na své PF mohla dát kámoška. Miluju, když jsou PF vtipná a osobní. Vánoční krajinky jsou sice taky fajn, ale když si jednotlivá PF uložíte, za pár let už nevíte, kdo vám je poslal a taky je trochu trapné, když jsou jen stažená někde z netu a sejde se vám jich víc úplně stejných. Kdyby to aspoň byla fotka toho dotyčného...

Docela by mě zajímalo, kdy jsem se pustila do vytváření vlastních PF. Možná by to šlo zjistit z deníků. Možná až s využitím počítačů, resp. psaním blogu? ... No, jak tak na to koukám, zveřejnila jsem jedno PF na rok 2010 (zde) a další na rok 2016 (zde) a pak zase až v roce 2019 (zde jen přání). A jen pro doplnění, první dopis Ježíškovi jsem na blog dala v roce 2012 (zde).

Nejdřív jsem byla trochu vyděšená, když jsem v programu nenašla na ČT 1 žádnou novou pohádku! Ale naštěstí jsem se jen překoukla.

Během dne jsem koukala na české pohádky. Začala jsem oblíbenou Nejlepší přítel (recenze zde) o čertovi, který byl poslán na zem, aby sloužil smrtelníkovi, kterému ukradl chléb (boží dárek) a přišel s ním navíc do pekla. Večer následoval Korunní princ (recenze zde).

Odpoledne jsme vyrazili na dvouhodinovou vycházku. Nejprve na hřbitov a pak do parku na světýlka. Poslouchali jsme hudbu, fotili se a bylo nám krásně.

Náměstí ve Světlé nad Sázavou

Altánek s andělem

Andílci

Povoz jak pro Popelku

Slavnostní brána

Večeříme pozdě a pak se rozdávají dárky. Rozbaluje se vždy po jednom balíčku od nejstaršího po nejmladšího. Tak to u nás děláme odjakživa. A osvědčilo se to. Ostatní se dívají, když jeden rozbaluje a juchá. 

Už pár let jsme líní chodit na půlnoční do kostela. I proto jsem tam byla ve středu.

So 25. prosince, Počítačová hra a vánoční vycházka

Dopoledne mi připadá vtipné. Část rodiny se rozhodne zachránit princeznu unesenou drakem v království Mapy.cz, ale stejně to nakonec skončí na mně, protože ostatní nemají trpělivost a buď jim připadá zdlouhavé čtení textu provázejícího hru, nebo postup při získávání jednotlivých indicií. Trvám na tom, že nejprve zjistím, kde jsou všechny potřebné propriety a teprve potom půjdu na zlého draka. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby mě neobměkčil a já ho zabila. Nakonec se mi povedlo princeznu zachránit, ostatní členové napovídali a já hledala na mapě.

Asi to bylo dnes, kdy jsme koukali na letošní pohádku Jak si nevzít princeznu (**). Přiznám se na rovinu, že to bylo velké zklamání. Teda pohádka jen lehce podprůměrná, ale od tohoto režiséra jsem to nečekala! Navíc teď zklamaně koukám, že nikde nemám její recenzi. Přitom jsem si celkem jistá, že jsem ji psala. Nebo ne?

Opět jsme vyrazili na vánoční vycházku. Celý den chumelilo. Byla to nádhera!

A co myslíte, že je za problém na následujícím snímku? (Odpověď najdete jako obvykle na konci článku.)

Po procházce jsme byli nafotit PF pro kámošku.

Dokončila jsem kompostovací ponožky! Jupí. (Nevím, proč se takhle jmenují. Možná zjistím později.)

A večer koukáme na Anděla páně 1 (pár hlášek najdete v mém dva roky starém článku zde).

Ne 26. prosince, Další vycházka

Venku je brutální zima: -13 °C. Nikam se mi nechce, ale když svítí to sluníčko... A sníh se tak přenádherně třpytí! *

Vyrážíme na dopolední vycházku. Nejdřív si prohlížíme stopy zvířátek ve sněhu a snažíme se hádat, co tam asi tak šlo.

Kočka? Kuna? Malý pejsek?

Zajíc a prostředkem viz výše (kočka? kuna?)

Zasněžená krajina a strašidelné nebe

Kaplička

V jednu chvíli jsme dokonce zahlédli srnku. Zdálo se, že už utekla, ale když jsme ztichli a počkali, vyrazila přímo přes cestu a my se mohli pokochat jejími ladnými skoky.

Nádherná lesní tůňka – jedinečný zážitek

Odpoledne jsme měly sraz s kámoškou a kvůli její obavě z Covidu jsme se procházely venku snad tři hodiny a povídaly si o radostech a strastech těhotenství a především mateřství. Vím, že má spoustu moudrostí načtenou a myslím si, že taky něco vím, ale docela mě překvapilo, že by malé dítě do roka a půl vůbec nemělo dostat sůl nebo cukr. Takže milé babičky: žádné dětské přesnídávky!

A taky mě opravila, že nemá být na prvním místě v uspokojování potřeb manžel a pak dítě. Ale já, pak manžel a pak až dítě. Ale prý je to hrozně těžké dodržet, spíš nemožné.

Koukáme na pohádku Jak si zasloužit princeznu (**). Je v ní zlý čaroděj, který je ale příliš hodný. Pohádka se mi zdá jaksi plochá. Ale pobaví mě hláška: „Neznám tě a nelíbíš se mi. Buď zdráv.“

První díl najdete zde.

Druhý díl najdete zde.

Třetí díl najdete zde.

Odpověď na otázku, co se mi nelíbí na obrázku s dopravní značkou zakazující vjezd všech motorových vozidel, je prostá: ta značka, resp. její popisek. Správně píšeme VÝJIMKA. První dlouhé, druhé krátké. Píšete zleva a je to jako s vlasy, zkrátit je můžete snadno, proto první dlouhé, druhé krátké. (Pokus o vlastní mnemotechnickou pomůcku.)