Z pociťáčku

(na přání)

Tak takhle pohodovej den jsem už dlouho neměla, dělala jsem něco docela jinýho. Nic zvláštního, ale tak nějak mě to nakoplo. Na chvilku jsem přestala myslet jen na školu a zkoušky, ale fakt jsem si i popovídala. Myslím, že dneska jsem dohnala nedostatek pokecu za posledních pár dní, protože silně pochybuju, že bych řekla jen 5 000 slov, jak prý ženy řeknou denně.

Sice jsem fyzicky docela utahaná, ale psychicky jsem tak nějak správně naladěná. Mám víc elánu a takovou opravdovou chuť do života. Dnešek je jeden z těch krásných dní, kdy si uvědomuju, že žiju. Fakt žiju - naplno a prostě tak nějak dostatečně. Ne, že jen existuju, chodím, jím, spím, a tak nějak zbytečně spotřebovávám vzduch.

Dneska si uvědomuju, jak jsem ráda na světě. Jak se mi líbí žít. A zase jednou se cítím fakt dobře taková, jaká jsem. I když mám dost chyb, je dost lidí, kteří mě maj rádi i tak.

Jak tak nad tím přemýšlím, zjišťuji, že jsem fakt šťastná. Jsem hrozně ráda, že jsem se narodila v týhle době, že mám takový rodiče a taky tak správný kamarády. Mám kolem sebe fakt skvělý lidi.

A tak vám chci říct, že vás mám fakt ráda.