Blamboly

Snad žádný malý dítě neumí správně vyslovit nejčastější přílohu v našich krajích. Dneska, při jejím sbírání, mě o tom přesvědčila jedna malá holčička, která stejně jako já před lety byla unešená z toho, že se může vozit na vlečce.

Ačkoliv mi to přijde absurdní, při dnešním sbírání brambor jsem se báječně uvolnila. Panovala tam skvělá atmosféra a sbíralo nás opravdu hodně. Smích na tvářích nám způsobovali především dva ňafíci, kteří mermomocí toužili jet na vlečce také, ačkoliv je teta neustále volala. Jako správní poslušní psi seskočili při každém zavolání a vzápětí vyskočili nazpět.

Nechyběla ani výtečná svačina, kterou nás teta vždycky překvapí, tentokrát se na stole objevila "rybí pomazánka z králíka". Co to je? Chutná to jako rybí pomazánka, ale je to vyrobené podomácku a maso není z ryby nýbrž z králíka. Troufám si tvrdit, že rozdíl by nepoznal nikdo z vás. Maso je jemné a lahodné. Mňam, škoda že už jsem byla úplně plná.

S kámoškou v kině

V pátek jsem dostala neodolatelnou chuť zajít do kina. Mohlo za to malé zastavení u vývěsky s tím, co dávají. Už dříve jsem pošilhávala po filmu "Vdáš se a basta!", ale nevěděla jsem jestli bude dobrej a jestli na něj mám jít.

Tak jsem chvilku stála před tou tabulí a zaujal mě podnadpis: "A proč? Protože jsem řekla." Cestou domů jsem přemýšlela, jestli se mi chce nebo ne, ale doma už jsem popadla mobil a napsala kámošce, jestli nemá chuť zajít večer do kina. Ne, že bych nechtěla pozvat svého přítele, ale říkala jsem si, že jsem s ní už dlouho nikde nebyla a že ji zanedbávám a navíc jsem si na přítele vymyslela něco jiného;-).

Byla pro i když mi pak večer říkala, že na netu nečetla právě pochvalné recenze. To mě trošku vylekalo, přece jen už jsem se několikrát přesvědčila, že se můj názor shodoval s tím, co kámoš našel na netu.

No co, už jsme tady, tak to zkusíme. Vždyť jednu z nejlepších komedií jsem poznala omylem, protože si moje nejlepší kamarádka spletla týden a to na co mě pozvala bylo o týden dřív (mimochodem šlo o Blbce na krku a vřele doporučuji).

A tak jsme šly teda dovnitř. Abych řekla pravdu, tak to za to stálo a byla jsem zase jednou moc moc ráda, že mi můj vnitřní hlas říkal, že tam mám jít, protože jsem nebyla ochotná připustit, že něco s tak dobrým názvem bude kravina.

Byla jsem naprosto spokojená. Byla to super romantická komedie, kde se matka snaží dceři sehnat partnera.

A je po prázdninách

Tak dneska už jedu na privát s tím, že zítra budu muset do školy. Všechny studující asi moc nepřekvapí, že se mi tam ani za mák nechce. Zase brzy vstávat, dávat pozor, dělat si zápisky a mít míň volného času. Řekněte, kdo by se těšil???

Na druhou stranu si říkám, že to snad nebude tak zlé. Dozvím se něco nového a snad i zajímavého a za chvilku si zase zvyknu na nový režim. Ale teď se mi teda opravdu nechce.

Už se šíleně těším, až si na pokoj zařídíme internet. Neuvěřitelně mi to chybí. Mimo jiné i psaní na bloček, ale hlavně to vyhledávání informací, které člověk občas potřebuje.

Ahojky

Tak jsem se opět nedávno vrátila z dovolené a nevím, co napsat dřív.:) Tyhle prázdniny jsem trochu víc cestovala a chtěla bych vám vše ukázat s fotkama a se vším, co k tomu patří, abyste nezáviděli a mohli si to užít se mnou.

Zatím se moc omlouvám. Momentálně jsem ospalá a navíc nejsem na svém počítači, takže nemůžu přidat fotky.

