Na paličkování po roce

Protože jsem nakonec přece jen stihla zamýšlený vlak, měla jsem v Brně relativně dost času, a tak jsem se táhla z nádraží Královo Pole po Palackého třídě. Neodolala jsem a vyfotila si světelnou křižovatku na Husitské. Ne, že by na ní bylo něco zajímavého, hezkého nebo jinak fotogenického, ale přišlo mi vtipné, když jsem se ji učila v testech v autoškole. Ty mi dávaly pořádně zabrat. Křižovatky jsem sice teoreticky zvládala dobře, ale často jsem se nechala rozptýlit tím, že jsem přemýšlela, kde v Brně se nacházejí, místo abych se soustředila na to, kdo má přednost. Jednou jsem při hodině málem vykřikla: „To je Husitská, tam to znám. Samozřejmě, že se musí odbočit doprava, když jste na té šipce, co je namalovaná na silnici. A taky je to pěkně nebezpečná křižovatka, protože auta jedoucí z města odbočující vlevo mají zelenou, ale přitom musí za křižovatkou (zatáčkou) dávat pozor na chodce! A jednou jsem tam málem byla svědkem nehody!“

Nadšeně jsem se rozhlížela, co se asi tak změnilo a co zůstalo při starém. Třeba ta prodejna levných potravin. Mohla bych si koupit něco na svačinu… Nakonec jsem ke kefíru a jogurtu přihodila ještě bonbóny za dvacku. Je jich 250 gramů a jsou překvapivě chutné a bez škodlivin. (Pro zájemce jsou to Hustenbonbons a skládají se z glukózového sirupu, cukru, sladu, ječmene, medu, melasy, lékořice, přírodních aromat, eukalyptu, anýzu, mentolu a soli.) Aspoň jsem měla nějaký mls na víkendové rukodělky.

U Jungmanové jsem nakoukla do prodejny přízí MarLen, chtěla jsem si totiž konečně pořídit přízi na šátek dle vzoru Míšovy mamky, ale nějak jsem pořádně nevěděla, kolik metrů budu potřebovat, protože se mi zdálo podezřelé, že bych vážně dokázala spotřebovat to, co mi vznikne, když roztrojím 150 gramů příze Glorie, což jsem rozhodně neměla v úmyslu, protože jsem si to už asi tak na metru vyzkoušela a bylo to strašlivé! Chtěla jsem tedy nějakou velice teňoučkou přízi, pokud možno přírodní, protože ta je prý na krajky nejlepší. Takže bavlna nebo hedvábí. Nakonec jsem si vybrala ještě jedno nebo dvě jiná klubíčka, protože tahle firma má opravdu zajímavé barevné varianty a především přírodní, jestli se nepletu. A něco takového potřebuji i na krosienkování, se kterým právě začínám. Nebo na síťování, kde je relativně malá spotřeba materiálu, když se nepouštím do vyšívání.

Odložila jsem si těžký batoh na zem a pohodlně se procházela po obchodě. Látky jsem minula bez povšimnutí, ty jsou určeny spíše těm, co už šít opravdu umí, já teprve začínám, takže jdu výhradně po bavlně. Navíc tu mají trochu jiné ceny.

Chvíli jsem zamýšlela návštěvu Moravské zemské knihovny a nějakou tu četbu, ale pak se ukázalo, že na to mi už nezbývá dostatek času, a tak jsem jenom dobloudila (doslova) na paličkování. Lektorka věděla, že přijdu, ale pro ostatní to bylo překvapení. Troufám si říct, že milé. Jen bylo trochu smutné, že jedna paní je v nemocnici – a zrovna ta se na mě docela těšila – a druhá je nemocná. Ale hned jsem slibovala, že zase brzy přijedu. Teď vím, že další návštěvu uskutečním už v březnu.

Okoukla jsem, co kdo paličkuje, dozvěděla se, že z láhve od Coca Coly se dá udělat parádní krabička, což jsem si neuměla představit, dokud jsem to v pátek na vlastní oči neviděla, a taky dostala dva recepty k vyzkoušení. První je na těsto, které může být sladké nebo slané a potřebujete na něj tvaroh (kostku, ne vaničku, tam je moc vody), tuk a polohrubou mouku. Uvedené suroviny smícháte v poměru jedna ku jedné. Až z toho něco vyzkouším, dám to na blog o vaření. (Když nezapomenu.) Druhým receptem byl salát z kysaného zelí, na který potřebujete 0,5 kg kysaného zelí, 3 špetky soli, 3 lžíce olivového oleje, 3 lžíce vinného octa (lze použít i normální), 3 lžíce cukru, cibuli a jablíčko.

A málem bych zapomněla – také jsem si udělala prohlídku po nových věcech. Nejkouzelnější byly pochopitelně paličkované šperky. Na těch mě uchvacovala jejich jemnost a něžnost, kterou může mít jenom krajka. A další bombou byly labutě! Jejich krása se snad ani nedá slovy popsat. Ještě že mám aspoň nějakou fotku. Jak občas říkám (v Čarodějkách to říkají), že všechno souvisí se vším, tak tohle je nádherný důkaz. Asi před dvěma roky jsem si koupila modrou labuťku (tehdy jsem si myslela, že to je páv nebo co) na dovolené v Kostelci nad Orlicí. Pak jsem stejnou letos v Rautisu obdivovala na pokladně a pak ji uvidím na paličkování, ale místo peříček má fantastickou krajku. Samozřejmě že si chci taky takovou udělat!

Pak už jen koupit večeři – dneska se odfláknu Utopencovým snem (špekáčky s cibulí v rosolu) – a hurá na kamarádčin privát. Protože jí nefunguje světlo na pokoji, sednu si do kuchyně a zakecám se s její spolubydlící. Možná zkoukneme i nějaký film na Prima Cool. Jiný program jim totiž nejde.

Hloupý Bůh

Vyrazila jsem na týden do Brna, protože jsem chtěla stihnout úterní paličkování i sobotní rukodělky a taky navštívit několik přátel, které jsem tam zanechala a už se mi po nich dlouhou dobu stýská. Sotva jsem vypadla z domova a od počítače, nápady na články na blog se jen hrnuly. Ale psát je rukou se mi moc nechtělo, nebo nebyl tak docela čas. Přesto vám předkládám hned první úvahu – ještě z vlaku.

Pospíchala jsem na nádraží a modlila se, aby měl můj vlak pět minut zpoždění. Pět minut by mi mělo stačit. Mohl by ho mít. Včera ho měl taky.

Na výčitky „proč jsem se nechystala dřív“ nebyl čas. Všechnu energii bylo třeba vložit do rychlé chůze. Běh neměl smysl – vzdálenost od nádraží je moc velká, kondice malá a batoh těžký. Teda sbalila jsem si ho šikovně a určitě má míň než deset kilo (tak osm), ale na běhání to zkrátka není.

Takže pro příště – nespoléhat se na kuchyňské hodiny. Nebo jen na jedny. Jakékoliv.

Jak jsem se modlila o svých pět minut, vypočítávala jsem důvody a sliby, proč by mělo být mé žádosti vyhověno. Vůbec to nebylo jednoduché. Co užitečného pro svět a lidi můžu slíbit a taky splnit? Že budu pracovat ve svém oboru? Že budu na druhé hodná a milá? Že budu nezištně druhým pomáhat? To dělám už teď. Nebo se o to aspoň snažím.

