2015
Až po uši v mechu (***)
Na loutkové pohádky nebo divadla si moc nepotrpím, ale když má jen 26 minut, mohla bych ho zvládnout, myslela jsem si. A bylo to překvapivě super. Asi to není náhoda, že má na ČSFD 71 %. I když já mu dávám jenom tři hvězdičky, zase to nebyl kdoví jaký šlágr. Ale celkově pěkné. Rozhodně se to dá vidět. Je to příjemné, lehce poučné a milé. Taková má být pohádka. Režírovali Filip Pošivač a Barbora Valecká, scénář psala s nimi Iva Jestřábová. Na youtube najdete zde.
Příběh vypráví o lesních trncích Bertíkovi a Josefce, kteří se ve svém mechovišti starají o lesní podrost. Josefka šije klobouky parádivým muchomůrkám a Bertík zhasíná a rozsvěcí noční houby – lampy. Hlavní postavou je rusalka (dle oficiálního textu distributora hezká, ha ha ha), která neumí zpívat jako ostatní. A když kazí ranní vysílání, zakáží jí to. Rusalka se nejdřív toulá po okolí a zkouší tančit či bubnovat, ale nic není to pravé a nedává to jejímu životu smysl. Mimochodem parádně ji mluví Anna Polívková. Když zjistí, že po snědení „lampy“ zní její hlas líp, zrodí se jí v hlavě plán.
Korunní princ (****)
Princ Karel: „Pakosta, co přesně jsi dělal než jsi se stal mým sluhou?“
sluha Pakosta: „Zámečníka, pane, ale na volné noze.“
...
Princ Karel poté, co sluha paklíčem otevře dveře do zakázaného sklepa: „Pakosta, proč ty jsi u toho zámečnictví nezůstal?“
Princezna: „V den princezniny zletilosti se koná turnaj a jeho vítěz se stane princezniným ženichem.“
Honza: „A co když ho nemá ráda?“
Princezna: „Ne každá tradice je úplně promyšlená.“
Honza: „Tady mě to trochu brní.“
Zlý černokněžník: „To je v pořádku. Brnění musí brnět. Jinak by to nebylo brnění.“
Honza: „Děkuji a sbohem.“
Zlý černokněžník: „To neříkej. Sbohem. Takhle se tady nezdravíme.“
Honza: „Tak dobře. Na shledanou.“
Zlý černokněžník: „No to už vůbec ne.“
2014
Příběh vypráví o lesních trncích Bertíkovi a Josefce, kteří se ve svém mechovišti starají o lesní podrost. Josefka šije klobouky parádivým muchomůrkám a Bertík zhasíná a rozsvěcí noční houby – lampy. Hlavní postavou je rusalka (dle oficiálního textu distributora hezká, ha ha ha), která neumí zpívat jako ostatní. A když kazí ranní vysílání, zakáží jí to. Rusalka se nejdřív toulá po okolí a zkouší tančit či bubnovat, ale nic není to pravé a nedává to jejímu životu smysl. Mimochodem parádně ji mluví Anna Polívková. Když zjistí, že po snědení „lampy“ zní její hlas líp, zrodí se jí v hlavě plán.
Korunní princ (****)
Super pohádka s nápojem zapomnění. Režíroval Karel Janák. Na ČSFD má nyní o jedno procento víc než dřív, aktuálně 68 %. Má hodinu a půl a už jsem ji viděla několikrát. Pořád je to legrace. Hlavní postavou princ Jan (Patrik Děrgel), následník trůnu, a jeho mladší bratr princ Karel (Kryštof Hádek), který by ovšem rád získal trůn pro sebe. Pomoci mu s tím má jeho sluha Pakosta (Pavel Kříž). S jeho pomocí se vloupá do zakázané komnaty, získá kouzelné rekvizity, které tu po zlém čaroději Kruciatusovi (Josef Abrhám) zůstaly, a hodlá svého bratra zničit. Zabíjení mu ale připadá komplikované. Lepší bude, když se bratr ztratí v Zapovězeném lese, kde žije již zmiňovaný zlý čaroděj a každý, kdo tam vkročil beze stopy zmizel.
sluha Pakosta: „Zámečníka, pane, ale na volné noze.“
...