"Máš všechno?"

Dneska už budu muset začít balit věci na dovču. Podle toho, jak to píši, je vám nejspíš jasné, že se mi do toho vůbec, ale vůbec nechce. A to je pravda. Venku je nádherně, svítí sluníčko a já mám sedět zavřená doma a balit si věci?

S oblečením a osobníma věcma problémy nemám, před obědem jsem si vyhradila necelou půlhodinku a bylo to. Mám už skoro všechno přichystané, těžká pohoda.

Ale ve tři musím být doma a pomáhat s balením mamce a to totálně nesnáším! Člověk jen sedí a dostává příkazy, lítá jako cvok po domě a hledá to, co by mamka našla během pěti minut, protože to tam uklízela. Co si pamatuju, tak strávím spoustu času s ničím a to mě štve. Radši bych dělala něco trochu smysluplnýho. Třeba balila samostatně podle nějakýho seznamu a byl by pokoj.

Příspěvek

Už pár let vím, že vidím poněkud hůř, než bych měla vidět, ale až teď jsem se rozhodla, že s tím něco udělám. Mohl za to již zmiňovaný výlet na Bítov. Když totiž řídíte, měli byste mít brýle, pokud máte více než 0,75 dioptrie. Já sice víc nemám, ale nechci nic riskovat, už takhle se mi stává, že nápis na ceduli přečtu až ve chvíli, když už je nejvyšší čas odbočit. A ve škole také nevidím právě nejlíp, své o tom ví kamarádi, kteří mi kolikrát diktují, co je na tabuli. Teď už nebudou muset.

U optika jsem si vybrala nenápadné brýle a teď už se těším, až si pro ně po dovolené přijdu. Vtip je v tom, že jsou to moje první, takže mi na to pojišťovna přispívá. Pro ty, kteří brýle nenosí, uvedu jen jaké asi mohlo být moje zděšení, když mi oční řekla, že obroučky mohou stát tisíc nebo také... ano, pochopitelně jsem čekala nějakou nižší cenu, ale marně, řekla deset tisíc. A pojišťovna... protože jsou to mé první brýle i první skla mi na ně připlatí. To je fajn , když si člověk celý život platí zdravotní pojištění, tuším, že mimo jiné i kvůli takovým nečekaným událostem, jako jsou výdaje za brýle. Na obroučky dostanu celou stovku a na každé sklíčko padesát korun. Nejsem nevděčná, dvě stovky jsou fajn, ale není to trochu málo?????

Háčkování

Už ke konci školního roku jsem si našla staronovou zábavu. Jakou je vám asi jasné už z nadpisu. Kdysi jsem si uháčkovala tričko a pak už jsem se k tomu nevracela, ale teď mě to zase nějak chytlo... a jak.:-)) Už mám uháčkovaný topík se zavazováním za krkem, načatej šátek pro miláčku a jeden pro sebe, skoro hotovou sukni ze stejné vlny jako topík a už plánuju další.

Jejda, zapomněla jsem, že jsem zkusila podle polských stránek (slovanskej jazyk, pcha, nerozumím skoro ničemu!!!) uháčkovat tanga. A světe div se - drží to pohromadě, vypadá to hezky a dokonce je to pohodlný. Jen si brouzdněte po netu. To budete čučet, jaké jsou ceny;-).

Teďka v So pojedu na dovču s rodiči a plánuju si, že tam budu háčkováním zahánět žal po své lásce, tak doufám, že to půjde, v Tatrách to moc nezabíralo.

Ňumka

Připravila jsem si pro vás článek o tom, jak jsem se měla na výletě, ovšem že když teď mám možnost jít na net, nemám ho s sebou, a tak vám jej sem nemohu dát. Tak třeba dodatečně, zatím můžu říct aspoň něco málo:

Výlet byl naprosto úžasnej, protože jsme se utábořili v kempu ve stanu a hned první den po vykoupání v přehradě, které spíše připomínalo bahnění, jsme vyrazili na hrad Cornštejn na vystoupení kejklířů. Tam nám bylo řečeno, že pokud se nám bude představení líbit, máme to říct ostatním a pokud ne, máme si to nechat pro sebe. Takže vám říkám, že až uvidíte, že někde vystupuje kejklíř (nebo jak si říkal) Jonáš ze Znojma, rozhodně neváhejte.

