středa 14. února 2018

Valentýn 2018: 101 způsobů jak mučit manžela (****)

Existují lidi, kteří nemají rádi Valentýn. Osobně moc nechápu proč, když jim nijak neubližuje. Ale mám s nimi pochopení, a tak trochu recesisticky uvádím knihu, kterou jsem si právě půjčila ke čtení: Maria Garcia-Kalbová: 101 způsobů jak mučit manžela. My letos Valentýna nijak zvlášť neslavili, i když jsem dostala Modré z nebe (čokoládové bonbóny) a darovala společné malování na keramiku ve Vypáleném koťátku, o němž jsem četla už v době, kdy jsem ještě nepracovala v Praze a teď se tam scházíme dvakrát do měsíce na „kroužku“ pletení. A něco pro potěšení? Nahodila jsem šátek Flukra z bílé vlněné příze Holst Garn od Jany Pětové, kterou jsem si koupila včera.

Z anglického originálu 101 ways to turture your husband přeložila Petruše Klůfová (připadá mi, že se jí někdo pomstil na jméně). V roce 2013 vydal v Praze Práh jako svou 490. publikaci. Jedná se o první vydání a má 214 stran. ISBN 978-80-7252-446-4. 

Kniha je příjemně ujetá a zábavná. Přináší ženám pozoruhodný pohled na manželství, trošku inspirace, pokud by se chtěly věnovat mučení, nebo aspoň relaxaci, pokud se oddají četbě a mučení pouze v představách (i to pomáhá). 

„Maria Garcia-Kalbová napsala svou knihu z ryzího zoufalství po dvanácti letech pozoruhodně stabilního manželství s mužem, jenž údajně dodnes nezná číslo její podprsenky. Podle autorky si muži nejsou schopni zapamatovat manželčiny míry, přesné datum narození či oblíbenou barvu, ale pokud jde o výsledky zápasu jejich oblíbeného fotbalového týmu v posledních pěti letech, začnou ze sebe sypat cifry jako Dustin Hoffman ve filmu Rain Man. Když Maria zrovna nevymýšlí způsoby, jak mučit manžela, už patnáct let působí jako oblíbená a uznávaná rozhlasová moderátorka. V současné době žije s rodinou na Manhattanu.“

Text vzadu na obálce knihy zvenku:
Už zase zapomněl na vaše narozeniny.
Jeho oblečení se válí po celém bytě.
Zatímco vy nevíte, kam dřív skočit,
On sedí na gauči přilepený k bedně.
Je čas si to přiznat. Každý, i ten nejdokonalejší muž si občas zaslouží trochu potrestat. A když to vážně přežene, je jen jedno správné řešení – mučení!
Soužití s mužem není každý den procházka růžovým sadem. Je potřeba zachovat si duševní zdraví a čas od času se pobavit na jeho účet! V této ďábelské knize najdete řadu mazaných způsobů, jak svého miláčka donutit, aby žadonil o slitování. Schovejte ovladač od televize, vypijte mu poslední pivo, jděte na oběd se svým ex, řekněte mu před odchodem do práce, že si večer musíte promluvit..., a pak už si jen vychutnávejte své vítězství. 

Kniha je rozdělena do pěti kapitol: Psychické mučení, Fyzické mučení, Rychlé mučení, Pomalé mučení, Ostatní mučení. Kniha obsahuje i tabulku stupňů rizika, která vám má pomoci při rozhodování, jakou lekci (pomstu) zrovna manželovi uštědříte:

5 Zdrhejte jako o život
4 Kryjte si záda
3 Nejspíš vás podezírá
2 Bacha, kámoško!
1 Jste z obliga

Teď je řada na vás.
Jen klid, zvládnete to. 
Prostě si jen odkašlete a řekněte nahlas: 
„Ahoj, jmenuji se (...) a moc ráda mučím svého manžela – nebo si to aspoň představuju!“
Skvělé! Vítejte na palubě! Připojila jste se k posvátnému klubu kdysi šťastných žen, které se provdaly za nějakého trumberu v naději, že je s ním čeká šťastný život jako v pohádce. Nakonec všechny vdané ženy bez výjimky zjistí, že manžel a manželství nejsou vždy jen jako návštěva zábavního parku. Přesně tak, občas bychom nejradši zapomněly na manželský slib a nahradily ho něčím na způsob: „přísahám, že manžela nezaškrtím ani ve dnech, kdy se mi už jen při pomyšlení na něj bude vařit krev a nesnesu se na něho ani podívat!“ Muži dokážou ženy zaručeně okouzlit (když mají dobrý den), ale dokážou se i změnit v oživlou noční můru... (str. 11)

Knihu mám teprve rozečtenou, a protože jsem to tam zatím nikde nenašla, uvedu pár vlastních nápadů na mučení mužů:
  • Uvařit zeleninové jídlo. U nás jako mučicí jídlo funguje dýňová polévka, ačkoliv to tak vůbec není zamýšleno, protože ji mám ráda, je rychlá, levná a ta se smetanou a vanilkou i fantasticky dobrá. Což uznává i přítel. Jenomže by ji chtěl jen jednou. A z jedné dýně vyjde asi na třikrát. 
  • Jako přísnější trest lze začít vařit RAW.
  • Oznámení, že na víkend odjíždím k rodičům, a tudíž nevařím, se také považuje za mučení, ačkoliv když vařím, remcá, že zase je tohle, nebo proč radši není tamto.
  • Mučením sami o sobě jsou Vánoce. Jednak je miluju, takže nacpu do bytu zelený plastový stromek – kdyby byl živý, byla bych ještě radši a je jisté, že v budoucnu nedám pokoj, dokud ho nedostanu. Pak jsou tu dárky, které se musí vymýšlet a s nimi by mělo přijít i překvapení a radost. A vůbec! Předvánoční pracovní shon, kalup v obchodech. Co jsem si tak všimla, Vánoce jsou mučením snad pro polovinu mužské populace. Ta druhá to buď nepřiznává, nebo se z nich raduje (stejně nic jiného nedává smysl, protože za rok přijdou zase). 
  • Obdobně je to s Velikonoci. Ale ty mají chlapi radši, protože můžou šlehat ženy pomlázkami a výjimečně nejsou označováni za sexuální maniaky či despoty. 
  • U většiny chlapů jsem zpozorovala, že jako mučení lze použít libovolný domácí „smard“. Čili voňavé svíčky, aroma lampy, pěny do koupele nebo obyčejné dámské voňavky. Zatímco puch benzínu, strojů, acetonu a ředidel jim nevadí. 
  • Podobně fungují i nákupy. Většina mužů velice špatně snáší, když jsou nuceni strávit nějaký čas v obchodě. Klidně i s potravinami, ale nejhorší je textil s nerozhodnou ženskou. S klubíky nevím, tam se chlapi zásadně neberou, protože by nám kecali do toho, kolik utratíme. 

Žádné komentáře: