Angeliky vánoční deník (2017), 2. část

Ne 24. 12. 

Včera jsem šla spát až v jednu, ale to mi dnes nebránilo vstávat v osm. Těším se. Je přece Štědrý den!

Slavnostní den trávím povídáním s rodinou, balením dárků, psaním na blog a koukáním na pohádky. Letos jsem vynechala tradiční cestu na hřbitov, protože jsem nějak nachlazená nebo co. Otravné rýmy se ne a ne zbavit.

Sníh není žádný, ani to nevypadá, že by nějaký mohl být. V televizi toho taky moc není... ale i tak jsme neodolali a zapnuli ji... k pletení dobrá kulisa.

Naprosto nejlepší byla Popelka z roku 2015. To byla úplná pecka! Ještě jsem ji nikdy neviděla a dávám pět hvězdiček. Ne kvůli krásné Popelce nebo princovi, který se taky povedl. I macecha byla parádně zlá a proradná, ale ta kmotřička. Ta kouzelná kmotřička, to bylo něco!

Americko britská pohádka je vysoce ceněná i na ČSFD, kde získala 73 %. Režíroval ji Kenneth Branagh podle knižní předlohy Charlese Perraulta. Hlavní hrdinka se jmenuje Elky (Lily James) a žije s otcem, jenž je kupcem, a krásnou milou matkou v hezké velkém domě. Jak říká jeden z kritiků (Nin), v této Popelce došlo k mnoha elegantním logickým přemostěním nejrůznějších podivností klasické Popelky: Proč se Elka nebojí podivné víly, která vytváří z dýní kočáry? Jakto že mluví se zvířaty? Kdy a kde potká prince? A proč si na něj myslí? Proč se jí začalo říkat Popelka?

Jenže maminka zemře, tatínek je dlouho smutný a pak za svolení dcery se znovu ožení, protože doufá, že dostal druhou šanci. Jenže s novou ženou (Cate Blanchett) a jejími dvěma dcerami Anastázií (Holliday Grainger) a Drizelou (Sophie McShera) to rozhodně nebude. Tentokrát nás nečeká žádný dáreček v podobě tří oříšků, přijde jen dopis o otcově smrti. Z Elky se brzy stane obyčejná služka, protože bez přísunu peněz musela macecha propustit všechno služebnictvo. Okouzlující Kit (Richard Madden) pracující na zámku, do kterého se Elka v lese zakoukala, když kvůli ní na lovu nechal běžet jelena, na něhož pořádali hon, je ve skutečnosti sám princ. Protože král umírá, je nucen vybrat si manželku a on samozřejmě touží po tajemné chytré slečně z lesa. Kouzelná víla kmotřička (Helena Bonham-Carter), vyčaruje z kamarádek myšek koně (přeměna je fantastická, můžu se uchechtat, když vidím koníky s myšíma ušima), z dýně překrásný zlatý kočár a z ještěrek lokaje (to jejich vyplazování jazyka je taky k nezaplacení). Krásné jsou skleněné střevíčky, částečně animovaná pohádka je dobrý nápad. „Jsem tvá kmotra vidlička. Teda víla kmotřička.“

Hned potom následuje Comeback Heavy Christmas, můj oblíbený díl. Dívám se na něj každej rok. Myslíte, že by Vánoce měly přitvrdit? Psala jsem o něm tady. O ostatních dílech jsem se krátce zmínila zde.

Pak na Nově následovala pohádka O medvědu Ondřejovi (***) z roku 1959, dnešní rekordman co se týče stáří. Na ČSFD má 58 %. Příběh vypráví o princezně Blance, která miluje myslivce Ondřeje. Jejich lásce přeje jen komorná Anežka (Bohdalová), ale královský otec se to nesmí dozvědět. Blanka odmítá všechny ženichy, a tak ji tatínek zavře do tajné věže a kdo ji najde, ten si ji může vzít. Dívky to vymyslí tak, že by Anežka mohla jít do věže s Blankou a pak by prozradila Ondřejovi, kde je tajný vchod. Jenže král má v úmyslu nechat je ve věži obě, aby jim nebylo smutno a jídlo jim bude nosit jiná služebná. Ondřej se převlékne za medvěda a společně s medvědářem přijdou krále pobavit. Tomu se to tolik líbí, že ho pak medvědář snadno přesvědčí, že medvídek, kterému říká Ženich, je tak hodný, že ho může pan král za princeznou vzít sám. Pak už je to snadné. 

Na Primě právě začíná Za humny je drak, česká pohádka z roku 1982 s Císlerem, Kemrem a Andrlovou. Drak je trochu divný, ale pohádka je super. Jedna z nejlepších! Na ČSFD má 60 %. V jednom království žije uhlíř Patočka se spoustou dětí včetně dcery Lidky. Rád k němu na medovinu (a jídlo) jezdí sám král. A když takhle jednou přijede i s princem, tomu se Lidka zalíbí. A on jí samozřejmě taky. Jenže v tomhle království se jednoho dne usadí drak Mrak. Královi lokajové na něj narazí při lovu a hned si vymyslí, že chce sežrat princeznu. To přece draci dělají... Vtipný je zejména král.