Druhý den jsme navštívili hrad Bítov a to teprve bylo něco pro mě – výstava sukulentů, malá zoo, strašidla v podzemí...

Zkrátka víkend byl z těchto prázdnin fakt odpočinkovej tak, jak mají prázdniny být.:-)

Zas to flákám;-)

Právě sedím v čajovně, je krásných půl jedenácté a já si na kompíku trénuji psaní na normální klávesnici. Přiznávám, že s tím trochu bojuji, protože jsem zvyklá na plochou.

Prázdnin si užívám naplno - byla jsem v Nízkých Tatrách, kde jsme naťapali pár kilometrů a udělali menší ;-) (asi tisíc metrů) převýšení, často bývám se svým úžasným přítelem v čajovně, kde teď pracuje, a sem tam mu pomáhám.

Plánuji si praxi, dovolenou a teď o víkendu výlet na Vranovskou přehradu, tak jen doufám, že bude hezké počasí, protože procházky v dešti sice mají svou romantiku a pro mě i obrovské kouzlo, ale jen za předpokladu, že pak můžete zalézt domů a tam se pěkně zahřát (nejlíp při teplém čajíku).

Doufám, že i vy si léta užíváte plnými doušky a nemáte program tak natřískaný jako já. Vždycky si totiž vymyslím milion věcí, které chci udělat a stihnout a pak se z toho můžu zbláznit. Mějte se pěkně (a dík za přečtení).

Nevypínej motor!

Dnešní dopoledne bylo vskutku zajímavé. Vstávala jsem brzy ráno, udělala si osvěžující čaj a šla za kamarády, kteří právě jeli do města, kde všichni tři studujem. Teď už vlastně jen já;-), protože oni úspěšně skončili a jsou čerstvými inženýry.

Blíží se mi poslední zkouška a já už si dávno připadám jako bych měla prázdniny. Dalo by se říct, že jsem na ni téměř zapomněla a byla by to pravda.

Cesta probíhala vcelku normálně - nasedli jsme, nabrali benzín, rozjeli se po silnici a povídali si přitom. Občas jsme jeden druhého něčím provokovali nebo si dělali legraci z kvality silnic. Menší problém se objevil, když se mi začalo chtít na záchod. Tento problém se dal vyřešit celkem jednoduše, stačilo to říct, kámoš zastavil a já si došla do nedalekého motorestu. Jenže pak se objevil druhý a závažnější problém...

nešlo nám nastartovat. Zkoušeli jsme to znovu a znovu, ale motor ani nezavrčel. Nikdo z nás naštěstí nespěchal, a tak jsme se rozhodli dát baterce chvilku času na umoudření. Netuším, jak dlouho jsme tam stáli, ale výsledek se nedostavil. Autíčko dál jet nechtělo.

Teď bych se na chvilku zastavila u kámoše, kterého musím vychválit. Líbilo se mi, že jede opatrně a nelítá s autem jako drak a hlavně, že v takové vcelku krizové situaci zachoval klidnou hlavu a dokonce sem tam i vtipkoval.

Cítila jsem se za celou situaci trochu zodpovědná, přece jen jsem to byla já, kvůli komu se zastavovalo, ale o tom nepadlo ani slůvko a za to jsem mu taky vděčná. Nemyslím si sice, že to byla moje vina, ale kdybychom nezastavovali...

Startovací kabely jsme u sebe neměli, a tak je kluci došli koupit. Pak už zbývalo odchytnout nějakého milého řidiče, který by nám pomohl auto nastartovat. Prvním kandidátem na roli zachránce se stal starší pán v košili. Přijel se svým favoritem pěkně až k našemu fordíku, spojili jsme (teda kluci) akumulátory kabely, pán nastartoval a...

a nic. Naše auto ani neškytlo. A tak jsme milému pánovi poděkovali, opřeli se o auto a přemýšleli co dál. Kluci to nechtěli vzdát a zavolat odtahovku, a tak se šli ještě někoho zeptat, že to přes tu baterku zkusíme ještě jednou.