A navíc proč byste měli pomáhat někomu, kdo ve vás nevěří? No, to je zákeřná otázka. Jo a ani nezačne, protože když ten vlak stihne, bude tvrdit, že má prostě v životě štěstí.

Ale mám dobrý důvod. Logický a myslím, že by ho i Bůh mohl (měl) uznat. Když je mi dobře a daří se mi, v Boha nevěřím, resp. ne v jeho všemohoucnost, nebo spíš to, že se něco stane či nestane podle toho, jak chce on. Věřím, že to záleží na mně. Já jsem příčina toho, že jsem získala inženýrský titul, i toho, že jsem už rok víceméně bez práce. Na jednu stranu je to motivující – zvednout zadek a jít něco dělat – a na tu druhou frustrující. Možná že i když budu dělat první poslední, tak na dokončení doktorátu (napsání pořádné vědecké práce) nemám vlohy, talent, zkušenost a možná ani inteligenci.

Myslím, že pro Boha je fajn mít ovečky jako jsem já. Takový, který se snaží něco dokázat sami a jeho otravují jen s věcma, se kterýma si opravdu neví rady, nebo jež jsou nad jejich síly. A taky pořád na Boha nemluví. Jestli je chlap, nejspíš ho nekonečné ženské žvanění dost unavuje. Tak jsem si říkala, že by vlastně mohl být rád, když se vlastní vinou zpackaný věci nesnažím házet na něj. Když netvrdím, že mě Bůh stvořil nedokonalou, a proto dělám to a ono. (Oblíbená chlapská výmluva pro nevěru – nejsme stvořeni pro monogamii.) třeba tu stejnou chybu znovu a znovu, např. vstávám bez budíku, i když vím, že toho potřebuji ráno hodně stihnout, nesbalím se den předem a málo koukám do diáře, takže nevím dostatečně dopředu, co bude následovat, nechávám rozdělaný věci a pouštím se do nových a pak si to vyčítám atd.

A tak mě napadlo, že by měl Bůh chápat, že v něj nevěřím. Vlastně by měl být i rád. možná dokonce šťastný. protože pokud je chytrej, musí ho těšit, že se někdo snaží být milý, hodný, poctivý a dobrý, i když mu nikdo neslibuje nebe a nehrozí peklem. Hodný jen tak, protože tak je to správné, protože takový chce být. I když třeba věří, že s čím kdo zachází, tím také schází, ale stejně… bez Boha si nemůže být jist, že bude zlo opravdu potrestáno a dobro odměněno.

A pak mě napadla ta strašná věc. Co když Bůh není chytrej? Jasně, jen spekulace, jak by asi stvořil svět, kdyby byl hlupák. Ale stejně… co kdyby byl? Mohla by to být docela sranda. Divný zvířata, co sami nedokážou přežít v přírodě a musí se držet spolu v umělým prostředí… třeba jako lidi. A tak.

Gretchen Rubinová: Projekt štěstí (*****)

Starší článek přesunutý ze stránky Recenze:

Kniha Projekt štěstí má podtitul Rok splněných předsevzetí a Štěstí je nakažlivé - nechejte se nakazit i vy.

Půjčila jsem si knihu s tímto názvem, protože jsem na ni četla samou chválu na Šťastném blogu. Myslela jsem si, že to bude jenom taková sranda. Nějaká paní se rozhodla víc se radovat ze života a být šťastnější a pak o tom napsala knihu. Já sama jsem zastáncem pozitivního myšlení a vím, že docela dobře funguje. Čekala jsem něco v tom smyslu, že bude hledat věci, které ji potěší a bude si víc užívat života a dělat si radost, jak se říká. Osobně se mi osvědčilo:

• koupit si něco, co se mi moc líbí, a moc to nestojí,
• na to dražší si našetřit a poznamenat si to do seznamu „Jednou si pořídím“,
• jednou za čas se „vykašlat“ na povinnosti nebo na to „jak to bude vypadat“ a jít se prostě bavit s přáteli, třeba před zkouškou zajít do hospody na limču,
• zkouknout oblíbenej film,
• nebo ať se děje, co chce, každý den si hodinku před spaním háčkovat nebo číst oblíbenou knížku.

Paní Rubinová šla ale dál a předčila všechna moje očekávání (jen nepřechválit, jsem teprve na začátku). Nejprve si půjčila hromadu literatury o štěstí a pokusila se zjistit, co to vlastně je a jaké různé cesty k němu vedou. (Tenhle přístup mi je opravdu sympatický.)

Jak se tak koukám, podstatou štěstí by možná mohlo být to, že najdete svoje nejdůležitější hodnoty tak, jak je našel Benjamin Franklin, a jak to ještě líp popisuje Hyrum Smith v knize 10 přírodních zákonů managementu času a života. Na tomhle mě zaujala propojenost různých zdánlivě nesouvisejících věcí – time managementu a štěstí. Ale vlastně to spolu souvisí docela dost. Když děláte to, co považujete za důležité a čeho si v životě nejvíc vážíte, asi opravdu budete šťastní. Možná že taky hledám štěstí, když se všemi dostupnými prostředky snažím zorganizovat si čas, plány a úkoly. Třeba jsem se jen do tohohle problému neponořila dost hluboko.

Comeback (**–****)

V rámci prokrastinace se mi podařilo zhlédnout všechny díly seriálu Comeback skoro za týden. Číslovky označují pořadové číslo konkrétního dílu v rámci celé série. P. S. Pěkně se u toho háčkuje či plete.

1. Křeslo (**): Tomáš Pacovský šetřil, a tak si místo starého gauče pořídili nový menší. Jenže je tak akorát pro dva, a tak se Ozzák rozhodne pořídit si křeslo Aleše Brichty. Ale bacha, kouše!
 

2. Gott Ex Machina (**): Obchod s hudbou prosperuje jen málo. Možná to bude i tím, že Ozzák chce prodávat jen to, co sám poslouchá. Kde získat sto tisíc na zaplacení dluhů? Pomůže sám velký Karel Gott? Nebo Standa Hložek?
 

3. Souboj titánů (**): Odteď bude Marcelka, Tomášova velká fanynka, prodávat s Ozzákem v obchodě. V tomhle díle se budou předhánět, kdo bude mít větší počet prodaných CD.
 

4. Pomáhat a chránit (**): Ivuška jde poprvé na rande s chlapem. Má takové zvláštní povolání, a tak jí ho raději hned nechce říct. Jenže, to si mohou ostatní potom myslet, že dělá něco ještě horšího. Nebo ne?
 

5. Pravidla rodinného provozzu (**): I slepice umí značky líp než Ozzák, který se přihlásil do autoškoly. Rád by totiž dělal řidiče jedný kapele, který nikde nedovolí zkoušet, a tak hraje v dodávce za jízdy.
 