Král: „Jak se to řekne, když je král blbec?“

Rádce: „Že se pomýlil.“

Král: „Máš pravdu. Jsem blbec.“

„Za kozou, eee, za drakem.

Následně bylo na ČT 1 Peklo s princeznou, pohádka z roku 2009, která se mi i po těch letech plete s Láskou rohatou. Princezna Aneta (Tereza Voříšková) se nechce vdávat za nešikovného prince Jeronýma (Jiří Mádl) ze sousední země, kterému byla jako dítě zaslíbena výměnou za vojenskou ochranu království před výbojnými nájezdy. Král Leopold sice nechce, aby se dcera musela vdát za někoho, koho nechce, ale nemůže porušit královský slib. Nakonec vymyslí lest: pošle sousedovi zprávu, že se o princeznu uchází sám Lucifer. Doufá, že se Jeroným zalekne a princezny se vzdá. Jenže vše se trochu zamotá, Lucifer zjistí, co se o něm říká, a tak Anetu unese navzdory tomu, že je zasnoubený s čarodějnicí Muribanou.

Král rozhodne: „Hledat, najít, přivézt.“

Sluha jedlík: „Hledat, najíst, přivézt.“

Lucifer: „Stalo se ti něco?“

Muribana: „Stalo. Ale to není nic proti tomu, co se stane tobě.“

Muribana: „Nechci tě. Žádný důkaz lásky. Žádný slovo. Žádná svatba.“

K večeři jsme si dali tradičně obalovaného smaženého kapra a bramborový salát, ke kterému jsem si přidala nakládané papričky, které miluju. V adventním svícnu jsme zapálili poslední svíčku, na živém stromečku – tentokrát ozdobeném zlato-červenými baňkami a zlatými řetězy – jsme zapálili svíčky a pak i prskavky. Popřáli jsme si všechno nejlepší a hodně zdraví a rozdali si dárky, které nám pod stromeček nadělil Ježíšek. A pak jsme se od nejstaršího po nejmladšího pustili do rozbalování, každý po jednom dárečku.

Pod stromečkem jsem našla papučky, punčocháče (těch nikdy není dost, když jsou ve správné velikosti), hůlky k běžkám (snad nejsou příliš velké, příliš malé už mám a o druhý extrém nestojím, a snad bude zase brzy sníh tam, kde budu já), voňavku a tužku na oči (mohu využít zítra na ples), nějaké ty čajíky, trochu mlsání, pyžamo (to mi skříň žere zároveň s ponožkama) a ještě pár dalších věcí. Prostě fajn Vánoce.

Anděla Páně 2 jsme si nahráli, abychom se na něj v klidu mohli podívat zítra. Tím, že jsme kvůli nachlazení nešli na půlnoční mši, jsem získala trochu času na pletení a sledování dalších filmů.

Z českodánské pohádky Tři bratři (2014) jsme viděli jen druhé dvě pohádky. Scénář napsal Zdeněk Svěrák, režíroval jeho syn Jan. Na ČSFD má 54 %. Je to vlastně Šípková Růženka, Karkulka a Dvanáct měsíčků. První pohádku, o Šípkové Růžence jsem viděla v úterý 26. prosince. A musím říct, že ta byla ze všech nejkrásnější. Budu-li opravdu kritická, tak jako jediná stojí za zhlédnutí. Klus v ní má hezkou písničku a celkově ty zpívané texty jsou v ní aspoň o řád lepší než v těch dalších dvou.

Když už jsme byli u toho, podívali jsme se i na Pretty Woman (1990). Jistě, známe ji už skoro nazpaměť, zejména některé hlášky, ale už jsem ji opravdu dlouho neviděla.

Vivian: „Smím si zaplavat ve vaně než půjdu?“

Edward: „Jistě, ale nechoď do hloubky.“

Vivian, když jí z talíře odskočí šneci, francouzská delikatesa: „Svině klouzavý.“

Vivian: „Fajn.“

Edward: „Fajn? Neznáš nějaký jiný slovo než fajn.“

Vivian: „Debile, tady máš jiný slovo.“

Edward: „Fajn znělo líp.“

Kdyby náhodou někdo neznal, je to moc hezký příběh. Za mě *****, protože je to vlastně hraná pohádka v moderním podání, s nádhernou herečkou (Julia Roberts) i hercem (Richard Gere) v hlavních rolích. Kdo by neznal děj?

Vivian je prostitutka, která se náhodnou seznámí s milionářem Edwardem Lewisem, kterému ukáže cestu k jeho hotelu. Jojo, to byly ještě ty zlaté doby bez navigací v automobilech, mobilech a tak dále. Ten ji pozve do svého přepychového hotelového apartmá. Pozvolna začíná její proměna ve velkou dámu. 

