Angeliky vánoční deník (2017), 4. část

Čt 28. 12.

Na sobotu slibovali sníh. Je čtvrtek a už chumelí! Kočka přišla celá mokrá. Vypadala jako ježek.

Snídám celozrnný rohlík s máslem a medem a černý čaj Christmas House od Basiluru, který obsahuje bílou a červenou chrpu, vanilkové, citronové a pomerančové aroma a je tím pádem krásně vánoční a chutný. 

Dokud bude stromek, budou Vánoce. A to bude nejmíň do půlky února. :-) Dopoledne tedy pro jistotu (a vánoční atmosféru) zapaluji františka (rozhodně s malým F). Koupila jsem je na poslední chvíli v květince, když jsem se chvilku toulala před Semaforem, než začne Tiše a ochotně. Příslušný článek najdete zde. Ale stejně jsem ještě jedny měla doma. Nechala jsem se zlákat tím, že se jedná o českou firmu. A po dnešku mohu říct, že voní slabě, ale ne málo. Koupila jsem je za pětadvacet korun, v balení jich bylo pět a výrobcem je Zuzana Weberová – JVF, 267 18 Karlštejn 208, web: frantisky.com, ale stránky nevypadají moc aktuálně ani užitečně.

Odpoledne zkusím pro porovnání zapálit Matějovy vonné františky. Ty jsou rozhodně známější. Byly v Toulavé kameře (můžete si pustit zde), najdete o nich zmínku na webu Místní akční skupiny Rakovnicko zde, na stránkách rozhlas.cz, nebo o nich píše rakovnicko.info či paní Medusa na Fleru, kterou není nikdo jiný než Simona Anna Matějková, manželka Pavla Matějky, který voňavou nádheru vyrábí.

Možná že jsem se s tou paní osobně setkala v roce 2014 na řemeslných trzích. Nebo jejich františky prodával někdo jiný. O výrobě jsem napsala pár vět v posledním odstavci tohoto článku: Řemeslné trhy v Havlíčkově Brodě. Možná že jsou to ty trhy, kde jsem se poprvé setkala s kolovrátkem. A začala po něm tolik toužit...

Celý den je tma a moc nesněží, spíš to postupně přejde v déšť. Vypadá to přesně na zimní den lákající k zalezení do postele a četbě. 

Když zkusím pohádku O zapomnětlivém černokněžníkovi (*) od Bočana z roku 1991, dlouho nevydržím a brzy to vypnu. Věc, kterou obvykle nedělám. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy vypnula film bez dokoukání. Ale tohle byla tak nebetyčná krávovina! A přitom to má na ČSFD 48 %. Dala bych maximálně 20 % a to jen proto, že to má aspoň nějaký náznak děje. Za vše snad stačí ocitovat text distributora a pak trávit čas čímkoliv užitečnějším (i koukání do stropu se počítá!).

„Moderní pohádka, která spojuje pohádkové prvky se současnou životní realitou a je zároveň i filmem o filmu. Děj se odehrává v barrandovském studiu. Devítiletá Maruška čte ve škole slohovou práci o tom, jak byla se třídou na exkurzi ve filmových ateliérech a jak se tam setkala s opravdovským černokněžníkem, který byl ovšem hrozně zapomnětlivý. Ona a její kamarád Honzík dostali do rukou jeho kouzelnou kouli, kvůli níž se stalo plno neuvěřitelných věcí...“ Až k té kouli jsem se nedostala, ale nevypadalo to na zlepšení snímku.

Hned po obědě jsem se chvíli pokoušela o naučení nové techniky pletení, ale moc mi to nešlo. Další bláznivý film byl Pan Popper a jeho tučňáci (****). Stejně jako vždy na mě byl na mě Jim Carrey trochu moc šílený. Ve filmu hraje úspěšného newyorského realitního makléře, který skupuje budovy, bourá je a staví místo nich nové. (To mi trochu připomíná film Pretty Woman, kde Richard Gere dělá v podstatě totéž.) Je rozvedený, má dvě děti a právě mu zemřel otec, s nímž měl komplikovaný vztah, protože ho moc nevídal. A otec mu zanechal jenom jedinou věc. Tučňáka, který panu Popperovi právě přišel poštou. Má to jeden háček, je živý. 

Když se ho snaží vrátit, nebo spíš přesvědčit odesilatele, aby mu poslal prázdnou bednu, že pošle tučňáka zpátky. Ten mu moc nerozumí. A když pak Jim Carrey říká, že už mu to opakoval pětkrát, že chce tučňáka poslat zpátky, dopadne to trochu jinak. Dostane pět dalších tučňáků. Přijdou za ním pak obě děti s manželkou a on jim namluví, že tučňáci jsou dárek pro syna. A jak se tučňáci jmenují? Přece podle svých nejvýraznějších vlastností: Hlučoun, Hryzoun, Kapitán, Pitoma, Miláček a Smraďoch. 