Princ Karel poté, co sluha paklíčem otevře dveře do zakázaného sklepa: „Pakosta, proč ty jsi u toho zámečnictví nezůstal?“
Princezna: „V den princezniny zletilosti se koná turnaj a jeho vítěz se stane princezniným ženichem.“
Honza: „A co když ho nemá ráda?“
Princezna: „Ne každá tradice je úplně promyšlená.“
Honza: „Tady mě to trochu brní.“
Zlý černokněžník: „To je v pořádku. Brnění musí brnět. Jinak by to nebylo brnění.“
Honza: „Děkuji a sbohem.“
Zlý černokněžník: „To neříkej. Sbohem. Takhle se tady nezdravíme.“
Honza: „Tak dobře. Na shledanou.“
Zlý černokněžník: „No to už vůbec ne.“
2014
Princezna a písař (****)
Suprová pohádka, ve které je napětí, legrace i láska. Režíroval Karel Janák. Na ČSFD má 53 %. Hlavními postavami jsou královský písař Janek (Matouš Ruml) a princezna Amálka (Monika Timková). Oba si žijí v klidu a v pohodě a neustále tropí nějaké drobné lotroviny. Jenže pak se objeví trojice bohatých návštěvníků v čele s urozeným panem Dietrichem. Podivná krádež jejich truhlice plné drahých kamenů, ze které je obviněn Janek, uvede události do pohybu. Aby si Janek zachránil život, musí z království zmizet. Amálka, jejíž ruku si nárokuje Dietrich jako náhradu za ukradený poklad, ho brzy následuje. Společně musejí najít pravého viníka loupeže, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti, odhalit záhadu tajemného znamení na Dietrichově paži a napravit jednu dávnou křivdu. (převzato z oficiální textu distributora)
Suprová pohádka, ve které je napětí, legrace i láska. Režíroval Karel Janák. Na ČSFD má 53 %. Hlavními postavami jsou královský písař Janek (Matouš Ruml) a princezna Amálka (Monika Timková). Oba si žijí v klidu a v pohodě a neustále tropí nějaké drobné lotroviny. Jenže pak se objeví trojice bohatých návštěvníků v čele s urozeným panem Dietrichem. Podivná krádež jejich truhlice plné drahých kamenů, ze které je obviněn Janek, uvede události do pohybu. Aby si Janek zachránil život, musí z království zmizet. Amálka, jejíž ruku si nárokuje Dietrich jako náhradu za ukradený poklad, ho brzy následuje. Společně musejí najít pravého viníka loupeže, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti, odhalit záhadu tajemného znamení na Dietrichově paži a napravit jednu dávnou křivdu. (převzato z oficiální textu distributora)
Natáčeno v průrvě řeky Ploučnice – to, jak plují na loďce Janek s princeznou. Pro mě je navíc zajímavé, že Jankova máma paličkuje.
„To je obludárium. Já tady nebudu ani minutu.“
„Co tady děláš? Nemáš být náhodou ve vězení?“
„Chtěli mě mučit.“
„Asi sis to zasloužil.“
„A co vy? Na procházce?“
„Ne, chtěli mě provdat za Dietricha.“
„Asi jste si to zasloužila.“
Janek: „Co máte v plánu teď?“
Princezna: „Co asi? Prchat.“
„Jedno zaváhání a je z vás nevěsta, chápete?“
„Princezna tě musí zachraňovat?“
„No, nemusí, když se chce dívat, jak se topím.“
Janek: „Do smrti si to neodpustim.“
Princezna: „No, to už nebude dlouho trvat, že?“
Kdyby byly ryby (****)
Pohádko-komedie od Jana Prušinovského má na ČSFD 43 %. Já jí nakonec, po menším váhání, dala čtyři hvězdičky, protože má přece jen trochu jinou myšlenku a nechybí jí vtip. A naše česká strašidla, která bychom si měli chránit: vodník, polednice, vlkodlak a hejkal. Na youtube najdete zde.
Království tří rybníků postihla kletba – v rybnících nejsou ryby, protože král Boleslav na naléhání své krásné (a nafoukané a namyšlené ženy) ukradl vodníkovi rybí oko, které zná všechny odpovědi. Jenže tento trest se obrátil především proti poddaným. Zmizení ryb, hlavního domácího produktu, je zbavilo tradiční možnosti obživy a zlikvidovalo jejich živnosti. Svou nespokojenost dávají stále hlasitěji najevo: začínají demonstrace. Dokonce oknem do královského paláce vletí háček na lov ryb.
Princezna Lidunka má sice zdravý rozum, ale touží sníst spousty rybího tuku (což bez ryb tak docela nejde), aby byla silná a svalnatá jako maminka a na svatbě uzvedla svého ženicha. Jejím ženichem má být ten, kdo pomocí kouzelného proutku dokáže vrátit do rybníků ryby, tak praví věštba.
