Kdo mě alespoň trochu zná, bude mi asi těžko věřit, že jsem přežila dva týdny bez čaje.
Začalo to tak, že jsem jako obvykle obhajovala čaj proti kávě. Byť také obsahuje kofein, připadá mi čaj lepší a zdravější. Jak všichni víme, káva vyvolává závislost. Typičtí kafaři si dávají svoje kafíčko v pravidelnou dobu, nebo alespoň v obvyklém množství. A když si ho nemůžou dát, bývají nevrlí a mrzutí. Jsou otroky svých tužeb. Jsou závislí. Musí mít svůj kofein. Dokonce existují lidé, kteří tvrdí, že bez kafe by ani nevstali. Že bez něj nemůžou fungovat.
To ovšem není můj případ. Já vstanu a kafe k tomu nepotřebuju. Nepotřebuju ale ani čaj. Jistěže bych se bez čaje dokázala obejít třeba i půl roku, ale co bych pila, když mi nic jiného nechutná?
Bylo mi oponováno - "Jak víš, že nejsi na čaji závislá, když ho pořád piješ? A nezkusíš být bez něj?" A tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Určila jsem si, že si od pondělí 20. května do 2. června žádný kofeinový čaj nedám.
Možná tam cítíte malou rošťárnu... mohu si dát jakýkoliv nekofeinový čaj.
Ale žádná rošťárna to není. Většina nápojů, jimiž v Česku rozumíme čaj, čajem rozhodně není. Pokud chci pít něco bez kofeinu a přitom aby mi to chutnalo, mohu si libovolně vybírat mezi ovocnými a bylinkovými "čaji" a také tzv. nečaji, které zahrnují výluhy z rostlin jako jsou rooibos, honeybush, lapacho a podobně. Aby šlo o skutečný čaj musí v něm být lístky z čajovníku. Různé druhy čaje se liší množstvím kofeinu nejen podle způsobu, jakým byly zpracovány, ale také podle doby louhování.
Žádné komentáře:
Okomentovat