Tentokrát nám štěstěna tak nakloněná nebyla. Kámoš si nejspíš vyhlídl pána "všechno vím, všechno znám, ale pomáhat vám nebudu", ještě mu řek´že má diesla a s tím to teda nepůjde. "Srdečnost a ochota" tohoto druhého pána kámoše trošku odradila a už evidentně neměl chuť to znovu zkoušet.

Neměla jsem chuť stát na parkovišti a koukat kolem, a tak jsem se rozeběhla za nějakou paní nasedající do fordíka. Odmítla mě s tím, že spěchá, že na ni už někde čeká přítelkyně, ale vypadala, že by nám byla ochotná pomoci, kdyby měla čas.

Manželský pár parkující nedaleko se zdál být klidný. Hádala jsem, že nikam nespěchají, proto jsem je rovněž požádala o pomoc. Ani jeden z nich ve mně přílišné sympatie nevzbuzoval, ale aspoň byli ochotní. Sice ten pán nevěděl, jak otevřít kryt u své baterky, ale když se to kámošovi povedlo, jakž takž ochotně přijel k našemu autu.

Stačilo spojit kabely s akumulátory, připojit kontakty, nastartovat a už jsme mohli jet. Na otázku co jsme dlužní, paní s úsměvem odpověděla, že to nestojí za řeč. Když se na mě usmála, hned přestala vypadat jako někdo, kdo se cítí nad nás povýšený. Navíc se nám s kámošem líbilo, jak objala manžela a dala mu pusu. Shodli jsme se na tom, že teď je jejím velkým hrdinou a zachráncem (a naším vlastně taky).

Málem bych zapomněla. Když jsme pak zastavili, aby si kluci došli na byt pro mapu, než pojedem dál, upozorili jsme kámoše dvojhlasně: "A nevypínej motor." Pro případ krádeže auta i se mnou mi kamarád radil, že musím zloděje přimět, aby zastavil a vypnul motor, pak už se totiž nerozjede.

To koukám

Mám chvilku čas... vstávala jsem brzy a patlala se s prací do školy. Stejně se mi nepovedla. Stavím větrnou elektrárnu. Náklady jsou 1,900 mil. Kč a já mám za rok zisk 11 mil. Dost divoký, ne? Tak si vám jdu postěžovat, protože to je fakt hrozný, když se s něčím matláte takovou dobu a pak vám stejně vyjde hovadina. No... učiteli jsem to poslala, poněvadž tam chybu nevidím a nemůžu ji tam najít.

Jo a o čem tu teda píšu? No že si jdu na bloček postěžovat, jaký je to těžký a hrozný a už mě to nebaví a nejde mi to a jsem z toho taková chcíplá a pak si najednou přečtu, že tu je všechno česky. To je šok :-). Ale parádní. Už si můžu na svém bločku psát česky a řídit se českým návodem a... zákony schválnosti fungujou skvěle;-). Teď jsem se totiž pomalu rozhodla skončit s bločkem.

I když ne tak docela :-). Trošku makám na svých stránkách, ale ještě nejsou úplné, takže si na ně musíte chvilku počkat. Taky asi nebudou tak kvalitní, takže si pravděpodobně bloček částečně nechám, ale můžu si tam všechno uspořádat, jak chci.

Odpočinek po práci? Ale kdepak!

Začíná červen a zkouškové je v plném proudu. Už by byl pomalu nejvyšší čas zasednout za stůl s knížkou a se sešitem a pořádně se začít učit. Ale když se na mě podíváte, nic takového se neděje. Důvod je prostý: už mám skoro hotovo.

