Dneska jsem cestou do školy pěkně zmokla. Doslova pěkně, protože mi to nijak nevadilo. Přes hlavu jsem si přehodila kapucu a bylo to. Ještě jsem se stavila do obchodu pro svačinu. Prodavačka se na mě podívala a řekla mi, že jsem jako vodník, jak ze mě teče, a to jí prý ta paní, co tam byla přede mnou, říkala, že jen mrholí. Tak ta asi měla deštník, že? Když je člověk schovanej, ani mu to nepřijde.
Teď jsem nějak zapomněla, o čem jsem to vlastně chtěla psát. Tenhle postík neměl být jen o tom, že když z nebe padá voda, říká se tomu déšť.
Přede mnou šel týpek ve vysokých botách a evidentně z deště nebyl tak nadšený jako já, protože trochu sprostě komentoval chvíli, kdy šlápl do kaluže. Moc nechápu proč, v jeho botách to ani nemohl poznat, i když si zrovna vybral tu široko daleko největší. Já to měla trochu složitější, ještě totiž nemám vyzkoušeno, kolik vody moje botičky snesou a navíc to jsou to jen obyčejné botasky.
Většina lidí se ukrývala pod deštníky, nebo kapucami a mračila se. Mně to naopak přišlo legrační. Vždyť je to jen voda. Vy naděláte!
Co vám může zmoknout? Účes? No to bude škody, však on zase uschne. Už párkrát jsem přemýšlela nad tím, že občas je člověk obětí takových maličkostí jako je účes. No řekněte – když už se půl hodiny natáčíte s vlasama, aby se vám vlnily, a ony se výjimečně rozhodnou vypadat dobře, pak zmoknete a je po všem, nenaštve vás to? Ale jakou pak máte radost ze života, když vám déšť vadí kvůli vlasům. Však je pak klidně můžete natočit znovu a můžete to udělat ještě milionkrát, přece si kvůli takové maličkosti nenechám zkazit den.
Mnoho lidí mi přijde zamračených nebo naštvaných právě kvůli dešti. A já mám zrovna chuť udělat přesně to, co bylo v písničce, která je v názvu tohoto postíku. A co že to je? Přece zout si boty a brouzdat se kalužema. Samozřejmě s někým, kdo by byl stejně praštěný jako já:-).
Teď jsem nějak zapomněla, o čem jsem to vlastně chtěla psát. Tenhle postík neměl být jen o tom, že když z nebe padá voda, říká se tomu déšť.
Přede mnou šel týpek ve vysokých botách a evidentně z deště nebyl tak nadšený jako já, protože trochu sprostě komentoval chvíli, kdy šlápl do kaluže. Moc nechápu proč, v jeho botách to ani nemohl poznat, i když si zrovna vybral tu široko daleko největší. Já to měla trochu složitější, ještě totiž nemám vyzkoušeno, kolik vody moje botičky snesou a navíc to jsou to jen obyčejné botasky.
Většina lidí se ukrývala pod deštníky, nebo kapucami a mračila se. Mně to naopak přišlo legrační. Vždyť je to jen voda. Vy naděláte!
Co vám může zmoknout? Účes? No to bude škody, však on zase uschne. Už párkrát jsem přemýšlela nad tím, že občas je člověk obětí takových maličkostí jako je účes. No řekněte – když už se půl hodiny natáčíte s vlasama, aby se vám vlnily, a ony se výjimečně rozhodnou vypadat dobře, pak zmoknete a je po všem, nenaštve vás to? Ale jakou pak máte radost ze života, když vám déšť vadí kvůli vlasům. Však je pak klidně můžete natočit znovu a můžete to udělat ještě milionkrát, přece si kvůli takové maličkosti nenechám zkazit den.
Mnoho lidí mi přijde zamračených nebo naštvaných právě kvůli dešti. A já mám zrovna chuť udělat přesně to, co bylo v písničce, která je v názvu tohoto postíku. A co že to je? Přece zout si boty a brouzdat se kalužema. Samozřejmě s někým, kdo by byl stejně praštěný jako já:-).
4 komentáře:
mne napriklad vobec nevadi, ze zmoknem. Vadi mi, ze ked prsi, tak je zamracene a je tma. Ovela radsej mam, ked je vonku svetlo. Dodava mi to energiu. Dnes by som najradsej cely den prespal...
No, mě déšť někdy těší, ale když už prší dlouho, tak je to depresivní. Sluníčko je prostě sluníčko i když za deště se dá zaléz do postele a... dělat spoustu věcí...:-))
hmm jak ja miluju dest :), lehnout si do postele primo pod stresni okno a poslouchat jak kapky budi do skla...
miluju dest, miluju snih a je mi jedno jak se lidi tvari, je jejich vec co maji radi... ja zas nemam rad kdyz moc sviti slunko : )
Jé, tak koukám, že nejsem blázen :-)), to mě těší.
Okomentovat