Ozzák: „Ten, co vymyslel značky, to neměl v hlavě v pořádku.“
Lexa: „Moje řeč, možná to byl ten samej, co vymyslel pravou a levou...“
 

6. Je jaro… (**): Na Ozzáka jde jaro, a tak je děsně na ženský. U mnoha dílů je vtipný ten závěr po titulcích.
 

7. Lupiči (**): Ptákovina, ale vtipná.
 

8. Zdravý a nemocný (**): Tomáš Pacovský je šíleně nemocný sotva si přečetl o tom, jak se projevuje dehydratace.
 
Marcelka: „To budou ty ušní svíčky, co jsem si objednala.“
Tomáš: „Ušní svíčky?“
Ozzák: „To je vodporný dělat svíčky z uší.“
Marcelka: „To nejsou svíčky z uší, ale do uší.“
(...)
Tomáš: „A k čemu to je?“
Ozzák: „To je snad jasný, ne? Aby v uších nebyla tma.“

9. Modelka (**): Ivuška byla pozvána do Paříže, aby dělala modelku.
 

10. Lexa a porno (***): Konec jsem trochu očekávala, ale stejně to bylo velice vtipné.
 

11. Giganti (**): Tomáš Pacovský by měl začít hubnout. Může to zkusit prášky – po tomhle se hubne, ale vypadaj vám vlasy, na to je tenhle, ale po něm můžete mít exém, na to je tenhle…, strojů, náplastí…
 

12. Zlatá rybka (***):
Lexa: „Pane Ozzáku, musim Vám něco říct. Holky chtěj jít tajně na pánskej striptýz.“
Ozzák: „No výborně, tak si taky něco najdi, hochu. Běž.“
Lexa: „Ale mě nechtěj vzít s sebou.“
Ozzák: „No to je docela moudrý rozhodnutí, asi tušej, že by sis to neužil.“
Lexa: „Tu rybu máte přilepenou na tý lahvi schválně?“
 

13. Sliby chyby (**): Zdá se, že Tomáš pořád slibuje, ale neplní. Třeba pro Ivu snowboard. A protože ani Saša s Lexou nevypadají, že by mohli dostat prkno na lyžák, začnou pracovat jako pokladní (nebo skladník) v supermarketu Harold.
 

14. Simonina volba (***):
Iva: „Děje se něco? Takhle vypadáš vždycky, když chceš mít proslov o tom, že nás čekají těžké časy.“
Lexa: „Jééé, můžu si to taky poslechnout? Mamka tyhle věci nesnáší, tak nám je vždycky napíše na ledničku a schová se ve špajzu.“
Tomáš: „Rád bych nejdřív mluvil s Ivou o samotě.“
Vtom vejde Saša a čte z papírku: „Fotr na nás poslal sociálku. Musíme dělat, že jsme s Pacovskýma jedna rodina, jinak jdete do děcáku. Vyměňte cedulky na dveřích, čau máma.“
Lexa: „Bezva.“
Iva: „Tati??“
Simona vyleze ze spíže: „Nějaký dotazy?“

Tomáš, když Simoně chtěli vzít děti, aby jim sekali zahradu: „Cože? Takže Libor to nevzdal?“
Simona„Ale jo, vzdal. Když zjistil, kolik stojí dítě ročně, pořídil si ovci.“

15. Taneční (**):
Ozzák: „Jó, taneční jsou zlo. Berou člověku přirozenost.“
Tomáš: „Tys před tanečníma utek, takže tobě přirozenost naštěstí zůstala.“

Lexa: „Ty taneční, ještě že tam nemusim.“
Ozzák: „Taky ses tomu postavil?“
Lexa: „Nemám oblek, takže postavil.“
Ozzák: „Pašák. Mě taky nepřinutili. Utek jsem na tři měsíce z domu a schoval se na skládce.… Člověk se musí umět postavit systému.“
…
Simona: „Lexo, běž se převlíct.“
Lexa: „Ale mami, dyť jsi říkala, že stačí, že tam bude chodit Saša a pak mě to všechno naučí.“
Simona: „Jo, ale to bylo ještě předtím, než jsem se dověděla, že je tam jedna holka, který se líbíš.“
Lexa: „Fakt? Kdo?“
Simona: „Mladá Krutová.“
Lexa: „Titanik. Dyť má 130 kilo!?“
Simona: „Její máma mi dá pade za každej tanec, tak koukej, ať ani chvilku nezůstane sedět. Jasný?“
Lexa: „Mami, přece mě nemůžeš takhle prodat?“
Simona: „Cokoliv nad pět set si můžeš nechat.“
Lexa: „To je vydírání.“
Simona: „Ne, tohle je vydírání: Lexo, okamžitě půjdeš tancovat, jinak řeknu Ivě, co děláš každej večer v koupelně s její fotkou.“
Lexa: „Pane Ozzáku, řekněte něco.“
Ozzák: „Hele, Simono…“
Simona: „Ty už nemáš chuť na další pivo?“
Ozzák: „Mám.“
Simona: „No tak.“

16. Heavy Christmas (****): moje recenze viz zde.
 

17. Jmenuje se Dagmar! (**): Někdo krade Tomášovi peníze z účtu. A nakonec se ukáže, že si Ivuška adoptovala děvčátko v Indii. Ozzák pochopitelně tvrdí, že to je tím pádem Indiánka.
Tomáš: „Toho slona taky živíme?“
…
Tomáš: „A i kdyby to nebyl podvod. Na co potřebují tolik peněz? Podívejte se, tady mají buvola.“
Iva: „Toho buvola mají na pole. Já jí posílám peníze, aby se na to pole mohla vykašlat a jít studovat.“
Ozzák: „Proboha Ivuško, ta holka mohla mít krásnej život a ty ji budeš cpát do školy. Pch.“

18. CzechSteh (****): Docela vtipnej díl o tom, jak chcete jet na Czechtec zapařit a tvrdíte, že to je mezinárodní sešlost ve vyšívání.

Ozzák: „Víte, že požár se vyhlašuje údery železnou tyčí na kolejnici a výkřiky hoří.“
Marcelka: „Hm.“
Ozzák: „Tak si sežeňte nějakou kolejnici a zhruba tak za pět minut začněte.“

Hrnce od Šmejdů.
Tomáš: „Určitě jsi udělala něco špatně.“
Ivuška: „Nalila jsem tam vodu a zapnula sporák. Popiš chybu.“
 

19. Mrtvý muž (***): To si takhle jednou v obchodě s hudebninami objednali Bibli popu a zjistili, že v ní je i Tomáš Pacovský. Je tam jen jedna drobná chybka. Na závěr píší, že jeho slibná kariéra skončila utopením v Balatonu.
 

Ozzák: „Jo, takže já bych chtěl rozhodně objednat to speciální pivo ze Švédska. Poslyšte a vopravdu je z bojovejch sobů? Jo, ze sojovejch bobů, aha. Ale taky dobrý. Tak teda dvanáct. Ne lahví, beden!“
 

20. Berňák (**): Vcelku vtipný díl o tom, kde všude mohou mít faktury.
 

21. Scrabble trable (**): Marcelka je úžasně chytrá a ve scrabblu se nedá porazit. Pravidla zná naprosto dokonale a zrovna tak i většinu slov ve slovníku.
 

22. Koprovka (***): Tomáš ani Ozzák nemají rádi koprovku, a tak vždy hudrají, když ji Ivuška udělá. Nějak se to semele a Tomáš má vařit v televizi. Celkem sranda, ačkoliv vcelku předvídatelný závěr.
 