Málem bych zapomněla, film má na ČSFD 61 %.  Filmová adaptace vznikla volně podle dětské knihy Richarda a Florence Atwaterových Mr Popper's Penguins z roku 1938. K zajímavostem patří, že skuteční tučňáci byli použiti jen pro určité scény, z nichž se většina odehrávala v chlazených prostorech. Vtipný byl závěr, že při natáčení nebyl zraněn žádný z tučňáků. Na druhou stranu byl Jim Carry pokousán. Ale zasloužil si to. (To tam řekli, ne že bych si to myslela já!)

Ke svačině jsem si smlsla (opět k horkému čaji) nějaké to vánoční cukroví. Ani nevím, jestli jsem vám už říkala, že jsme letos dělali čtyři druhy: moje nejmilejší jsou medvědí packy/tlapky, pak vanilkové rohlíčky, linecké a perníčky a ještě nepečené koule.

Večer jsem pak úplně zapomněla na animovanou Krásku a zvíře a přemýšlela, co budu plést na Nový rok jako KAL s Radkou (Upletusi). Po zeleninovém salátu jsem se s vervou pustila do psaní na blog a těšila se na detektivku Rozbité zrcadlo (****) dle Agathy Christie. Na ČSFD to má 75 %, tak to snad bude dobrý.

Večer jsem si udělala další basilurácký čaj, tentokrát ten, který jsem od Ježíška dostala já: Frosty Evening, černý čaj FBOP, meruňka, pomerančová kůra, měsíček, pomerančové a mandarinkové aroma. Tak překrásně voní!

P. S.: Detektivka byla super, i když se mi vraha nepodařilo odhalit. Vlastně jednoho ano. Film začíná jako černobílý snímek (přiznávám, že jsem se trochu lekla), kde je nějakým komisařem vyšetřována vražda. Zde jsem si vraha tipla správně. Další část odhaluje děj.

Do malého městečka přijíždí na natáčení nového filmu slavná herečka Marina Ruddová se svým manželem. Její vrcholná sláva už je pryč, ale stále umí okouzlit své fanoušky. Marina uspořádá ve městě večírek pro své obdivovatele. Tam se s ní dá do řeči paní Babcocková, která jí nadšeně vypráví, jak se spolu už kdysi setkaly, když ona byla ještě dítě a obě si dají drink. Zanedlouho je paní Babcocková nalezena mrtvá. Vyšetřováním případu je pověřen inspektor Darmot Craddock, synovec slečny Marplové, velmi zvídavé staré dámy, která s oblibou luští záhady a zločiny. Při vyšetřování se zjistí, že smrt nastala po otravě nápojem, a protože Marina poskytla svoji skleničku paní Babcockové, která tu svou omylem vylila, zdá se, že pravou obětí měla být právě slavná herečka.

Pá 29. 12.
Ačkoliv dnes chvilku sněžilo, jsem trochu mrzutá. Pohádku jsem si pustila až večer. Včera jsem totiž objevila, že na ČT 1 si můžete do 2. ledna pustit novou pohádku Nejlepší přítel, odkaz zde. Jelikož jsem ji v pondělí zmeškala a ani si ji nenahrála, tuto možnost jsem velice uvítala. Hned začátek vypadá slibně: Ondřej (fešák Zdeněk Piškula, mohli jste ho vidět v pohádce Tři bratři od Svěráka jako myslivečka) hned v úvodu zachrání koťátko uvízlé v okapu na střeše. Na ČSFD má 62 %.

Odpoledne jsem dočetla rozečtenou detektivku Sira Doyla Údolí strachu viz můj článek. A připravila si novou na čtení... 

A večer si pustila Vraždu v Orient expresu, britský film na motivy knihy Agathy Christie. Na ČSFD má 74 %. Už jsem to četla, tak doufám, že i filmová verze bude pěkná. Ještě dodám, že se jedná o verzi z roku 1974, ne o tu letošní. ... Záhadu tentokrát řešil Hercule Poirot. Musím říct, že jako kniha to bylo mnohem lepší. Když je tři čtvrtě filmu vyšetřování vraždy pomocí jednotlivých rozhovorů, je to trochu nuda. Navíc jsem se úplně ztratila v tom, kdo je kdo. Takže jen ** a knize čtyři hvězdičky.