Na ČSFD má 78 %, to už se dnes asi podruhé shodneme v tom, co je dobré. Zvláštní, obvykle to mám přesně naopak! A 232. nejoblíbenější film.

A pokud vás náhodou zajímá co právě pletu, podívejte se na můj blog o tvorbě. Jedná se o vánoční čepičku pro Bena, naši černou ovečku z Lídla. 

A co se týče péefka, tak to pořád ještě nemám. Kdybych jen věděla, jaký jsem to měla skvělý nápad a kterou tu fotku jsem to chtěla použít... Doufám, že ho letos stihnu udělat dřív než třicátého, jak se mi občas stává. Zatracený perfekcionismus.

P. S.: Opět půjdu spát nejdřív v jednu.

Po 25. 12. 
Se vstáváním opět nemám problém, akorát se mi pak v průběhu dne klíží oči nad knihou. Rozečetla jsem Údolí strachu, protože jsem si všimla, že ho sice mám na seznamu, ale ještě tu o něm nic nemám napsáno. A Sherlock Holmes od Doyla je klasika.

Hodně zvažuji, jestli jít večer na ples. Na druhou stranu už jsem tak dlouho nebyla a mám zamluvený lístek a... Jít se mi zkrátka chce. Taky mi chybí pohyb. Původně jsem plánovala, že budu každý den chodit na hodinku ven. Procházku, cvičení, to je jedno, hlavně být venku a dostávat se trochu do kondice. Cvičení doma mě neuspokojuje, i když to by v nejhorším případě taky šlo. 

Dneska jsme koukali na včerejšího Anděla Páně 2 (****), který má na ČSFD 78 %, první díl měl o dvě procenta míň. Myslím, že se mi tenhle líbil víc. Anděl Petronel s čertem Uriášem tentokrát dělají hlouposti v zahradě a utrhnou Jablko poznání, které jim spadne na zem. Musí ho přinést zpět (nenakousnuté) do svítání, jinak z nich druhý den bude mlhovina. Vtipné jsou především zkoušky, kterými musí projít polepšené duše z očistce jdoucí do nebe. A taky písnička, kterou čert s andělem zpívají Magdaleně.

Vzhůru bratři milí
v této noční chvíli
Anděl Páně zpívá Gloriea!
Copak to má býti
že mi oči svítí planou 
jako hvězda zářivá
Nějak ti tuhnou křídla
aby neprohlídla, že máš
neandělský úmysly...

Potom jsme si pustili Micimutr (***), kterou jsem si už nepamatovala. Nic extra to nebylo. Taková divná kombinace moderní doby a minulosti. Pohádka vypráví o princezně, kterou chtěl zblajznout drak, zachránil ji sice loutkář Vítek, ale nesměl to dát najevo, a tak si na princeznu dělá zálusk princ Vladimír. Na ČSFD má 46 %. Dala bych trochu víc, asi tak padesát nebo šedesát.

V 16:40 začíná americký animovaný Kocour v botách (***) z roku 2011 v režii Ch. Millera. Doufám, že je to ten dobrý, co se mi tolik líbil. 

No, tak to není on. Ale stejně dobrý. Myslela jsem evidentně jinou pohádku. Tu s tím mlynářem, kterak díky botičkám, které daroval kocourovi, k bohatství a princezně přišel.  Tenhle Kocour v botách má na ČSFD 67 %. Vypráví o tom, jak Kocour a vejce Valda chtěli získat kouzelné fazole a s jejich pomocí husu snášející zlatá vejce.

„Až půjdeme každý svou cestou, co kdybychom tou cestou šli společně?“

Před večeří (zapečené toustíky s rajčetem a mozzarellou) jsme si udělali svařáček. Musím si to brzy zopakovat. Ideálně po rýmě, abych si mohla vychutnat i jeho vůni.

V osm jsme vyrazili na zábavu. Tedy, abych byla přesná, v osm jsme se začaly chystat – šaty, punčocháče, namalovat, náhrdelník, náušnice (ty už nějakou dobu nenosím, protože na ně vždy zapomenu) a počkat na přátele s autem.

Večer byl úžasnej. Fakt nevím, kdy jsem si naposledy nějaký takhle užila. Při povídání jsme se sice moc neslyšeli, ale jinak super. Nikdo nechlastal, nikdo nekouřil (jaký to ráj, když se nesmí v sále kouřit!!!) a vytancovali jsme se taky myslím dosytosti. Přátelé v tombole vyhráli bažanta (kromě fólie do odpadkových košů) a domů jsme jeli asi v jednu a všichni jsme se na tom shodli.

A navíc jsme se zabývali zajímavou filozofickou otázkou – Co bychom na svém životě změnili, kdybychom ho žili ještě jednou?