A to už se objeví podfukář a zloděj Nikdáš, který si chce vzít princeznu. Byť má čarovný proutek, ryby vyčarovat neumí. Zato mladý rybář Ludvík by to svedl. Ale řekla bych, že dobro tentokrát zvítězí spíš shodou dobrých okolností. Jinak taky mohl být z Ludvíka slimák... vtipné je, že se při nepovedeném vyčarování ryby se ozve cinknutí z Windows, když něco nejde (chybová hláška). Natáčelo se na Chateau Třebešice.
„Ty sníš slimáka a já okouna.“
Nikdáš: „Když jsi vzal ty ryby?“
Ludvík: „Normálně jsem je nalovil.“
Nikdáš: „A kde?“
Ludvík: „Proč bych ti to měl říkat?“
Nikdáš: „Protože to je jediný, co ten můj prut nedokáže vykouzlit.“
Ludvík: „Hm, tak to máš blbý.“
Strážný ve vězení pohlédne do prázdné cely: „Hehe, von utek? ... Tak to já si můžu jít lehnout, že jo.“
Láska na vlásku (***)
Tahle pohádka z režie Mariany Čengel Solčanské dle předlohy Marka Twaina se mi celkem líbila, ale děsně mě irituje její název. Na vlásku je přece úplně jiná pohádka! O Locice, blondýnce zavřené ve věži. Tu ale v téhle pohádce budete hledat marně. Na youtube najdete zde. Na ČSFD má 51 %.
Pohádka má 111 minut a vypráví o dvou stejně vypadajících mužích, kterým se nelíbí jejich život. Princ Matěj nechce být „vězněn“, hlídán, opečováván a oženěn proti své vůli sice s krásnou princeznou Beatrix, ale bez zamilovanosti jenom proto, že v případě napadení Turky by jim Neapolské království přišlo na pomoc. A kovář Tomáš zase nechce být kovář jako jeho otec a jeho děda. A nechce si vzít Hanu, kterou nemiluje. Není nic jednoduššího, než když se vymění. Jenom na chvíli...
Další pohádkou z roku 2014 jsou Tři bratři (**), psala jsem o nich zde.
Princezna Lidunka má sice zdravý rozum, ale touží sníst spousty rybího tuku (což bez ryb tak docela nejde), aby byla silná a svalnatá jako maminka a na svatbě uzvedla svého ženicha. Jejím ženichem má být ten, kdo pomocí kouzelného proutku dokáže vrátit do rybníků ryby, tak praví věštba.
A to už se objeví podfukář a zloděj Nikdáš, který si chce vzít princeznu. Byť má čarovný proutek, ryby vyčarovat neumí. Zato mladý rybář Ludvík by to svedl. Ale řekla bych, že dobro tentokrát zvítězí spíš shodou dobrých okolností. Jinak taky mohl být z Ludvíka slimák... vtipné je, že se při nepovedeném vyčarování ryby se ozve cinknutí z Windows, když něco nejde (chybová hláška). Natáčelo se na Chateau Třebešice.
„Ty sníš slimáka a já okouna.“
Nikdáš: „Když jsi vzal ty ryby?“
Ludvík: „Normálně jsem je nalovil.“
Nikdáš: „A kde?“
Ludvík: „Proč bych ti to měl říkat?“
Nikdáš: „Protože to je jediný, co ten můj prut nedokáže vykouzlit.“
Ludvík: „Hm, tak to máš blbý.“
Strážný ve vězení pohlédne do prázdné cely: „Hehe, von utek? ... Tak to já si můžu jít lehnout, že jo.“
Láska na vlásku (***)
Tahle pohádka z režie Mariany Čengel Solčanské dle předlohy Marka Twaina se mi celkem líbila, ale děsně mě irituje její název. Na vlásku je přece úplně jiná pohádka! O Locice, blondýnce zavřené ve věži. Tu ale v téhle pohádce budete hledat marně. Na youtube najdete zde. Na ČSFD má 51 %.
Pohádka má 111 minut a vypráví o dvou stejně vypadajících mužích, kterým se nelíbí jejich život. Princ Matěj nechce být „vězněn“, hlídán, opečováván a oženěn proti své vůli sice s krásnou princeznou Beatrix, ale bez zamilovanosti jenom proto, že v případě napadení Turky by jim Neapolské království přišlo na pomoc. A kovář Tomáš zase nechce být kovář jako jeho otec a jeho děda. A nechce si vzít Hanu, kterou nemiluje. Není nic jednoduššího, než když se vymění. Jenom na chvíli...
Další pohádkou z roku 2014 jsou Tři bratři (**), psala jsem o nich zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat