pondělí 25. prosince 2017

Údolí strachu

Z anglického originálu The Valley of Fear vydaného nakladatelstvím John Murray, Albemarle Street, London (Conan Doyle Uniform Edition) přeložil Jan Zábrana a jako svou 262. publikaci vydalo v roce 1998 nakladatelství Books, s. r. o. v edici Jota. Kniha má 168 stran, ISBN 80-7242-010-0. Je šestou knihou v kategorii Příběhy Sherlocka Holmese.

Dovolím si ještě upozornit, že se jedná o dílo, které psal sám Doyle, a tedy patří do Kánonu. První část se zabývá tragédií v Birlstonu a druhá se vrací v čase do Údolí strachu. 

Další část již odhaluje děj.

První část Tragédie v Birlstonu začíná následovně:

„Skoro bych myslel “ řekl jsem.
„Tak proč nemyslíte?“ poznamenal Sherlock Holmes nedočkavě.
Mám za to, že máí trpělivost je téměř nevyčerpatelná, ale přiznám se, že mě to sardonické přerušení znechutilo.
„Vážně, Holmesi,“ řekl jsem nerudně, „vy umíte jít někdy člověku na nervy.“
(str. 7)

Člověk se zdráhá uvěřit, že tuto novelu napsal Doyle před více než sto lety, v roce 1915. Zní to jak ze současnosti.

Sherlockovi přišla šifrovaná zpráva od Porlocka, což je krycí jméno, že nějakému Douglasovi hrozí nebezpečí. Zanedlouho přijde inspektor MacDonald a oznámí, že v Birlstonu byl zavražděn pan Douglas. Zblízka mu bylo do obličeje vystřeleno z americké brokovnice s upilovanou hlavní.

Po dlouhém zkoumání důkazů a vyloučení nesmyslných teorií zbývá jediné řešení: mrtvý je muž, který přijel Douglase zabít. Ten se někde ukryl, a proto jeho žena není smutná, ačkoliv měla/má manžela ráda a taktéž jeho přítel Cecil Barker.

„Prostřednost neuznává nic než sebe, ale talent hned pozná génia...“ (str. 14)

„Poslyšte Watsone,“ zašeptal, „nebojíte se spát v jednom pokoji se šílencem, chlapem, který má měknutí mozku, s idiotem, kterému haraší ve věži?“
„Vůbec ne,“ odpověděl jsem užasle.
„To mám věru štěstí,“ řekl a tu noc už jsem od něho neslyšel ani slovo. (str. 63)

Druhá část nazvaná Údolí strachu začíná 4. února 1875.

Žádné komentáře: