Jakuszice a schronisko Orle

Předchozí články silvestrovského speciálu:

Silvestr na poslední chvíli – jak se to stalo, že jsem silvestra plánovala až 29. 12. 2014 

Vlakem do Krkonoš – cesta 

Předsilvestrovský večer: Bang! a Párty karty – popis dvou společenských her

Silvestr a kamenná rozhledna v Krkonoších – jak jsem strávila poslední den roku 2014

Nový rok 2015 – jaký byl můj přechod ze starého roku do nového

Vrchlabí – o Domu U sedmi lomenic, citronovém pepři a Krakonošově bylinné

Starý kravín ve Františkově – o Dřevosochání, Borku Nechanickém a spousta fotek z muzea

Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé – o muzeu, fotky kočárků 
Skleněné ozdoby Rautis, a. s. – o výrobě skleněných perliček a z nich sestavovaných ozdobách

Autem vyrážíme do Polska, abychom si udělali nějaký příjemný okruh na běžkách skoro po rovince. V Čechách je totiž málo sněhu. Začátek je trochu otravný, protože Polákům opravdu nerozumím, ačkoliv se ta řeč značně podobná naší – asi se přestanu pošklebovat Čechům, kteří koukají na Slováky, jako by mluvili mongolsky. Já na tom nejsem o moc lépe s Poláky. Jakuszice mě celkem štvou, protože doptat se na záchod je šílený… Že by měli někde nějaký šipky nehrozí. A nakonec mi chlapík řekne, že toalety jsou kaput. (P. S.: Kdybych se ptala na "záchod", bylo by to po jejich na západ.)

Kdesi daleko v hotelu mě tam zase nechtějí pustit, že prý mám jít nahoru do restaurace… A to jsem chtěla být slušná a nejít jen tak na kraj lesa, protože kdyby to tak dělal každý…

Ale pak už je to senzace! I když v jednu chvíli fouká protivný ledový vítr a ouška mi mrznou i pod čepicí. Nejdřív jedeme po rovince, kde se plácají i mámy/báby s dětičkama, tak to je trochu otravnější, protože stopu rozšlapávají a rozjíždí sáňkama, ale za chvilku jim utečeme a úplně nejvíc si vychutnám zkratku, kterou Petr vymyslel. Úzká pěšinka lesem… zasněžený stromy. Jako by byly zachumlané pod peřinou. Taková nádherná zima! Jak z obrázku!

Ještě před touhle nádhernou částí si uděláme zastávku v osadě Orle. Zvenku nádherná hospůdka působí zevnitř spíš jako horší bufet – zdi trochu olezlé, trochu špinavé, okna zacpaná látkama – ale jídlo je vynikající. Dáme si dvě polské speciality: bigos a soljanku (polévku). Bigos je dušený pokrm ze zelí a různých druhů masa a klobásek. A taky mají spoustu razítek a turistickou vizitku. To se cení.

Moc hezká chata (foto: PS)

Kousek za chatou si vyfotíme obrovského sněhuláka. Petr mě přesvědčí, abych se u něho taky nechala vyblejsknout. Hned si říkám, že fotku pošlu jen nejbližším známým jako přání do nového roku s tím, že doufám, že to je největší „sněhulák“, kterého za celý rok potkají.

Všimněte si těch krásně zasněžených stromů (foto: PS)

Dnešní okruh byl asi 12 kilometrů a já si ho parádně užila a hned se těšila, že budu běžkovat i každý další den.

P. S.: Schronisko znamená chata, přístřeší nebo útočiště.