Angeliky vánoční deník (2018), 3. část

Po 17. 12. Chorvatské koledy

Objevila jsem chorvatské koledy (viz můj předchozí článek Sněch furt padá).

Út 18. 12. Asi nic, dnešek byl mimořádný tím, že byl úplně obyčejný... 
Dneska jsem asi nic mimořádného nedělala. Prostě v práci bylo hodně práce, večer jsem psala chvilku blog a potom pletla rukavičky

St 19. 12. Vánoční přání a bílej sobík, večírek ve stylu první republiky
Hodně hodně na poslední chvíli jsem poslala alespoň jedno vánoční přání. Udělalo mi to radost. Bylo fajn zase poslat pohled. Dřív jsem je posílala docela často. Asi mi to chybí. I když je to drahé, pomalé a nepraktické. ... A stihlo přijít ještě před Vánoci. Jupí.

Od kolegyňky jsem dostala k Vánocům čajík, protože si všimla, že je hodně piju. Bylo to mooc milé a styděla jsem se, že pro ni nic nemám. Měla bych něco vymyslet aspoň k narozeninám!

O angličtině nám učitelka rozdala k překladu (doplnění, pochopení a diskusi) článek o bílém sobovi, kterého někdo vyfotografoval v Norsku. Pro ně to znamená předzvěst štěstí. Nebo krásných Vánoc, už přesně nevím. Příjemně to navodilo vánoční atmosféru, i když otázky pod článkem byly šílené. Jaké zvíře (kreatura) je u nás spojena s Vánocemi? Jaké zvíře u nás nosí štěstí? A tak dále. Těch pár rozumných jsme brzy vyčerpali a tak jsme začali vymýšlet nesmysly, ale aspoň jsme se pobavili.

Večer jsme měli, tak jako letos skoro všichni, firemní večírek ve stylu první republiky. Vzala jsem si dlouhé šaty, které jsem si zřejmě kdysi koupila v nějakém pomatení smyslů, protože vypadají tak akorát do první republiky nebo pro jeptišku – mají dokonce i límeček. Večírek byl super, šla jsem spát až ve dvě. A to jen proto, že jsem druhý den měla zkoušky a potřebovala být (alespoň relativně) svěží.

Čt 20. 12. Šampáňo v masně, zkoušky

Vlivem událostí se mi uvolnilo ráno, a tak jsem mohla vyrazit do sýrárny pro dárečky. Začalo chumelit, i přes rukavičky mi byla zima a jako na potvoru na sýrárně nápis „přijdu hned“. Po chvilce jsem tedy šla okounět do nedaleké kavárny s knihami, ale protože jsem o nic neměla zájem, vlezla jsem do masny Terrys steaky a začala obhlížet klobásky. 

Terrys steaky, ranní šampaňské

Za chvíli jsem se zapovídala s příjemnou paní prodavačkou. Brzy jsme dospěly k tomu, že je venku pořádná zima (ale vypadalo to krásně, jak chumelilo) a že takové zmrzlé ruce nejsou nic moc. Slyšela jsem, že na nízký krevní tlak – což často mají ti, kterým mrznou ručičky a nožičky – je dobrá troška vína každý den. A to už nám (oběma) její kolega nabídl šampaňské. Chvíli jsem si myslela, že jde o nějaký vtip (v devět ráno?), ale bylo to super. Při focení jsme se nasmáli. A já se svěřila se svým projektem dělání každý den něco nového. Šáňo na lačno je dost dobrý! 

A to mě dnes ještě čekají aikido zkoušky na 5. kyu (a jejich oslava).

Pá 21. 12. Bílej sobík (koincidence)
Dneska jsem byla totálně unavená, protože jsem poslední dvě noci šla spát pozdě a vstávala relativně brzy. Hodily jsme krátký pokec o ovečkách s Jančou a taky jsem chvíli zdržovala Sabču.

A pak jsem na Ravelry objevila návod na bílého srnečka – ale taky by to klidně mohl být sob. Autorkou je Claire Garland Designs. Limitovaná edice. A tak jsem si ho nadělila k Vánocům. Chvilku jsem uvažovala, že bych si na něj hned došla koupit příze, ale už mám pletení na Vánoce dost.

So 22. 12. Texture time a Harry Potter
Venku strašidelně fouká a dveře od spíže vržou. Dopoledne zní siréna. Ani mě nenapadne běžet se někam schovat. Asi jsme vážně příliš zvyklí na bezpečí. Trápí mě šílená rýma. Nevím, kde jsem k tomu přišla. Možná z klimatizace, která na mě ve čtvrtek při zkouškách foukala skoro celou hodinu. Děsně mě to otravuje. Zase na Vánoce.

Nabalila jsem si kupu pletení. Nevím proč, ale přece to nemůžu nechat tady! I když je mi jasné, že rozhodně za Vánoce (jen týden doma) nestihnu uplést šátek, svetr, čepici a kraťasy. Jenže zásadně pletu jen to, na co mám chuť. Pokud to není na přání a nemá to být do někdy hotové. Jako třeba rukavičky ve čtvrtek, pro které si holčina nepřišla.

A taky jsem si sbalila tři knihy. (Blázen.) Jako bych celou dobu neplánovala zírat na pohádky a psát blog (ještě mi chybí značný kus léta).

Večer jsem se dívala na Harryho Pottera a vězně z Azkabanu. Úplně jsem zapomněla, jak je to strašidelné. A nahodila šátek Texture time od Stephena Westa. Vypadá dobře, náročně. A pletení mě baví. Samostatný článek o něm mám zde.

Ne 23. 12. První pohádky a celý den pletení
Pustila jsem si americký romanťák Královské Vánoce. (***). Je to docela vtipná ptákovina. Akorát mírně nepříjemná královna matka je doktorka Quinnová (herečka Jane Seymour), která byla vždy milá a laskavá, takže je to trochu divné. Připadá mi to, jako když se někdo snaží znovu natočit Deník princezny (četla jsem všechny knihy o princezně Mie a tenkrát mi připadaly boží). Celkem vtipná romantická komedie, vhodná spíše k pletení než vážnému sledování, protože vše je příliš jasné předem. I když sem tam slzička taky padla.

Princ: „Dál jsi ji posadit nemohla?“
Královna: „Ještě je stůl v kuchyni.“

Emily: „Táta nikdy neuznával moje kluky.“
Potenciální tchýně sladkým hlasem: „A kolik jich bylo?“
Emily: „Šest. Možná čtyři. Spíš dva.“

Královna: „Neřekla jsem ti snad, abys to vyhodil?“
Majordomus: „Řekla jste, abych to dal na zvláštní místo.“
Královna: „A tím jsem myslela krabici pro charitu.“
Majordomus: „Asi jsem Vás špatně pochopil.“
Královna: „O tom silně pochybuji.“

Královna: „Tobě se líbí, viď?“

Majordomus: „Má jisté přednosti.“

Královna: „Můžeš být konkrétnější?“

Majordomus: „Jsou lidé, kteří je nemají.“

Královna: „A to je kdo mimo mě právě teď?“

Majordomus: „Obávám se, že by to bylo na celý den.“

V programu marně hledám pohádku Čertí brko. Až později si uvědomím, že zatím bude v jenom kině. 

Protože nám nějak zlobí televize... v nejlepším napíše, že není signál a zčerná (což je dost k vzteku hlavně o Vánocích)... rozhodla jsem se pustit si Zakletou Ellu na počítači. Ještě že to v dnešní době jde. :-))

Princ na lidožrouty: „Běžte snídat jinam.“
Lidožrout: „Zobneme si něco cestou. A navíc, když sníš holku, tak máš zase za hodinu hlad.“

Macecha: „Na dnešním plese chci vypadat na pětadvacet. Co doporučujete?“
Víla si šeptá pro sebe: „Stroj času.“

Večer bych chtěla koukat na americko-britskou Popelku (2015). Tohle je moje nejoblíbenější verze. Snad televize půjde. Jsou tam ušatý koně!!!

„Jsou dvě věci, které ti pomohou překonat všechny nástrahy života: odvaha a laskavost.“

„Jsem tvá kmotra vidlička, teda víla kmotřička.“

Rychle – a trochu na poslední chvíli – jsem upletla vzorek z Loch Lomondu na čtyřkách jehlicích, abych zítra mohla nahodit svetřík Vintersol od Jennifer Steingass v rámci KALu s Upletusi. Tenhle svetřík vypadá, že bude rychle hotový. Už se těším.