Cestou ze Šumavy…

V poslední den naší šumavské dovolené jsme si dovolili ulovit ještě jeden hrad. Původně jsme uvažovali o Svojšicích nebo kdoví o čem, ale nakonec jsme se rozhodli, že nejlepší bude navštívit Velhartice. Ještě jsme tam nikdy nebyli a navíc se nám hodí do toho Trojhradí. Jsme trochu netrpěliví, jak to dopadne, protože u brány jsme o něco dříve, než mají otvírací dobu, a o dnešku tam nic nepíší. Je první květen, státní svátek. A tak nevíme, jestli dnes půjdeme na hrad, nebo domů s prázdnou. Zatím si alespoň prohlížíme ovečky s jehňátky.

Kupodivu v 9:30 otvírají a my se jako první turisté hrneme dovnitř. Samozřejmě se jdeme podívat na oba dva okruhy. Když už jsme tady… 

Gotický hrad vypadá vskutku romanticky. Sympatický a trochu podivínský průvodce nám vykládá, že Velhartice byly jako jediné ze šumavského trojhradí postaveny jako rodové sídlo pánů z Budětic, takže nešlo o obranný hrad. Díky Janu Nerudovi je všeobecně známým Bušek z Velhartic.

Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu -
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
"Nuž dej sem zlaté číše, páže,
a nalej vína - dolej výš -
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!"
král Karel vesel káže.

Zajímavostí tohoto hradu je předsunutá věž, jež je kombinací donjonu (obytné věže) a bergfriedu (obranné věže). Měla v případě potřeby sloužit majitelům hradu jako poslední útočiště. Od zbytku hradu (takzvaného Rajského paláce) ji dělil zvláštní most, který ovšem nebyl s věží ani hradem pevně spojen. Dalo se na něj dostat díky padacím lávkám z obou uvedených míst. Dnes jsou místo lávek dva dřevěné mostky přidržované kovovými lany. Pro ty, kdož mají strach z výšek, je to rozhodně zajímavé vzrůšo. Jsou to sice jen dva tři kroky, ale jste deset metrů nad zemí!

K hradu je přistavěn renesanční zámek s arkádami, který si nechal postavit plukovník Hoeff-Huerta v roce 1628. A protože to nebylo zrovna praktické (jste na Šumavě), nechal později arkády zazdít. Prohlídka je zajímavá a dovídáme se různé pikantnosti či spíše detaily z tehdejšího života. Například to, že židle byly různě vysoké tak, aby měli všichni v sále oči ve stejné výši.

Hrad je doopravdy úžasný a jeho prohlídku vřele doporučuji. A pokud byste si měli vybrat jen jeden okruh, jděte na hrad a na ten most vylezte. Je to něco, co hned tak někde neuvidíte!