Od většiny známých stále slýchám: Jak se ti to povedlo? Cože, tobě už chybí jen jedna zkouška?! Jo, odpovídám s mírným úsměvem a možná se u toho trochu červenám. Člověk si pak pomalu začíná připadat jako šprt, ale přitom na udělání zkoušek žádné extra úsilí nevynaložil (srovnávám s předchozími obdobími). Trošku mi hrála do ruky náhoda a trošku znalosti. Rozhodně to není jen kvůli náhodě nebo jen kvůli znalostem. Tak chytrá opravdu nejsem, každý občas potřebuje trochu toho štěstíčka.

Většina lidí, kteří udělají zkoušky si jde užívat prázdnin. Jo, přesně tak jsem to udělala vloni i já. Na druhou stranu znám jen jednoho člověka, který obvykle končívá takhle brzo, u něj je to snad pravidlem a ten jde po zkouškách makat (nevím jak letos, ale vloni tomu tak tuším bylo) a letos se řídím jeho příkladem.

Jojojo, jsem blázen, minulý týden jsem ještě dělala zkoušku (pěkně hnusnou) a teďka už jdu zase do práce. Nepíšu to sem proto, abych se mohla pochlubit, jak jsem dobrá, že už mám skoro hotovo, že mi chybí jen jediný předmět, ale proto, že jdu makat zase po dlouhé době a jsem z toho patřičně nejistá a nervózní.

Maličko se bojím, že to nebudu umět. Že budu strašně pomalá, protože ještě nevím, kde jsou které kódy, že budou lidi netrpěliví a budou nadávat, že mi to tak trvá, že zase udělám spoustu přehmatů u ovoce nebo pečiva, které je téměř stejné, že... prostě se bojím, jaké to po takové době bude. Pokud si dobře vzpomínám, byla jsem tam naposledy v únoru. To je dost dlouhá doba na to, aby se mohlo změnit téměř všechno. Teď mě napadá, že už si nepamatuju heslo k pokladně... jů, to bude sranda. Tak mi držte pěsti, ať mi ten první den dobře dopadne. Když se mi to podaří, podělím se s vámi o všechny dnešní průšvihy.;-)

P. S.: Popravdě spíš doufám, že jich moc nebude.

Šprtat, šprtat a šprtat

Je krásný úterní večer, venku se pomalu stmívá a člověk by se hned nechal zlákat k večerní vycházce, ale nejde to...

Taky sedíte doma a šprtáte? Jestli ne, tak blahopřeji, v tomto kouzelném čase patříte mezi ty šťastnější (pokud teda zrovna nemakáte na noční). Já sedím u počítače a snažím se porozumět všemu, co umí. A že toho je!

Zítra mám zase zkoušku:(. Těším se na ni asi jako každý, kdo jde někam a vůbec neví, co ho čeká, jen tak matně tuší, že nic pěkného to nebude.

Za celý den jsem se přinutila nelítat po netu a nedělat nic jiného, teď už se opravdu jen a jen učím. Je to úžasná zábava, to mi věřte, ale občas mi to trochu zpříjemní výroky z hodin učitele. Netuším, jestli pobaví i vás, ale zkusím se o ně s vámi rozdělit.

destruktivní trojani - až ho spustíte, tak se poohlídne po systému a zruší, co vidí

Nevidíte někde z vašeho úhlu mazátko? To je apel, abych nepsal na tabuli. Tak nechám špinavou tabuli. Ono to bylo čistý extra, nápadně.

Američani to vůbec k ničemu nepotřebují, a když to nepotřebují oni, tak to nepotřebuje nikdo

O Windows: Aby znovu koupili ten šunt, co měli předtím… (blablabla) s novými… (blablabla) neotřelými chybami

Dokud není látka probrána nejméně osmkrát, studenti si ji nezapamatují... už máme čtvrté opakování, jsme v půlce semestru, to ještě možná zvládneme...

Příkaz file není debil, on se totiž podívá do souboru a nepodívá se na jméno.

Vždycky když po vás chce někdo nějaký přístup a heslo, je to bouda.

O nějakém viru: Tak vy se kocháte a zatím vám pěkně formátuje disk.

