Stromky a kočka

Kromě dvou stromů v zahradě: vlašského ořechu a meruňky máme ještě za stodolou stromky, keře a jiné rostlinky, kterým říkáme souhrnně stromky. Letos přibyly tři nové: zimolez kamčatský (2x) a muchovník.

Naše nejstarší kočka Macík ráda spává na střeše kurníčku pod meruňkou

Takhle vypadá naše stromková zahrádka (sad bych tomu vážně neříkala) za stodolou po první sklizni sena v polovině června.

Stromky za stodolou

A teď se koukneme na jednotlivé rostlinky pěkně zblízka. Občas se nám totiž trošku obměňují – během rekonstrukce jsme bagrem nechali vytrhnout jeden ze samčích rakytníků. Bylo mi ho sice hrozně moc líto, ale dva samci a k tomu neplodící samice opravdu nedávají smysl. Nevíte, proč nám neplodí? Má to být nenáročná rostlina. A máme ji už dostatečný počet let.

Obdobně jsme na tom s dřínem, ale ten měl vloni jednu kuličku (sežrali ji ptáci, nebo náhodní kolemjdoucí) a letos má taky asi jednu. Tak nevím, jak dlouho ho před manželem ubráním. Takhle totiž opravdu moc k ničemu není. Možná by potřeboval trochu víc prostříhat?

Dřín

A tohle jsou oni – dva zimolezy kamčatské. Zatím jsou malí, takže na nich při pohledu shora není nic extra zajímavého. A vzhledem k tomu, že plodí zároveň s prvními rajčaty, tak se letos úrody nedočkáme. Snad ve zdraví dožijí příštího roku. Obecně jsme měli lepší zkušenosti se stromky sázenými na podzim než na jaře – hlavně kvůli mšicím a jiným potvorám. Tak uvidíme.

Zimolezy kamčatské

Černý rybíz už máme taky jenom jeden. Do druhého se nám právě vloni (nebo před dvěma roky, už nevím) daly mšice a celý ho nějak utrápily, i když jsme se ho snažili stříkat nějakým česnekovým výluhem nebo čím. Sice jsme se mšic zbavili, ale měl málo listů. Ale možná mu nějaká myší potvora podkousala kořínky a on uschnul. U jednoho z rakytníků svého času taky bývala velká díra. Letos je černý rybíz krásně obsypaný, ale i když jsou kuličky dostatečně černé a celý den se vyhřívá na slunci, připadá mi dost kyselý. Myslím, že tolik by být neměl.

Černý rybíz

Fotka muchovníku je spíš trochu pátračka – nachází se někde tam uprostřed toho zamulčovaného kola! Zpovzdálí za ním můžete vidět rajčata, která nám zatím taky moc nerostou. Ani, když je vyfotím přímo, není to nic moc. Nechápu proč, slunce a vedro je pořád, déšť taky celkem je a sem tam manžel zalévá. Takže o co jim jde? Vždyť už je konec června!

Muchovník

Josta je na tom o něco líp, dokonce má nové výhonky. Ale proč je na tom nejstarším takový ošklivý lišejník, to tedy nevím.

Josta

Nejlíp se daří krmné řepě pro kozy. S tou nemáme problémy nikdy! Dokonce i když ji nahryzají myši, ona to nějak zvládne. To kvetoucí vpravo od ní je opět koriandr, který jsem před květem nestihla sklidit. Ach jo. Vždycky vykvete hrozně rychle.

Krmná řepa a kvetoucí koriandr

Šalvěj s mateřídouškou v popředí.

Šalvěj a mateřídouška

Sousedovic nový barák. Nebo spíš nový barák nových sousedů. Psala jsem o tom zde.

Nový dům v sousedství

Moruše – snad jediný opravdický stromek. Takhle vypadá malá, ale ve skutečnosti jsme stejně velké. A letos měla ohromnou spoustu plodů, jak jsem psala v článku Sklizeň černých moruší.

Moruše