23. Narozzeniny (***): Tomáš nechce slavit narozeniny, protože Ozzák vždycky vymyslí nějakou šílenost. Třeba dát mu medvěda nebo tak.
 

24. Rozzvod (**): Marcelka už si nechce se Zoranem všechno vyřizovat přes mesenžry, když pořád není doma a chce se dát rozvést.
 

Ozzák: „Kdo mi vyměnil moje věci za barevný?“
Marcelka: „Je sobota. Prala jsem.“

Tomáš: „Iva nemá čas, bílí Ozzákův pokoj.“
Saša: „On umřel?“
 

25. Prohozz (****): Zajímavý nápad s CD pro nalezení svého lepšího (u Ozzáka a Lexy) nebo horšího (Marcelky) já. Byla by sranda něco takového skutečně mít a vyzkoušet si to třeba na jeden jedinej den.

Tomáš: „Dobře, takže kdyby chtěl Oheň, voda, vítr od Dalibora Jandy, tak ho zapálíš, poleješ a pustíš na něj větrák?“
Ozzák: „Každej máme svoje metody.“
 

26 Těžká hodina (***): Ivuška je nemocná. Už čtrnáct dní má chřipku. Vtipný závěr.

Ivuška má Tomášův hrnek: „No tak já ti ho teda umeju.“
Tomáš: „Ne. Umeju si ho sám. ... Nevíš, kde máme Savo?“

Ivuška: „A rum jako ne?“
„Rumíšek spíš hřeje.“
„Já nepotřebuju zahřát, když mám horečku.“

„Rychlá Univerzální Medicína.“

Ozzák: „Vyzkoušel jsem už všechno možný: kapal jsem jí to na cukr, do čaje jsem jí to dával, dokonce jsem uvařil rumburačku. Vona se prostě odmítá léčit.“
Simona: „No protože ji rozmazlujete.“
Ozzák: „Jakto?“
Simona: „To by se líbilo každýmu: válet se doma v teple a koukat na televizi. Já prostě vypnu topení, elektriku, hodim do pokoje netopejra a jak dou druhej den rádi chrchlat do školy.

27. Pan Prase odchází (**): Zemřel jeden známý Pacovských a Ozzák plánuje pohřeb ve velkém. Z Tomášových peněz.

Tomáš: „Co Vám zase Ozzák provedl? Zase Vám řekl, že jste mlž?“
Marcelka: „Myslíte stará škeble?“
 

28. Absťák (***): Ozzák se rozhodl rozšířit řady metalistů. Ale ne, nehledá ženskou. Bude darovat sperma. Jenže to nesmí tři dny pít.
 

29. Krev, pop a slzy (**): Tomáš má krizi, a tak se rozhodnou nechat ho zpívat na koncertě. Ivuška přesvědčí Ozzáka, aby říkal všechno naopak, což je docela legrace.
 

30. Boží mlýny (**): Tak se jmenuje časopis, který sbírá špínu na bývalé hvězdy. Teď je na řadě Tomáš, který z toho má učiněnou hrůzu.
 

31. Změna je pivo (*): Budou bourat Jezevce, hospodu, kam Ozzák pořád chodil nasávat k Simoně Bůčkové.
 

32. Děvečka z Lidečka (**): Pokus o humor s cestou na Moravu. Nic moc vtipného.
 

33. Komu zvoní hrany (*): Simona si našla práci v něčem co připomíná McDonald. A „hrany“ jsou hranolky.
 

34. Zlatá ledvina (**): Viděla jsem dříve, celkem ušlo.
 

35. Boží frisbee (*): Do Prahy přijel papež a kvůli tomu mají zavřít na tři dny hospodu, což Ozzák nese opravdu špatně.

Saša: „Po kakau je kopřivka.“
Iva: „Říká máma, co? Tak to riskni.“
 
Tomáš: „Copak nechápeš, že některý věřící můžou mít se Satanem problém?“
Ozzák: „Co maj věřící proti houbám?“

36. Cesta do Vtelna (**): Blíží se Velikonoce, a tak Ivuška prchá k babičce do Vtelna. Teda jen jako, aby za ní nechodili koledníci. Dělá to tak už několik let, ale letos to dopadne tak trochu jinak. Lexa má limit na nasbíraná vajíčka – když je někde jídlo zadarmo, nesmí se tam nechat ležet!

37. Sbohem, Káhiro (**): Marcelka i Iva chodí na břišní tance, ale obě mají zákaz vystupovat před katarským princem. A to Iva ukazovala otci cinkavé šátečky na oblečení.

Ozzák: „Já se tady nenechám urážet. Nejdřív se mi zamítne velbloud a potom mě obviněj, že se meju.“ Horváth mu ho slíbí sehnat, ale přivede lamu. Prý byla tma.

38. Bejk (****): Marek Vašut nechá svýho drsnýho devítiletýho syna hlídat Tomášovi, o kterém tvrdí, že to je Bourák Tom. Chvílemi se chová jako trouba, ale chvílemi je to vtipný, protože kluka třeba přesvědčí, že kakao a zemlbába jsou pro fakt drsný chlapy, ty totiž snědi cokoliv, co je jim předloženo.

Tomáš: „Tak tohle je to moje hnízdo.“
Kluk: „Hnízdo?“
Tomáš: „Brloh.“ 
Kluk: „Sem si ho představoval trochu jinak.“
Tomáš: „No vona tady mladá furt uklízí. Asi ji to baví, pch.“

Ivuška: „Chce mít ze syna drsňáka a svěří ho člověku, který se mě už dva dny ptá, kdy bude zemlbába?“

Simona: „Byl jsi hrát ježilky?“
Ozzák: „Jo, měli jsme trénink, zítra začíná liga.“
Simona: „Pročs neřek? Šla bych s tebou.“
Ozzák: „Letos hraju se Žížou.“
Simona: „Jak se Žížou? Dycky jsme hráli spolu.“
Ozzák: „S tebou není hra. Prošvihla jsi dva zápasy a na podzim sis ani nenachytala nový koule.“
Simona: „Můžu hrát tvejma, ne?“
Ozzák: „Ne ne ne. Půllitr a ježci se nepůjčujou.“ ... „Co si to píšeš?“
Simona: „Každou křivdu, co mi kdo udělal. ... Píšu si to už od sedmi let. Jenom na urážky mýho nosu mám třetí sešit.“

Bejk o zemlbábě: „Fuj, to bych teda nejed.“
Tomáš (Bourák Tom): „Protože seš ještě malej kluk. Ale chlap jí to, co je, i kdyby to měly bejt buchtičky se šodó.“

39. Křik kormorána (****): Hodně vtipnej díl o tom, jak je Simonina dovolená závislá na rodinné dovolené Pacovských. Když Simona odjede na dovolenou, musí Saša krmit skřítky špagetami (jinak to dělá Simona) a Lexa zahánět krvežíznivé netopýry hlasem kormorána.
 

40. Třinácté pivo (**): Když si dá Ozzák jenom třináct piv, je pak strašně chytrej a nedá se s ním vydržet, protože do všeho kibicuje. Ale nedá se nic dělat, zdražila se elektřina, tak se musí šetřit, aby bylo z čeho zaplatit doplatek šest tisíc.
 

Iva: „Lexo, běž si fotit zadek.“
 

41. Bez kláves neodejdu (*): Trochu horší díl o tom, jak se někde v Jablunkově „přemnožily“ děti a jsou trochu moc živel. Jen díky spoustě sladkostí se Tomáš s kamarádem a Marcelkou vrátili z koncertu živí a zdraví. Jenže ten jeho kámoš tam zapomněl klávesy, a tak se usídlil u Tomáše doma s tím, že se odtamtud nehne, dokud nepojedou pro ty klávesy.

42. Let mouchy (*): Marcelka chodí na kurz deduktivního odhalování manželovy nevěry a je to celkem vtipné, bohužel tohle tak na celém díle jediné.

43. Obraz paní Rybkové (**): Zemřela paní Rybková a nejspíš za venčení hafíka darovala jeho obraz Saše. Ta si ho chce nechat a bojí se, že jí ho máma prodá, tak se učí lhát. Že by třeba řekla, že není její nebo tak něco.

44. Zabijačka (***): Tomáš se s jedním svým příbuzným hecují, kdo je lepší. Takové to dětinské, kdo má větší dům/auto, lepší práci a podobně. Zkrátka chlubílci. A pak Tomáš pochopitelně řeší, jak by se rychle Iva mohla naučit flamengo a Ozzák vypadat jako notář (on sám si to plete s notorem) atp. Simona se chce pochopitelně na zabíjačce u bohatých příbuzných Tomáše taky přiživit.

Tomáš: „Co to je?“„
Simona: „Lipovej čaj, jak jsi chtěl.“
Tomáš: „A neni nějaký přeslazený?“
Simona: „Že bych tam toho lipa dala moc?“

45. Sulc (**): Marcelka se vrhla na astrologii a všechno jí ohromně vychází (P. S.: Takhle přesná astrologie rozhodně není.), ale jinak takový spíš průměrný díl.

46. Holter (****): Tomáš Pacovský chytne každou nemoc, která se objeví v okolí, včetně infarktu nebo slepáku, takže tentokrát dostal holterův přístroj, který bude celých 24 hodin zaznamenávat, co dělá jeho srdce.

Ozzák: „Co to je běžný den?“
„Den, kdy se nebude dít nic neobvyklýho. “
Ozzák: „Den, kdy by nemělo hrozit, že se mi něco drobátko vymkne z ruky? … Tak zejtra ne.“
„Co chystáš?“
Ozzák: „Nic, ale je pátek, konec tejdne plnýho dřiny. Člověk už se nehlídá. Co úterý? Úterý je začátek tejdne plnýho dřiny. Člověk nic nechystá, protože konec je v nedohlednu. “

47. Strakonický bubák (***): Tomáš Pacovský je v novinách označen za tupana, protože naposledy četl Pejska a kočičku a k tomu si myslí, že jsou od Boženy Němcové. Dvě ženský poslaly Tomášovi knihu Pejsek a kočička, když jedna z nich byla po Ozzákovi, začal ji číst:

Ozzák: „... česnek a pepř... tvaroh“
Simona: „S tebou je teda zábava!“
„Moment, je to zajímavý. Je tady supr recept.“
...
Tomáš: „Co to máš?“
Ozzák: „To mi pro tebe dala Pajerová. Prej už budeš vědět.“
Tomáš: „Já mám Kafku.“
Ozzák: „Taky kuchařka?“
Tomáš: „Jaká kuchařka? Pejsek a kočička přece neni kuchařka.“
Ozzák: „Je tady bezva recept na dort.“
Tomáš: „Vždyť je to pohádka pro děti! Od Čapka.“ (Předtím v tom interview řekl, že od Boženy Němcové a pak  se opravil, že od Karla Čapka. Napsal to Josef, jak suše podotkla Marcelka.)

Ozzák: „Brácha, v pohádkách jsou princezny a draci. V kuchařkách jsou recepty. A tohle je recept.“

Tomáš: „Toho Bubáka jsem fakt neřekl.“
Ivuška: „Říká člověk, co tvrdil, že v Babičce měli Sultána a Tygra.“

48. Havárie (**): V ulici neteče pitná voda, a tak tam musí zajíždět cisterny, ale pořád je vody málo, a tak se z ní stal fajn kšeft pro Simonu. 

Ozzák maluje Žíže obraz k svatbě, ale Tomáš mu rozbil džbán, který měl jako model v zátiší. Ivuška: „Nemoh by sis ten džbán představit?“
„Moh. Vy si zase můžete představit vodu.“

Tomáš: „A voda jako nejni potřeba?!“
Ozzák: „A je?“
Iva: „Strejdo, bez vody nemůžeš nic. Vařit, prát, uklízet.“
Ozzák: „Já?“
Iva: „No, spíš já!!!“
Ozzák: „A to ti vadí?“
Tomáš: „A taky se musíme mejt.“
Ozzák: „Proč?“
Tomáš: „Abysme nesmrděli.“
Ozzák: „A vy smrdíte?“
Iva: „Ne, ale bez vody budem.“
Ozzák: „No tak to je mi vás líto.“

49. Francouzská restaurace (**): Tomáš má poukázku do nóbl restaurace a neví, koho vzít s sebou.
 
Iva hubne. Ozzák zděšeně ohledně večeře: „Mrkev?“
Tomáš: „Kapusta.“
„Uff. ... Co to je?“

Tomáš: „Máš průser.“
Ozzák: „Proč zase?“
Ivuška: „Sežral jsi ptákům žrádlo a ještě se tak blbě ptáš?“
Ozzák: „Myslíš, že si to tak berou?“

Tomáš: „Simono, já jdu s bráchou, abysme netrpěli hlady.“
Simona: „Dyť já vim.“
Ozzák: „Kapoun je ryba, jo?“
Tomáš: „Ne, drůbež.“
Ozzák: „Co je drůbež?“
Simona: „Ptáci.“
Ozzák: „Tak to nejim.“
Tomáš: „Proč zas?“
Ozzák: „Proč? Už takhle jsou na mě naštvaný, ještě je budu provokovat, ne?“
Simona: „Dobře děláš.“
Tomáš: „Brácha, ty jsi cvok. A ty ho v tom nepodporuj!“
Ozzák:„Sluka je houba?“
Simona:„Taky pták.“
Ozzák: „Hergot, maj tam něco jinýho než ptáky?“
Tomáš: „Tak tady třeba lanýže.“
Ozzák: „Lanýže neni ptáci?“
Tomáš: „Ne. To je houba.“
Ozzák: „Houby nejim.“

50. Snad to vyjde příště (**): Ozzák snědl v jogurtu zlatou minci za dvacet tisíc, takže teď se musí počkat, až vyjde ven. Pro jistotu s ním Tomáš chodí i na záchod.
 
51. Slepák (***): Jaké by to bylo, kdyby žily Simoniny děti u Pacovských? Ony nejsou zvlášť večeřové a snídaňové dny? a může se pouštět červený kohoutek?

Ivuška: „Tati, kdybys někdy musel do nemocnice, pošli mě radši do děcáku.“ Než k Simoně.

Kratičké silvestrovské speciály:

• Pičák: Jít do hospody bez picího průkazu může být trestné (*)
• Pivulák: Jak zachránit zábavu na umírající párty (**)
• Trocha toho punku: Při kalbě je důležitá cirkulace aneb rok punku (**)
• Vystřízlivovák: Jak vystřízlivět aneb zpět do formy (*)
• Ozzákův novoroční projev 2009 (**): „Rozumim, je silvestr, mejdan roku, jenže ten za chvilku skončí, my se tak kolem čtvrtýho probereme a budeme si muset odpovědět na spousty otázek: jako třeba: Jakej bude ten příští rok? Co bude s náma? A proč je v koupelně ten kůň?“ Pár Ozzákových rad či:

•  „Věcí, který vopravdu potřebujete, je ve skutečnosti hrozně málo. Mě třeba napadaj jen dvě a to ještě možná myslim jednu dvakrát.
• Buďte rádi, že ste Češi. Má to svý výhody. Kdo neni Čech mi teď třeba vůbec nerozumí.
• Poslouchejte muziku, protože v tý je všecko, co potřebujete vědět.
• Netrapte se s věcma, se kterejma stejně nic nenaděláte. ...
• Jo, Ivuška mi tady dopsala, abyste třídili odpad. ...
• Dycky mějte na paměti, že na světě jsou lidi, kterým je hůř než vám. Mně obvykle v sobotu ráno.
• Nevěřte každýmu. Klidně si nechejte něco nakecat, ale jenom od lidí, který vás maj rádi, a ne od těch kecálků z televize. A nečumte na tu bednu furt.
• A hlavně dělejte všecko, abyste na ten rok 2009 vzpomínali v dobrym. Nebo abyste si ho aspoň zapamatovali. Budu s váma.“

• Úvod: Jak se zbavit kazislava (*): Tomáš má v úmyslu oslavit pohodového silvestra v obýváku.
• Nóbl chlast: Jak udělat silvestrovské pohoštění - Silvestrovská boule a Maltini (*)
• Silvestrovské sporty: Jak se zabavit sportem (*)
• Jak se loví humři? Ozzákova ukázka, jak chytit opilého humra (*)
• Kdo říká, že půlnoc je jen jedna? Nezůstaňte celý večer u televize! (*)
• Ozzákův novoroční projev 2010: Ozzákův novoroční projev tentokrát z newsroomu TV Nova (*)
• Pekelný Silvestr 2010 aneb Comeback v plamenech (*)

Otázky 1

Někdy mě napadají takové "hloupé" otázky... Člověk má vysokoškolské vzdělání a stejně spoustu věcí neví a to třeba i takových obyčejných, jako: co žere krtek? Spousta otázek je filozofické povahy, některé jsou různě zkoumány a některé odpovědi možná nevím jenom já. Tady je pár otázek: (ať máte taky nad čím přemýšlet)

• Proč se Modrému pondělí před Velikonoci říká „Modré“? A proč se mu může také říkat Žluté? Vysvětlení, že kněží nosí modré roucho mi připadá jako nedostatečné.
• Jak se bránit manipulaci?
• Funguje koučování?
• Co je „nekumpír“? Všichni to uvádí v textu písničky Kompromisy od Elánu, ale Google to nezná. 
• Píše se Ph.D. nebo PhD.? Ověřeno, v televizi to měli špatně a já si to myslela dobře. Přece vím, že se tolik let snažím o tři písmenka a dvě tečky (na náhrobek, jak říká jedna známá).
• Má pu-erh kofein (tein)? Jak se vlastně vyrábí?
• Existuje Bůh nebo Něco nad námi? (Osud atp.)
• Máme moc se sami uzdravit, když budeme chtít? Proč nechceme? Jak chtít jinak, aby to fungovalo?!
• Dá se „sova“ přeučit na „skřivana“? Vstávat ráno a spokojeně, nebo je to dané?
• Proč zíveme? Proč je to nakažlivé?
• Proč se bojíme výšek, pavouků, létat, tmy...
• Proč nám šedivěj vlasy?
• Bude zlo po zásluze potrestáno? 
• Proč, když něco děláme, neděláme to pořádně?
• Kde se bere svědomí? A proč ho máme každý jiné?
• Máme nějaký šestý smysl?
• Proč jsou lidé zlí a škodí? Sobě, ostatním, zvířatům...
• Proč jsou války?
• Je mozek opravdu rozdělen na levou a pravou mozkovou hemisféru?
• Co je po našem životě na Zemi? Bude nějaký další?
• Proč se tílku říká top?

Správná výživa

Výzkumy výživy v různých částech světa jednoznačně ukazují, jak to vlastně všechno je: 

1. Japonci jedí velice málo tuků a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané. 

2. Mexičané jedí hodně tuků a přitom také trpí méně infarkty než Britové nebo Američané. 

3. Japonci pijí velice málo červeného vína a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané. 

4. Italové pijí nadměrná množství červeného vína, ale také trpí méně infarkty než Britové nebo Američané. 

5. Němci pijí hodně piva a jedí spoustu klobás a tuků a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané. 

Závěr: Jezte a pijte, co chcete. Je jasné, že to, co ve skutečnosti zabíjí, je angličtina.

Běžkování na Černé Hoře

Předchozí články silvestrovského speciálu:

Silvestr na poslední chvíli – jak se to stalo, že jsem silvestra plánovala až 29. 12. 2014 

Vlakem do Krkonoš – cesta 

Předsilvestrovský večer: Bang! a Párty karty – popis dvou společenských her

Silvestr a kamenná rozhledna v Krkonoších – jak jsem strávila poslední den roku 2014

Nový rok 2015 – jaký byl můj přechod ze starého roku do nového

Vrchlabí – o Domu U sedmi lomenic, citronovém pepři a Krakonošově bylinné

Starý kravín ve Františkově – o Dřevosochání, Borku Nechanickém a spousta fotek z muzea

Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé – o muzeu, fotky kočárků 

Skleněné ozdoby Rautis, a. s. – o výrobě skleněných perliček a z nich sestavovaných ozdobách

Jakuszice a schronisko Orle –něco málo o výletě do Polska

V pondělí to byla s běžkama bída. Petr potřeboval pracovat, a tak jsem si kreslila zentangle a četla knihu do disertace. Za oknem bylo krásně slunečno, ale venku pak foukal nepříjemně studený vítr, a tak byl pětikilometrový okruh kolem baráku tak akorát.

Úterý 6. ledna, poslední den v Krkonoších, a tak jsme vzali auto a vyrazili na Černou Horu. Po okraji sjezdovky jsme si běžky vynesli nahoru, pak se pěkně projeli až k bývalé Sokolské boudě. Těšila jsem se na čajík nebo polívčičku a chtěla, ať se tam stavíme. Ale bylo to tak rázně zamítnuto, že mě to až zaskočilo. Hned jsem začala přemýšlet, v čem může být háček. Petr mi ještě trochu napověděl, jestli se mi na té boudě nezdá něco divného. 

Sokolská bouda (foto: PS)

Nezdálo, ale už jsem tušila, kam tím míří. Je zavřená, že jo? Zajímavé je, že bouda je údajně (dle Wikipedie) od roku 1999 vybydlená, ale já ji přitom navštívila v roce 2001, kdy jsme byli někdy v březnu v Krkonoších na horách.

Zastavili jsme se tedy v další chatě v Kiosku u staré lanovky, kde jsme si dali polévku, která mi trochu připomínala lečo a tudíž mi chutnala, borůvkové knedlíky, zahřáli se a vyrazili zpátky.

Jak je vidět z následujících snímků, počasí nám přálo a my si běžkaření parádně užili. Dokonce jsme si dali malou zajížďku, abychom líp viděli na Sněžku. Ještě jsem tam nikdy nebyla. Ale pak už bylo opravdu chladno, a tak jsme mazali domů. Také jsem se poprvé za celé hory natáhla a to tak trochu kvůli jedné ženské, která na mě zavolala: „Pozor, ve stopě je díra, radši z ní vystupte.“ Vystoupila jsem trochu rychle, zkřížila si lyže a už jsem seděla na zadku. Paní to komentovala, že lepší na rovince, než v díře. A skutečně, o kus dál byla stopa jedné běžky dost hluboko propadlá a jak nám to celkem pěkně jelo, asi bych do toho taky zahučela a mohla bych si navíc něco udělat s lyžema. Takhle jsem se jen opucovala a v pohodě šlapala dál.

Nádherné výhledy (foto: PS)

V pozadí Sněžka (foto: PS)

Dneska jsme najezdili třináct kiláčků, tak mám zase něco do poznámek. Později zjišťuji, že běžky se počítají stejně jako pěší kilometry. Kolo se přepočítává – dělí se 2,6. Teda dneska už ne, ale dřív to tak turisti dělali, když chtěli porovnat, kolik kdo za rok nalovil kilometrů.

Jakuszice a schronisko Orle

Předchozí články silvestrovského speciálu:

Silvestr na poslední chvíli – jak se to stalo, že jsem silvestra plánovala až 29. 12. 2014 

Vlakem do Krkonoš – cesta 

Předsilvestrovský večer: Bang! a Párty karty – popis dvou společenských her

Silvestr a kamenná rozhledna v Krkonoších – jak jsem strávila poslední den roku 2014

Nový rok 2015 – jaký byl můj přechod ze starého roku do nového

Vrchlabí – o Domu U sedmi lomenic, citronovém pepři a Krakonošově bylinné

Starý kravín ve Františkově – o Dřevosochání, Borku Nechanickém a spousta fotek z muzea

Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé – o muzeu, fotky kočárků 
Skleněné ozdoby Rautis, a. s. – o výrobě skleněných perliček a z nich sestavovaných ozdobách

Autem vyrážíme do Polska, abychom si udělali nějaký příjemný okruh na běžkách skoro po rovince. V Čechách je totiž málo sněhu. Začátek je trochu otravný, protože Polákům opravdu nerozumím, ačkoliv se ta řeč značně podobná naší – asi se přestanu pošklebovat Čechům, kteří koukají na Slováky, jako by mluvili mongolsky. Já na tom nejsem o moc lépe s Poláky. Jakuszice mě celkem štvou, protože doptat se na záchod je šílený… Že by měli někde nějaký šipky nehrozí. A nakonec mi chlapík řekne, že toalety jsou kaput. (P. S.: Kdybych se ptala na "záchod", bylo by to po jejich na západ.)

Kdesi daleko v hotelu mě tam zase nechtějí pustit, že prý mám jít nahoru do restaurace… A to jsem chtěla být slušná a nejít jen tak na kraj lesa, protože kdyby to tak dělal každý…

Ale pak už je to senzace! I když v jednu chvíli fouká protivný ledový vítr a ouška mi mrznou i pod čepicí. Nejdřív jedeme po rovince, kde se plácají i mámy/báby s dětičkama, tak to je trochu otravnější, protože stopu rozšlapávají a rozjíždí sáňkama, ale za chvilku jim utečeme a úplně nejvíc si vychutnám zkratku, kterou Petr vymyslel. Úzká pěšinka lesem… zasněžený stromy. Jako by byly zachumlané pod peřinou. Taková nádherná zima! Jak z obrázku!

Ještě před touhle nádhernou částí si uděláme zastávku v osadě Orle. Zvenku nádherná hospůdka působí zevnitř spíš jako horší bufet – zdi trochu olezlé, trochu špinavé, okna zacpaná látkama – ale jídlo je vynikající. Dáme si dvě polské speciality: bigos a soljanku (polévku). Bigos je dušený pokrm ze zelí a různých druhů masa a klobásek. A taky mají spoustu razítek a turistickou vizitku. To se cení.

Moc hezká chata (foto: PS)

Kousek za chatou si vyfotíme obrovského sněhuláka. Petr mě přesvědčí, abych se u něho taky nechala vyblejsknout. Hned si říkám, že fotku pošlu jen nejbližším známým jako přání do nového roku s tím, že doufám, že to je největší „sněhulák“, kterého za celý rok potkají.

Všimněte si těch krásně zasněžených stromů (foto: PS)

Dnešní okruh byl asi 12 kilometrů a já si ho parádně užila a hned se těšila, že budu běžkovat i každý další den.

P. S.: Schronisko znamená chata, přístřeší nebo útočiště.

Zimní kochání (únor 2015)

Včera byla zima jako vyšitá, tak jsem hned ráno vyrazila fotit, protože bylo jasný, že to zase brzy roztaje a budu mít utrum. Cestou z procházky mě oslovil cizí pán s podivným úsměvem a otázkou: "Byla jste fotit?" Odpověděla jsem, že jo, protože zapírat nemělo smysl, když mi na krku visel foťák a žádné jiné zavazadlo jsem neměla. Říkala jsem si, že si asi myslí, že jsem blázen, protože jsem šla po cestě, která vede jen do lesa a na louku. Kupodivu vytáhl z kapsy cosi placatého – myslím, že spíš chytrý telefon, než nějaký kompakt – a řekl, že jde taky, že ta jinovatka je super. 

No, super jsou i stejný blázni!

Úplně mi to připomnělo začátek roku v Krkonoších.

William Goldman: Princezna Nevěsta (*****)

Trochu starší článek přesunutý ze stránky Recenze.

Po dlouhé době se mi podařilo dočíst báječnou knihu Princezna Nevěsta od Williama Goldmana. Už dávno jsem si ji chtěla přečíst… přesně od té doby, kdy jsem zjistila, že existuje. Přibližně ve svých patnácti jsem totiž viděla stejnojmenný film a už tehdy jsem se do něj zamilovala, obrazně řečeno. Tento podivný příběh – něco mezi pohádkou, komedií i dramatem – jsem si dokonce lehce poznamenala nebo lépe řečeno převyprávěla, abych si ho mohla kdykoliv připomenout. Je tedy jasné, že když jsem zjistila, že existuje kniha – předloha – musela jsem si ji co nejdříve půjčit.

William Goldman se narodil v srpnu 1931. Je americkým romanopiscem, scénáristou a dramatikem. Získal Oscara za napsání scénáře k Butch Cassidy a Sundance Kid a akademickou cenu za scénář k All the President's Men. Nic z toho jsem neviděla a neznala.

Na knize se mi líbí, jak je příjemně čtivá a jak si jsou s filmem podobní. Nic nechybí. Kromě děje jako takového se čtenář dozví, co předcházelo či následovalo během vydávání. A také trochu napětí – opravdu Goldman převyprávěl příběh Simona Morgensterna? Nebo si s námi jen hraje? V knize se odpověď nedozvíte. Tuto problematiku se vám může pokusit ozřejmit wikipedie bez dostatečných citací, ale tajemství je lepší. Dodává příběhu novou tvář.

