Pokud očekáváte článek o tom, jak jsem si o víkendu zasadila krásné nové kytičky nebo vyplela česnek, který se pokouším pěstovat (Uvidíme, co z toho vznikne.;-)), jste na omylu. O prodlouženém víkendu jsem nebyla na lovu škůdců, ale hradů.
Od soboty 27. dubna do středy 1. května jsem byla na Šumavě. Tentokrát trochu pohodlněji – autem a ubytování v pěkné chatičce Dřevák v Modravě. A za těch pět dní jsem si „ulovila“ tři hrady. Nebo možná čtyři. Jak se to vezme. A pochopitelně viděla i leccos dalšího pěkného. Ale začněme těmi hrady. Mám pro ně teď tak trochu slabost. Asi to bude tím jarem. ;-)
Od soboty 27. dubna do středy 1. května jsem byla na Šumavě. Tentokrát trochu pohodlněji – autem a ubytování v pěkné chatičce Dřevák v Modravě. A za těch pět dní jsem si „ulovila“ tři hrady. Nebo možná čtyři. Jak se to vezme. A pochopitelně viděla i leccos dalšího pěkného. Ale začněme těmi hrady. Mám pro ně teď tak trochu slabost. Asi to bude tím jarem. ;-)
Hned první den jsme cestou do Modravy nakoukli na hrad Rabí ve stejnojmenném městě. Překvapilo mě, že jde o město, protože se zdálo poněkud malé. Později jsem si na internetu dohledala, že má pouhých 470 obyvatel. Tento status má díky Půtovi II. Švihovskému, který zastával úřad nejvyššího zemského soudce. V roce 1499 se Rabí stalo městem a mělo právo vařit pivo.
Při koupi vstupenek nám paní pokladní nabízí jakýsi mini záznamníček. Pokud navštívíme další dva hrady, můžeme třeba vyhrát přelet nad Šumavou. Proč ne? Záznamníček si bereme a uvidíme, jak to dopadne. Nevím, z jakého popudu vzniklo Šumavské trojhradí (Kašperk, Rabí, Velhartice), ale určitě je to zajímavý marketingový nápad podporující návštěvu i dalších hradů. Těžko říct, jaký to bude mít přínos a zda to zvedne návštěvnost, ale určitě je to krásným důkazem toho, že spolupráce je lepší než konkurence. A teď vás zvu na prohlídku svým prvním hradem Šumavy, který je zároveň nejrozsáhlejší českou zříceninou.
Nabízí se dva prohlídkové okruhy: palác a věž. Jsme zvědaví, a tak bereme oba. Příjemné je, že se na hradě může fotit zdarma, a to jak venku, tak i uvnitř. Na nádvoří čekáme na průvodkyni a prohlížíme si svatebčany, neboť se zde právě koná svatba. Průvodkyně je trochu zaskočena tím, že si dělám poznámky, ale tolik informací si prostě nezapamatuju a moc dobře vím, že se mi pak nebude chtít nikde nic číst. Nebo si na to nedokážu udělat čas, to vyjde na stejno. A přitom je to tolik zajímavé!
Jedná se o středověký hrad s románskými základy, který měl bránit obchodní stezku mezi městy Sušice a Horažďovice a bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Později si dělám legraci, že vím přesně, jaký kamínek bych chtěla příteli přivézt. Název hradu pochází ze slova Rabenberg, což znamená Krkavčí hora. Jak už to bývá, hrad různě střídal majitele. Zapamatovala jsem si především rod Wittelsbachů, Švihovské z Rýzmberka. Poslední majitelé Lamberkové jej věnovali za symbolickou korunu památkové péči. Státu byl předán v roce 1954 a od roku 1978 je Národní kulturní památkou. Z jeho historie se ještě dovídáme to, že právě při jeho obléhání přišel Žižka o své druhé oko. Při ostřelování použil nejstarší druh děla - bombardy, které střílely žulové koule.
Během první prohlídky se dovídáme, že zdi hradu jsou silné 1,5–3 metry. A ta nejvyšší budova 26 m vysoká věž se nazývá Donjonem. Je to typ obytné stavby, do které se vždy vchází přes složitý systém lávek a padacích mostů a má sloužit jako poslední útočiště obyvatelům hradu. Po dřevěném schodišti stoupáme vzhůru a ačkoliv je výhled překrásný, vůbec se mi nelíbí, jak jsme vysoko.
