Prague Patchwork Meeting (11. ročník), pokračování

Článek o PPM jsem se nakonec rozhodla rozdělit na dva. Jednak, abych vás trošku napínala, jednak aby toho na vás nebylo moc a mohli jste si nádheru vystavených quiltů pořádně vychutnat, a jednak aby články měly nějakou rozumnou délku. Předcházející článek najdete zde: Prague Patchwork Meeting (11. ročník).

Následující quilt mě neokouzlil svou propracovaností, technickou zručností, barevností (na kterou si potrpím ;-)), ne, zaujal mě myšlenkou. Říkala jsem si, co tím asi tak chtěl autor říct? Proč něco takového vytvořil? Co myslíte? Jaké dojmy ve vás obraz vyvolává? (Moje najdete v zítřejším článku, abych vám je nepodsouvala. A jestli máte chuť, můžete napsat ty vaše.)

Soshi Rimer: Shadow people

Z quiltů věnovaných Praze se měly vybrat tři nejkrásnější. Ještě že tak, nádherné byly všechny. Já z těch, které jsem si vyfotila, vybrala následující tři. První dva jsou shodou náhod od stejné autorky, a to jsem schválně její další obrázek do téhle své galerie nezařadila, protože je velice podobný tomu modrému s Karlovým mostem.

Marcela Listíková: Červánky na nábřeží

Marcela Listíková: V podvečer

Jak krásná může být strojová výšivka... oči vznikly plstěním (podle mě).

Irena Fondati: Letní odpoledne na Petříně

Sylvia Ignatowka

Šité koule skupiny Ten to Twelve

Marie Flodrmanová: Poutníci

Miroslava Cimbůrková: Za hebké noci, když měsíc zpívá

Bára Bartošová: Zebra

Nejedna stížnost padla na hlavu našeho známého politika. Nikoliv od prodejců, ale od zákaznic, které musely déle čekat na účtenky, o které stejně nemají zájem. Málokterý manžel chce vidět, kolik jste na takovéhle akci nechaly, aby vám to mohl zaplatit.

A na závěr miloučký quilt pro všechny švadlenky.

Venda Kamená (Véká)

Naděžda Harbichová: Samet a krajka

Nejvíc se mi líbí – nepočítám-li ty, které připomínají obrazy –, když jsou na quilty přišívané nejrůznější vylomeniny: knoflíky, paličkované krajky, zipy, koženky, ale i třeba řetízky, řemínky, igelity... praktičnost nepraktičnost, je to prostě zajímavé a zdá se mi to také nejvíc tvůrčí. Vzít vzor (nebo navrhnout), udělat šablonku, nebo šít od ruky – to zvládne každá švadlenka. Ale mít tu bláznivou touhu udělat něco jinak – naprosto šíleně – a pak to opravdu udělat! Kdybych měla něco hodně šíleného udělat já, přišila bych na prostírání želatinové medvídky!