neděle 19. prosince 2021

Angeliky vánoční deník (2021), 3. část

Po 13. prosince, práce a pletení

Cestou do práce jsem se svědomitě věnovala pletení vánočních ponožek, o nichž jsem psala 7. prosince. Na té malé jehlici už jsem si celkem zvykla plést, ale ideální je, když tam má člověk víc ok, třeba jako když plete patu!

Od kolegyňky v práci jsem dostala háčkovaný pásek jako dárek. Dost mě to dojalo. Před časem si ode mě koupila pletené rukavičky Pika pro mamku, psala jsem o nich zde (je tam i foto). Přemítám, že by se ten pásek možná hodil na moje šaty s vánoční hvězdou, ale ty nestihnu došít do vánočního večírku, nebo na modrou vánoční sukni. 

Ale jinak tenhle týden začal mizerně. Dostala jsem v práci úkol, který by bylo radostí plnit, kdyby už termín nehořel a různé věci se nespikli proti mně. Když už to začalo vypadat, že vedoucí je se vším v pohodě – průběžně jsem ho informovala, že očekávám nedodržení středečního termínu – ukázalo se, že ostatní zájemci o výsledek nemají tolik pochopení, zato ale mají představu, že se tímto úkolem zabývám už asi tak měsíc.

Út 14. prosince, práce a pletení cestou do ní a z ní v autobuse, metru či tramvaji

Novinka pro tento týden: máme beránka! Vyměnili jsme krůtu za ovečku! Ono to zní možná podivně, taky jsem se nad tím zpočátku pozastavovala, ale oni mají na sobě skoro stejné množství masa. A známí mi dokonce říkali, že by si radši nechali krůtu, než získali beránka. Ale původní plánovaná výměna byla za kozle, jenže kozláti jsou pořád ňáký podměrečný.

Za denního světla se mi podařilo fotit až v pátek.

Beránek

St 15. prosince

Vyzvedla jsem objednanou formičku na led. Vypadá dobře. Uvidíme, co z ní zítra vyleze. :-)

Užila jsem si poslední letošní hodinu angličtiny, na které jsme měli poslech a různí lidé tam vyprávěli, co si mysleli, když byli malí. Nenapadá mě žádná taková ptákovina jako že by teta bydlela v telefonu, protože ji chlapeček nikdy neviděl, jenom ji vždy slyšel ze sluchátka. Ale nejvíc mě nadchl kluk, kterému rodiče řekli, že může být čímkoliv bude chtít. To je hezká inspirativní věta, která se občas říkává. Někde jsem teď četla, že pokud v tom chcete být mistrem, potřebujete to dělat asi deset let. Ale to jsem odbočila. Tenhle kluk se rozhodl, že bude tučňák, protože se mu líbilo, jak může plavat v zoo.

Čt 16. prosince

Sklízela jsem (opět) úspěch se svou modrou vánoční sukní, kterou jsem před dvěma roky ušila z nějakého taftu (asi) a vzala si ji tenkrát na večírek.

V práci jsme si udělali mini vánoční večírek. Obvykle vše zajišťovala kolegyně, ale tentokrát to nějak zůstalo na mně. Včetně novinky: pohoštění! Dosud se to dělalo tak, že každý něco donesl a bylo to. No, ale já už v pondělí trochu tušila, že by to mohl být problém, a tak jsem začala sondovat, jak to uděláme. Na první pohled je totiž jasné, že kolegové jsou zahlceni prací, což já taky, ale nemám žádné deadline kvůli smlouvám s externími subjekty.

Bála jsem se, že to správně nezvládnu, protože jsem tam nová, a tak jsem sondovala, co kdo pije a co mají lidi rádi k jídlu. Vítězi se stali gin s tonicem a ledem (limetkou a okurkou), nebo mým speciálním dárkem/nedárkem pro Kačku, která neslaví Vánoce a nemá ráda dárky, protože nikdy nikdo netrefí, co by se jí líbilo a hodilo a nechce si nechat zaplevelit byt krámama, které stejně nepoužije. Ale o tom zase příště.

Vánoční výzdoba

A z jídla jsem sáhla po bagetě a sushi. A poprvé v životě jsem objednávala na Dáme jídlo a byla z toho děsně nervózní. První mi vše naštěstí přivezl chlápek se sushi, který byl úžasně milý a příjemný, takže jsem pak z protivné megery z baget neměla takovou frustraci. A jídla bylo dost, všichni si to pochvalovali a taky bylo pár věcí, co někdo donesl. Nálada byla skvělá, povídali jsme si, dávali si dárky v rámci tajného Santy (já vím, měl to být Ježíšek, do příštího roku se polepšíme) a pouštěli staré písničky.

Pá 17. prosince, práce z domova

Od švagrové jsem dostala krásný věnec na dveře! Viděla jsem ho u ní a moc se mi líbil. Vyfotila jsem ho až nyní (kvůli světlu). Štve mě, když chodím do práce i z práce za tmy. 

Dneska dělám z domova. Je to super, až na to, že tu je jen 16,1°C.

Připadám si jak pradlena, v pračce mám třetí várku prádla. Ale je to boží. Můžu normálně pracovat a zároveň se mi doma dělá pořádek.

Přemýšlím nad PF 2022. 

Zdá se, že obě kozy jsou březí. Jupí, na jaře budou kůzlátka!

So 18. prosince

Napadlo mě, že napíšu článek Beránek je boží (najdete zde). Protože máme doma beránka. A protože se přece zpívá: „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Dále jsem googlila, jestli můžeme dávat psí bobky na kompost. Do popelnice je dávat nechceme, protože by smrděla a byla zamatlaná, ale žumpu už nemáme. Využili jsme příležitosti (a nechali se přinutit obcí) a napojili se na kanalizaci.

Večer jsme hráli hru Noemova archa, abychom pořád jenom nevejrali na filmy. Docela to ušlo, ale víc mě bavilo, když jsme začali spolupracovat a dělit se o zvířátka, která si pamatujeme, že má kdo na palubě tak, abychom oba měli co nejvíce párů.

Ne 19. prosince, Neobvyklá snídaně

Jak jsem si myslela, že budu celý víkend konečně šít, tak jsem na to ani nesáhla. Nějak jsem to prokrastinovala a přitom jsem ani nedělala nic moc jiného. V pátek jsem sice vyprala čtyři várky prádla, v sobotu dopoledne jsme vymetali kamna a trubku a taky jsem pletla „kompostovací“ ponožky a v neděli jsme pekla krůtu (už zase), ale jinak jsem ani moc nepsala blog, ani nedělala nic dalšího. Přesto byl víkend pěkný. 

Na základě mamčina návrhu jsme si dnes udělali královskou snídani. Říkala jsem si, že na čtvrtou adventní neděli se hodí něco výjimečného. Na měsíčky jsem nakrájela lehce nakyslé jablko a posypala ho skořicovým cukrem. Vlastnoručně jsem předtím podrtila cejlonskou skořici, kterou už mám hezkou řádku let, protože není tak snadné ji používat. A navíc jsem si ji pořád šetřila, protože je prý zdravější oproti běžné, která obsahuje více kumarinu, který zatěžuje játra a ledviny. Nevím, nejsem chemik, ale má trochu jinou, jemnější a zajímavější chuť. A navrch jsme si dali arašídové máslo z mixitího kalendáře (psala jsem o něm zde). Původně jsem měla v úmyslu to celé zapéct, ale v receptech to měli taky takhle zasyrova a navíc nám těch skvělých jablek bylo líto.

První díl najdete zde.

Druhý díl najdete zde.

Žádné komentáře: