Housata 2025

Protože už od letošního jara zase víceméně bydlíme doma, rozhodl se manžel, že si zase pořídíme housata. Trochu jsem mu to rozmlouvala s ohledem na můj zdravotní stav – není totiž vůbec jisté, kolik času a do kdy jim budu moci věnovat. A jak to pak budeme řešit, když se budu muset starat o dítě a nebudu mít čas na husy?

Ale řekl, že je s tím v pohodě, že mu nevadí, že to bude letos víc na něm a tak jsme pro ně jeli do Jarpic – Budenice 5, kde je snad našel na inzerát. Původní plán byl zajet do Ředhoště na trhy a podívat se, jestli je tam mají a taky jestli k nim mají krmivo. Ze Slepičáře se nám totiž neozvali, jak slibovali.

Pro malý žlutý třítýdenní bobíšky jsme si jeli v pátek 13. června a byli jsme z nich patřičně nadšení. Jenom jsem měla trochu obavy, aby zvládla cestu, protože v autě bylo pekelné horko. Na krmivo jsme se zeptali pozdě, a tak jsme ho dostali jen trochu, protože pán má „pobočku“ se všemi věcmi jinde. Ale objednali jsme ještě krmivo a to nám přišlo do pár dní.

Housata jsou báječná. Nejen, že jsou moc hezká, ale hned se pasou, zodpovědně zobou šrot i to svoje krmivo a úplně ze všeho nejraději sedí u hrnce s vodou a ráchají si zobáky. Divím se, že se v tom ještě nekachní celá. Snad to začnou dělat až poté, co budou dostatečně velká a nebude jim hrozit, že by nastydla.

Trochu se nás bojí, a tak začnou pípat, když jdeme kolem. Je to takový roztomilý zvuk. Pobavilo mě, že na mě už jednou syčela. Bylo by fajn trávit s nimi víc času, aby si na mě zvykla a nechala se vzít do ruky. Zatím se mi to sice podaří, protože mi ještě neumějí utéct, ale nejsou právě ráda. Pípají o to víc. Ale co se dá dělat, když některé z nich nepochopí, že ho na noc zaháním do jejich kurníčku pro jejich bezpečí. Nicméně už po deseti dnech docela zvládají tyhle dva přesuny: ráno z kurníčku na trávník pod meruňku a večer zase zpátky.

Takhle nám je přinesli

Princezna se musí podívat na nové přírůstky

A konečně ve svém výběhu pod meruňkou

Ale vy jste určitě chtěli slyšet to pípání, co?