Travian

Možná znáte internetovou hru Travian. Hraje ji spousta lidí a znám asi jen dva, kteří o ní ví a přitom ji nehrají. Bez kapky studu se přiznám, že já mezi ně nepatřím. Naopak mě tato hra nadchla.

Malým problémem je, že je tak trošku jako Heroes obrovský požírač času. Nedá se to tu utahat na množství surovin (dřevo, hlína, železo a obilí), které máte. Většina národů může stavět jen jeden domeček - já, jakožto Říman sice můžu dva, ale i tak musím potom počkat, až se postaví a pak mohu začít stavět další. Zpočátku je vám to jedno, když budova trvá dvě minuty (teď už si to nepamatuju, tak přeháním), ale když jsou to dvě tři hodinky, už na tom trošku záleží.

Nevýhodou je, když nemáte permanentní přístup k internetu, protože vás může někdo napadnout, počítač vám to sice sdělí, ale pokud u počítače nesedíte, nemusíte to zjistit včas.

Miluju léto

Miluju léto a slunce. Miluju ten pocit, když ležím na dece v trávě, pryč od městského ruchu, ruce mám za hlavou a vstřebávám sluneční paprsky.

Mám ráda ten letní klid.

Je to vůbec možné?

Podle počítadla jsem tu tento týden měla 99 návštěvníků. Když tak zpětně přemýšlím nad tím, jak málo píši a co, říkám si, jestli mi to počítá dobře.

Za dnešek 12 lidí? Opravdu vás sem tolik chodí? Jestli jo, tak jsem vážně moc ráda, protože mě sem baví psát. Jenom mě trošku mrzí, že tu třeba nevidím vaše názory, a když se na něco ptám, častokrát mi nikdo neodpoví.

Je mi jasné, že na zpovědi deníčkového typu, není moc co napsat. Ale jinak...

Každopádně díky moc za návštěvu.

Divná přeposílačka

Určitě znáte takové ty přeposílací meily, které vám slibují kdesicosi, pokud je pošlete, nebo naopak vyhrožují vším možným, pokud to neuděláte. V pátek jsem se ale setkala s něčím opravdu zvláštním - přeposílací dort.

Mamka přišla domů a povídá, že máme bábovku, která se peče týden. Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale jak se pak ukázalo, tak ani ne. Nějak se potkala se sousedkou, nebo se ona osoba stavila, a donesla nám trochu těsta v kelímku od Perly.

Dívala jsem se na to nepříliš přívětivě a ptala se, co to je. Mamka mi oznámila: "Těsto." Pak mi ukázala recept, kde je přesně rozepsáno, co se do něho má který den dát. Postupně se tam přidávají nejrůznější suroviny a na konci týdne se to upeče. Myslím, že asi v pátek, nebo kdy, se má těsto rozdělit na tři části a dvě se mají někomu darovat. Takže to vlastně funguje jako takovej nekonečnej přeposílací pavouk.

Jsem zvědavá, jak to bude chutnat a jak to bude vypadat. Takže pokud to přežiju, chcete, abych vám sem napsala recept? Odpověď můžete napsat do komentářů nebo hlasovat v anketě.

Když se zadaří

Držím v ruce sešit a říkám si, že bych se konečně měla začít učit. Naplánovala jsem si spoustu úkolů (ale je to pod deset, schválně jsem to včera počítala, někde jsem totiž četla, že si člověk nemá dávat na den víc jak deset úkolů) a chtěla jsem začít už ráno, ale plány se mi nějak změnily.

Ráno jsem se učila házet na koš. Tak trošku jsme hráli basket. Ano, byla to opět taková krásná sestava, dva kluci a já. Bylo mi to hodně povědomé, i když oproti loňsku v tom byla malá změna. Jeden z těch kluků je můj.

Bylo to moc fajn a kupodivu mi to trošku šlo a taky mě to bavilo. Řekla bych, že jsem se něco přiučila, i když mě kluci nechávali švindlovat, a když mi to zalítlo moc daleko, nechali mě strkat si míček kousek před sebou a jít blíž.