Pokud s něčím nejsem spokojená, pak snad s nakousnutím pokračování Princezny nevěsty, které je uvedeno ve stejné knize, ale končí tak nějak prapodivně.

Těm, kteří neviděli film, knihu vřele doporučuji. Svou dávku humoru si v ní vychutnáte déle. A po knize se klidně můžete podívat na film, opačně to bývá obtížnější.

Na obálce se uvádí, že kniha je „výtečnou parodií středověkého rytířského románu či sympaticky nestoudným rýpáním do tradice pohádky“. Nelze jinak než souhlasit. Příběh je opravdu něco mezi pohádkou, dobrodružstvím a komedií, k té se snad blíží nejvíc. V knize jde především o osudy krásné Berušky a jejího čeledína Westleye, nejlepšího šermíře Iniga, obra Fezzika a prince Humperdincka.

Kniha sice není ilustrovaná, ale vydání z roku 2005 má rozhodně zajímavou a poutavou obálku.

Zdroj:
http://www.fantasticfiction.co.uk/g/william-goldman/

Podfukáři (*****)

Úžasnej film! Fantastickej snímek. Na ČSFD mají Podfukáři (Now You See Me) režiséra Louis Leterriera 75 %, což se mi zdá jako hříšně málo na to, jak dobrý to bylo. Skutečně jsem se bavila jako bych byla v kině a to jsem seděla jen u normální televize.

O čem to je? Máme tu čtyři skvělé iluzionisty – herci absolvovali několikatýdenní iluzionistický výcvik, aby mohli triky opravdu předvádět –, kteří si říkají čtyři jezdci. Ještě před rokem se neznali a každý pracoval jen sám pro sebe – bavil lidi, podváděl nebo trochu kradl, jak chcete, ale většinou ve stylu Robina Hooda (jen těm bohatým a špatným, kteří si to zaslouží). A pak najednou dostali kartu a mají se sejít na jednom místě. Odteď budou účinkovat spolu.

Nejsympatičtější je mi J. Daniel Atlas (Jesse Eisenberg). Umí různé karetní triky, nebo fígly s mincí. Kromě jiného hrál ve filmu The Social Network z roku 2010.

Merritt McKinney (Woody Harrelson) je trochu vychloubačný mentalista. Tvrdí, že ví, co si lidé myslí a možná to tak skutečně je. Umí uhodnout spoustu věcí podobně Dr. Lightman v Anatomii lži díky gestům či mimice.

Jack Wilder (Dave Franco) považuje každý zámek za hračku pro děti. Žádné dveře pro něj nejsou zamčené.

Ženský prvek doplňuje Henley Reeves (Isla Fisher) je zdatná jako Harry Houdini, dostane se z řetězů i pout. Navíc je okouzlující.

Další důležitou postavou je Arthur Tressler (Michael Caine) manažer slavné čtyřky kouzelníků. Je šíleně bohatý a na druhé show ho čeká pořádné překvapení – iluzionisté ho pozvou na pódium a děkují mu za to, že tohle vystoupení mohlo proběhnout. Potlesk mu patří i od publika.

Dylan Rhodes (Mark Ruffalo) je agentem FBI, který je Čtyřem jezdcům na stopě. Snaží se je chytit spolu s kolegyní z Interpolu, Almou Dray (Mélanie Laurent ). Thaddeus Bradley (Morgan Freeman) je bývalý kouzelník, který nyní úžasně vydělává na tom, že odhaluje, jak to dělají. Marka Ruffala jste mohli vidět například ve skvělé romantické komedii A co když je to pravda? Elias Koteas vystupuje jako Lionel Shrike, nadřízeného Dylana hraje Michael Kelly.

Snímek je z roku 2013 a podle televizního programu je to americko-francouzský thriller, no nevím, já se u toho dobře bavila, jako by to byla trochu napínavější komedie. Nadchlo mě, že je tam dost logiky a trochu magiky, taková správná kombinace pro sobotní večer. Snad jsem u toho i zapomněla plést a jenom se dívala. Ani bych nevěřila, že jsem se dívala pouhých 102 minut + nekonečné množství reklam na TV Nova, které jsem využila k vaření čaje, mlsání, toaletě apod.

Z upoutávky předem jsem si přečetla jen: „Podfukáři Kouzelníci v silách dobra. po Iluzionistovi, Dokonalém triku a Iluzi lásky přichází další velký eskamotérský film. A třebaže tentokrát je zasazen do současnosti a potrpí si na akci a triky, jeho hlavní hrdinové jsou opět pěkná kvítka.“ To pro mě bylo dost lákavé. Jinými slovy – bude zábava. Prima. A někdo, kdo natočil Dokonalej trik, snad ani nemůže stvořit nic špatného. A co víc, tenhle snímek je ještě lepší než zmiňovaný film. Proč? Chybí tam hnusné drsné scény, kvůli kterým vždy váhám, jestli si Dokonalý trik, o němž jsem psala zde, pustím znovu. Ale byl to trochu omyl – v TVmagazínu tím nechtěli říct, že filmy mají stejného režiséra – ale i tak bylo skvělé ho vidět. Vida, jak jsou někdy omyly pozitivní.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podfuk%C3%A1%C5%99i_%28film%29

Špinavý záda

Tuhle jsem slyšela kousek alba od Jasný páky. Moc nadšená jsem nebyla, ale jednou by se to pro tu srandu dalo, akorát mě zarazila písnička Špinavý záda. Vždyť tu já znám... ale ne od Jasný páky. Ta je přece od Argemy. Známý tvrdil že ne, že je od Nadorazů, ale to si nemyslím. Jasně, hrávali ji, ale to taky hrávali Dnes od Tublatanky a leccos od Brichty.

Zagooglím a uvidím... tak původně je to od Hudby Praha, české rockové skupiny. V roce 1987 vydali první album jako MC, ale bylo cenzurované (chyběly písně Lunapark a Všechno je naopak). Pro nás je ale podstatná první skladba nazvaná "Na Žofíně", kterou dnes ovšem známe pod názvem Špinavý záda. V kapely byli: Michal Ambrož,  Vladimír Zatloukal, Tomáš Volák, Jan Ivan Wünsch, Karel Malík, Vít Malinovský, Alena Daňková, Zdena Pištěková, Markéta Vojtěchová a  Ludvík Kandl.

Aby v tom byl ale opravdu chaos, zjistím, že Hudba Praha existuje od roku 1984 a je pokračováním kapely Jasná Páka vzniklé v roce 1981.Charakteristickým rysem jejich hudby se staly ječivé dívčí sbory v kontrastu s mužskými hlasy a syrový sound kytar. Jenže Jasná páka byla zakázána, tak Michal Ambrož kapelu přestavil a přejmenoval na Hudba Praha. Výrazně se změnil styl hudby.

"Během druhé poloviny osmdesátých let se Hudba Praha stala jednou z nejoblíbenějších pražských klubových kapel. Cestovala po celé republice, vystupovala po klubech, kulturních sálech, hospodách i na venkovských tancovačkách." Víc si toho můžete o kapele přečíst na Wikipedii (viz zdroje).

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hudba_Praha_%28album%29

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hudba_Praha