Zbytek prohlídky už je bez problémů a já si ho užívám. Pěkné jsou i ministalagtiti spouštějící se ze stropů ve sklepích. Průvodkyně se nám snaží ukázat, jak je hrad rozlehlý pomocí modelů, v nichž se nám bohužel příliš nedaří zorientovat, protože na jednotlivých budovách jsou střechy, což nás mate. Kdybyste prý změřili délku jeho budov a hradeb s dělovými baštami, napočítali byste neuvěřitelné tři kilometry. Hrad měl být dokonce ještě větší a zahrnovat i kostel Nejsvětější trojice, který je teď bohužel zavřený, ale Švihovským došly peníze, a tak poslední hradba končí malou směšnou zídkou.
Zdroje:
vlastní poznámky v Turistickém deníku i jinde
fotky jsou vlastní nebo je smím použít
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rab%C3%AD
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Rabi---nejrozsahlejsi-hradni-zricenina-v-Ceske-rep.aspx?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=KZN_2013_04_sumava_06
http://www.hrad-rabi.eu/
http://www.hrad-rabi.cz/historie.php
Nabízí se dva prohlídkové okruhy: palác a věž. Jsme zvědaví, a tak bereme oba. Příjemné je, že se na hradě může fotit zdarma, a to jak venku, tak i uvnitř. Na nádvoří čekáme na průvodkyni a prohlížíme si svatebčany, neboť se zde právě koná svatba. Průvodkyně je trochu zaskočena tím, že si dělám poznámky, ale tolik informací si prostě nezapamatuju a moc dobře vím, že se mi pak nebude chtít nikde nic číst. Nebo si na to nedokážu udělat čas, to vyjde na stejno. A přitom je to tolik zajímavé!
Jedná se o středověký hrad s románskými základy, který měl bránit obchodní stezku mezi městy Sušice a Horažďovice a bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Později si dělám legraci, že vím přesně, jaký kamínek bych chtěla příteli přivézt. Název hradu pochází ze slova Rabenberg, což znamená Krkavčí hora. Jak už to bývá, hrad různě střídal majitele. Zapamatovala jsem si především rod Wittelsbachů, Švihovské z Rýzmberka. Poslední majitelé Lamberkové jej věnovali za symbolickou korunu památkové péči. Státu byl předán v roce 1954 a od roku 1978 je Národní kulturní památkou. Z jeho historie se ještě dovídáme to, že právě při jeho obléhání přišel Žižka o své druhé oko. Při ostřelování použil nejstarší druh děla - bombardy, které střílely žulové koule.
Během první prohlídky se dovídáme, že zdi hradu jsou silné 1,5–3 metry. A ta nejvyšší budova 26 m vysoká věž se nazývá Donjonem. Je to typ obytné stavby, do které se vždy vchází přes složitý systém lávek a padacích mostů a má sloužit jako poslední útočiště obyvatelům hradu. Po dřevěném schodišti stoupáme vzhůru a ačkoliv je výhled překrásný, vůbec se mi nelíbí, jak jsme vysoko.
Zbytek prohlídky už je bez problémů a já si ho užívám. Pěkné jsou i ministalagtiti spouštějící se ze stropů ve sklepích. Průvodkyně se nám snaží ukázat, jak je hrad rozlehlý pomocí modelů, v nichž se nám bohužel příliš nedaří zorientovat, protože na jednotlivých budovách jsou střechy, což nás mate. Kdybyste prý změřili délku jeho budov a hradeb s dělovými baštami, napočítali byste neuvěřitelné tři kilometry. Hrad měl být dokonce ještě větší a zahrnovat i kostel Nejsvětější trojice, který je teď bohužel zavřený, ale Švihovským došly peníze, a tak poslední hradba končí malou směšnou zídkou.
Zdroje:
vlastní poznámky v Turistickém deníku i jinde
fotky jsou vlastní nebo je smím použít
http://cs.wikipedia.org/wiki/Rab%C3%AD
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Rabi---nejrozsahlejsi-hradni-zricenina-v-Ceske-rep.aspx?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=KZN_2013_04_sumava_06
http://www.hrad-rabi.eu/
http://www.hrad-rabi.cz/historie.php
Žádné komentáře:
Okomentovat