Teďka už jsem v ruce držela sešit, že se jako teda půjdu učit, ale fakt asi spíš jen jako. Čekají mě teď sice hned dva předměty, ale obojí by mělo být velmi pohodové, protože mě to baví a mám to ráda, takže se i celkem těším na učení.

Ale jsem trošku taková nesoustředěná. Není se sice čemu divit, protože jsem teprve před chvilkou zjistila, že tu včerejší, údajně neudělatelnou zkoušku, jsem udělala:). Takže jsem moc spokojená:).

Člověk by měl jeden úspěch brát jako motivaci - jednu ze tří hnusnejch už mám za sebou - už jen dvě, hurá. Takže se jdu učit a makat, ať to tento týden zvládnu a můžu si říct, že už mám za sebou tři z osmi. To sice není bůhvíjaká výhra, ale pořád lepší než nic.

Jenom mě mrzí, že se mi "povedlo" zlomit jeden talismánek:(. Ale snad se nám ho o víkendu podaří opravit, aby mi zase mohl nosit štěstíčko. Zatím se mějte a ať se vám taky daří dobře. (A držte mi pěsti:)!)

Dokonalý trik (*****)

Dneska jsem viděla opravdu zajímavý film. Rozhodně bych ho nedoporučovala slabším povahám a ani bych ho nepovažovala za hezký, spíš za hodně zajímavý. Zaujal mě originálním nápadem.

Jde o thriller od režiséra Christophera Nolana, ten natočil například Memento. V hlavních rolích jsou H. Jackman a Ch. Bale. Představují kouzelníky, kteří se snaží toho druhého předčít ve svých tricích. Brzy se z toho ale stane posedlost.

Robert Angier je zde umělcem, který umí vystupovat, naopak Alfred Borden je výborný kouzelník. Kdo z nich dokáže zvítězit nad druhým, když se hra změní v boj na život a na smrt?

Zpočátku mi dělalo problémy zorientovat se, kdo je kdo a proti komu jde. Pokud se vám to podaří, nebo vám to také někdo vysvětlí;-), pak vás film jistě několikrát překvapí a možná i šokuje.

Šílená radostí

Poslouchám písničku z Večerníčka a málem si do toho tancuju. Vrtím se na židli jako malý neposeda. Přiznám se, že mám taky chuť si zpívat. Co se mi stalo?

Šprtala jsem se na písemku a teď jsem zjistila, že jsem ji napsala... Potřebovala jsem (nutně) 7 bodů z dvaceti. Já vím, to vypadá velmi reálně, ale nikdy nevíte, co se tam objeví. S jedním příkladem jsem vůbec nehla. Vůbec jsem si ho nepřipravila a nevěděla, co se s něčím takovém má dělat. Vím, že jsme to někdy dělali, ale jak???

A kolik teda mám bodů? Patnáct!!! Já!!!:)) Připadá mi to neuvěřitelné. Radši se ještě mrknu, ať vám tu nekecám. Tak jo, fakt to tak je.:)) Jsem šťastná jako blecha a určitě musím vypadat neuvěřitelně legračně, protože jsem takový malý rozesmátý šílenec. Ale divte se mi:).

Teďka sice budu muset o víkendu pořádně zamakat, ale snad se mi to v pondělí vrátí i s úroky. To bych měla ještě větší radost, než mám teď. Ano, čeká mě studijní víkend. Držte mi pěsti, ať to zvládnu, protože z toho člověku brzy začne hrabat - čísílka, písmenka, samé yij, Yij, Tij, tij a každé znamené něco jiného a z jednoho se vypočítává druhé. No zkrátka hroznej bordel. Ale teď už mám zápočet.:) Paráda:) a to nám ještě ani pořádně nezačalo zkouškové. Může být člověk šťastnější? (Snad jen jestli to vyjde i v pondělí.)

Ale abych přiznala všechno, tak za mou skvělou náladu nemůže jen škola:). Fakt je, že když je člověk po dobrém obědě, má lepší náladu než normálně. A taky jsem byla výrazně podporována, že jsem dobrá, a že to zvládnu.:) Asi budu příště víc věřit ostatním:).