Předchozí články silvestrovského speciálu:
Silvestr na poslední chvíli – jak se to stalo, že jsem silvestra plánovala až 29. 12. 2014
Vlakem do Krkonoš – cesta
Předsilvestrovský večer: Bang! a Párty karty – popis dvou společenských her
Silvestr a kamenná rozhledna v Krkonoších – jak jsem strávila poslední den roku 2014
Nový rok 2015 – jaký byl můj přechod ze starého roku do nového
Vrchlabí – o Domu U sedmi lomenic, citronovém pepři a Krakonošově bylinné
Starý kravín ve Františkově – o Dřevosochání, Borku Nechanickém a spousta fotek z muzea
Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé – o muzeu, fotky kočárků
Skleněné ozdoby Rautis, a. s. – o výrobě skleněných perliček a z nich sestavovaných ozdobách
Jakuszice a schronisko Orle –něco málo o výletě do Polska
V pondělí to byla s běžkama bída. Petr potřeboval pracovat, a tak jsem si kreslila zentangle a četla knihu do disertace. Za oknem bylo krásně slunečno, ale venku pak foukal nepříjemně studený vítr, a tak byl pětikilometrový okruh kolem baráku tak akorát.
Úterý 6. ledna, poslední den v Krkonoších, a tak jsme vzali auto a vyrazili na Černou Horu. Po okraji sjezdovky jsme si běžky vynesli nahoru, pak se pěkně projeli až k bývalé Sokolské boudě. Těšila jsem se na čajík nebo polívčičku a chtěla, ať se tam stavíme. Ale bylo to tak rázně zamítnuto, že mě to až zaskočilo. Hned jsem začala přemýšlet, v čem může být háček. Petr mi ještě trochu napověděl, jestli se mi na té boudě nezdá něco divného.
 |
| Sokolská bouda (foto: PS) |
Nezdálo, ale už jsem tušila, kam tím míří. Je zavřená, že jo? Zajímavé je, že bouda je údajně (dle Wikipedie) od roku 1999 vybydlená, ale já ji přitom navštívila v roce 2001, kdy jsme byli někdy v březnu v Krkonoších na horách.
Zastavili jsme se tedy v další chatě v Kiosku u staré lanovky, kde jsme si dali polévku, která mi trochu připomínala lečo a tudíž mi chutnala, borůvkové knedlíky, zahřáli se a vyrazili zpátky.
Jak je vidět z následujících snímků, počasí nám přálo a my si běžkaření parádně užili. Dokonce jsme si dali malou zajížďku, abychom líp viděli na Sněžku. Ještě jsem tam nikdy nebyla. Ale pak už bylo opravdu chladno, a tak jsme mazali domů. Také jsem se poprvé za celé hory natáhla a to tak trochu kvůli jedné ženské, která na mě zavolala: „Pozor, ve stopě je díra, radši z ní vystupte.“ Vystoupila jsem trochu rychle, zkřížila si lyže a už jsem seděla na zadku. Paní to komentovala, že lepší na rovince, než v díře. A skutečně, o kus dál byla stopa jedné běžky dost hluboko propadlá a jak nám to celkem pěkně jelo, asi bych do toho taky zahučela a mohla bych si navíc něco udělat s lyžema. Takhle jsem se jen opucovala a v pohodě šlapala dál.
 |
| Nádherné výhledy (foto: PS) |
 |
| V pozadí Sněžka (foto: PS) |
Dneska jsme najezdili třináct kiláčků, tak mám zase něco do poznámek. Později zjišťuji, že běžky se počítají stejně jako pěší kilometry. Kolo se přepočítává – dělí se 2,6. Teda dneska už ne, ale dřív to tak turisti dělali, když chtěli porovnat, kolik kdo za rok nalovil kilometrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat