pátek 23. června 2006

Proč ženy pláčou?

Dneska jsem si prohlížela už dávno došlé přeposílací mailíky, na které jsem pořád neměla čas a objevila jsem jeden, který mě vážně zaujal. Přemýšlím, jestli ho tu mám ocitovat, protože to asi vlastními slovy líp nenapíšu.

Bůh vysvětluje chlapci, proč stvořil ženu, a na závěr dodává:

"A nakonec jsem jí dal slzu, kterou uroní a která je jen a jen její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla."

Nevím, co mě na tom tak zaujalo, ale možná to, že občas brečím, když si s ničím nevím rady. Pak se vzchopím, řeknu si, že to by už stačilo a pustím se do "nezvládnutelného" s větší vervou.

Myslím si, že ženy brečí hned z několika důvodů: když jsou nešťastné a nevědí, co s tím, když je něco (nebo někdo) zraní, když je na chvíli přepadne zoufalství, když je dojme něco krásného... a věřte mi, že to nemusí být jen film, někdy vás prostě dostanou i úplně obyčejné věci, které jste nečekali a přijdou v tu pravou chvíli.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že dnes by si napsala, že ženy pláčou i z jiných důvodů a to štěstím...o tom je taky třeba se zmínit a zrovna dnes by byla příhodná chvíle;)...Takže šťastné a veselé...prádniny;)