úterý 27. února 2018

Anthony Horowitz: Dům hedvábí

Kniha se četla naprosto výborně. Pan Horotwitz skutečně umí psát! A tak, sotva jsem ji dočetla, hned jsem se optala, jestli by mi mohla být zapůjčena další o Sherlockovi, kterou napsal: Moriarty. Už jen ten název hovoří za vše. Sherlockův úhlavní nepřítel. Mimochodem pan Horotwitz napsal kromě dalších detektivek i předlohy k detektivním seriálům (Vraždy v Midsomeru, Foylova válka, ad.). A teď už ke knize samotné. 

Píše se rok 1890 a u dveří bytu číslo 221B v Baker Street zvoní vyděšený Edmund Carstairs, obchodník s obrazy. V mrazivých londýnských ulicích ho sleduje záhadný cizinec s jizvou v obličeji. Zdánlivě triviální případ, který Sherlocka Holmese zavede (mentálně) z Londýna až do přistěhovaleckých čtvrtí amerického Bostonu, se však záhy mění v drtivou noční můru. Dvojice vyšetřovatelů postupně odhaluje tajemné spiknutí, jehož odhalení hrozí otřást samotnými základy Britského impéria. Případ je krásně promyšlený a ukazuje, že vše souvisí se vším a je třeba si všímat i nejmenších detailů. A někdy očekávat neočekávané, nebo jak říká sám Sherlock – když vyloučíte všechno, co není pravda, zůstane pravda, ať se zdá jakkoliv málo pravděpodobná.

Opět upozorním, že následující část popisuje děj tak, jak ho možná nechcete znát předem. 

Vysvětlit, jak se co stalo chronologicky je celkem náročné. Možná je nejlepší začít v Americe, kde řádil gang tak zvaných placatých čepic. Tvořili ho dva bratři Keelan O'Donaghue a jeho identické dvojče Rourke. Prováděli různé nepěknosti, ale když omylem při přepadení vlaku zničili nedocenitelné obrazy, najal si jejich kupec Cornelius Stillman Pinkertonovu detektivní kancelář, aby bratry vypátrala a přivedla. Samozřejmě se to zvrtlo v přestřelku a kromě Keelana, který utekl kanálem, kam se za ním nikdo neprotáhl, byli všichni zavražděni. Při přestřelce byli zabiti i dva z Pinkertonových mužů a jejich šéf McParland byl zraněn. Pár dní na to (zřejmě Keelan) zastřelil Stillmana. Pátrat se po něm vydala policie společně s Billem McParland, které mu byla předtím Stillmanem vyplacena jen polovina odměny s tím, že druhou dostane až po nalezení těla druhého z dvojčat. Carstairs se začal obávat o svůj život, protože v novinách bylo uvedeno i jeho jméno jako toho, kdo po bratrech kvůli těm obrazům jde a zaplatí za jakoukoliv informaci vedoucí k jejich dopadení.

Carstairs z toho všeho na palubě cestou do Anglie onemocní, ale naštěstí se o něj stará milá dívka, kterou následně požádá o ruku a vezme si ji za ženu. Jmenuje se Catherine, nebo to aspoň tvrdí. Když se posuneme do bodu, v němž příběh začal, pak tu máme muže, který Carstairse pronásleduje, pak mu vyloupí trezor a následně je v nějakém podivném hostelu zavražděn dýkou. Ve skutečnosti se nejednalo o Keelana, ale o McParlanda, který Keelana objevil, vystupovala právě pod falešným jménem a nebyl to nikdo jiný, než roztomilá Catherine, respektive, Catherine je její pravé jméno, Keelan je falešné. Která původně zamýšlela Carstairse chladnokrevně zavraždit na lodi, ale když zjistila „co je Edmund zač“, rozhodla se pro jiný plán. Vzala si ho, nenápadně zavraždila jeho matku – sfoukla plamínek v kamnech a paní se udusila, a pak začala jedem v koupeli pracovat na jeho sestře Elize. Ta sice měla jisté podezření, ale pořád si myslela, že dostává jed do jídla. Jenže i když ho jedl Carstairs, kterému nic nebylo, ona chřadla, i když nejedla. Samozřejmě na závěr měla v úmyslu zabít i jeho. Možná i nějakým zvlášť hezkým způsobem.

Ale ani Carstairs není žádné neviňátko, jak se v závěru příběhu dočtete. Pro Sherlocka začne být případ osobní poté, co je brutálně zavražděn Ross, malý kluk, který se nedávno přidal k Sherlockovým pomocníčkům a hlídal venku před domem McParlanda, kam půjde. On sice nešel nikam, jelikož ho Catherine zavraždila, ale zato se Ross, který dříve pobýval v Domě hedvábí, což je zkratka pro Domy pečující o osiřelé děti, poznal Carstairse a napadlo ho, že by ho mohl vydírat. Surově ho mučili a zpřelámali mu všechny kosti, než zemřel. A jeho mrtvolu pak pohodili pod mostem, jakoby pro výstrahu ostatním. 

Když se Sherlockovi podaří vypátrat Rossovu sestru, ta se jeho a Watsona bojí a dokonce ho napadne ukrytým nožem. Pak se všechno semele nějak rychle – Sherlock se nechá vlákat do opiového doupěte (nic jiného mu ani nezbývá, chce-li případem pohnout), a když tam pak Watson vtrhne, najde na druhé straně východ a tam u mrtvé dívky (Rossovy sestry) leží s pistolí v ruce Sherlock. Soud je jednoduchý, protože tři významní svědci ho nějakým způsobem viděli, či ho jinak usvědčí.

Naštěstí je Sherlock opravdu geniální, a tak se mu – trochu i dílem náhody – podaří z vězení po nezdařeném soudním přelíčení uprchnout. Pak už jde jen o to přesvědčit Lestrada a další policisty, aby se šly jednoho večera podívat k tak zvanému Domu hedvábí, kde se neděje nic menšího, než že si vysoce postavení a vlivní mužové Anglie dopřávají různá sexuální potěšení s chlapci z dětského domova. Do tohoto domu pochopitelně chodili všichni tři údajní svědci, jimž bylo navíc vyhrožováno, aby svědčili proti Sherlockovi. A Ross se zde setkal s Carstairsem.

Žádné komentáře: