V pátek, hnedka po ránu, jsem vyrazila se školou na báječný výlet. Jeho cílem bylo, naučit se zacházet se GPS. Bylo nás 60 a přístrojů jsme měli jen 6, ale to vůbec nevadilo, protože jsme si je popůjčovali a stejně se mnoho spolužáků na výlet přihlásilo z jiného důvodu.
Sranda začala už na nádraží, kde jsme se nebyli schopni dohodnout, zda lístek stojí 46 nebo 84 Kč. Dva lidi se totiž šli zeptat na kasu a každý dostal jiné informace. Vzhledem k tomu, že 46 je téměř poloviční částka té, kterou jsme zjistili my, mám dojem, že onen jedinec nepostřehl, že to není zpáteční.
Další zajímavá situace nastala, když jsme se do vlaku málem nevešli. Půlku cesty jsme sice stáli, ale natlačení jsme tam nakonec byli všichni. Kromě vlaku jsme využili ještě jiný dopravní prostředek. Možná byste to nehádali, ale byla to loď. S tou jsme si také užili srandu, protože jednu řídila spolužačka. Napoprvé se jí ten rozjezd úplně nepovedl, tak k ní kapitán naší lodi skočil a vysvětlil jí to ještě jednou. Zbytek cesty probíhal poklidně.
Páteční večer jsme si užívali hodování prasátka grilovaného na ohni. Bylo naprosto fantastické, jen by ti kuchaři mohli pro příště trochu šetřit solí. Dělali jsme si legraci, že to udělali schválně, abychom si museli v nedaleké hospůdce koupit pití. Mně se ta slanost dařila mírnit okurkama, které měli také moc dobré.
Noc byla příjemná, i když nás strčili do chatky společně se dvěma klukama. Ale naštěstí to byli jakýsi dva rozumní týpci, kteří přišli buď střízliví a nebo alespoň nehluční.
Ráno bylo výtečné! Protože jsem šla spát brzy, vzbudila jsem se už kolem sedmé hodiny, kdy všichni ostatní ještě tvrdě spali. Mou pozornost najednou upoutal drobný růžový předmět na konci mé postele. Když jsem se podívala lépe, byla to kytička. Dostaly jsme ji se spolubydlící pro růžové sny.
Žádné komentáře:
Okomentovat